Personální veto je v rozporu s Ústavou, tvrdil Zeman. Dnes vetuje sám, blíží se ústavní střet?
Poklidně probíhající ministerské audience v Lánech rozčeřily zprávy, že prezident Miloš Zeman trvá na vyřazení Jana Lipavského z resortu zahraničí. Měří dvojím metrem a pokud nezmění názor po jednání s premiérem Petrem Fialou, jenž nemá důvod ustoupit, nejspíš rozhodne Ústavní soud.
Dodržované embargo na informace z probíhajícího jednání o ustavení nové vlády provázejí spekulace, že se Zemanovi nezamlouvá jedno jméno, jež hodlá vetovat. Za ohroženého adepta je od počátku označován Jan Lipavský nominovaný Piráty, což sice nikdo oficiálně nepotvrdil, ale je zmiňován i v parlamentních kuloárech.
Na tapetě Lipavský
Nyní se po cíleném úniku do redakce Frekvence 1 potvrzuje, že prezident stále trvá na svém a doporučil Lipavskému vzdát se kandidatury - i přes vstřícné chování Fialovy vlády, jež přistoupila na osobní představení všech nominantů. Je to postup, který Ústava nepředpokládá, nicméně paradoxně může urychlit nástup nového kabinetu.
Pokud bude nová vláda jmenována v polovině prosince, jak bylo avizováno, pořád půjde o relativně rychlé předání moci. Sobotkovu vládu jmenoval Zeman až koncem ledna po třech měsících od voleb, nemluvě o osmiměsíční anabázi Babišovy vládní koalice. Takové prodlení si dnes nelze dovolit.
Miloš Zeman, který byl den po volbách převezen v kritickém stavu do Ústřední vojenské nemocnice, kde strávil měsíc a půl, se díky špičkové péči zdravotně zlepšil natolik, že padly hypotetické úvahy o odebrání ústavních pravomocí v případě jeho neschopnosti vykonávat úřad. Na tom nic nezměnila ani nákaza covidem-19.
Nominace se nezmění
Petr Fiala avizoval, že ctí koaliční dohodu, a nehodlá seznam ministrů měnit. Vsadil na nekonfrontační přesvědčovací styl - i vzhledem k osobnostnímu ustrojení vrtošivého prezidenta, který už nemá do blížícího se konce mandátu co ztratit. Po jmenování nové vlády bude jeho vliv v porovnání s minulostí velmi omezený. Proto vůbec nelze vyloučit, že by byl schopen jmenování vlády oddalovat do neznáma.
Fiala si je současně vědom pohodlné parlamentní většiny, což mu vytváří vůči hlavě státu silnou pozici. V tomto sporu nejde ani tak o konkrétní jméno ostrakizovaného ministra, jehož výběr spadá do pravomoci bloku PirSTAN, ale o kompetenční spor nejvyšších ústavních činitelů.
Podle Ústavy prezident jmenuje ministry na návrh předsedy vlády, pokud k tomu nejsou mimořádně závažné důvody. Mezi ně ovšem nepatří rozdílné názory. Zeman to nebere na vědomí, což už prokázal blokací Michala Šmardy (ČSSD) na post ministra kultury.
Babišův precedens
Přispěla k tomu slabost a nezájem premiéra Andreje Babiše, jenž nepodržel koaličního partnera, ačkoli mohl zasáhnout kompetenční žalobou. Vytvořil se tak nebezpečný precedens, kde je Ústava jen cárem papíru, a důsledky vidíme i dnes.
V této souvislosti je pozoruhodný Zemanův výkladový posun. V roce 1998 jako tehdejší premiér vytýkal prezidentu Havlovi, že nechtěl jmenovat dva ministry jednobarevné vlády ČSSD. Jana Kavana provázelo podezření, že spolupracoval se Státní bezpečností, a dlouholetý člen KSČ Václav Grulich měl vazby na agenty KGB.
„Pokud jde o nějaké personální veto (prezidenta), bylo by v rozporu s článkem 68 Ústavy,“ prohlásil tehdy Zeman a zdůraznil, že Ústava platí pro každého. „Z článku 68 Ústavy jasně vyplývá, že se nemůžeme ptát, kdo se komu líbí a kdo se komu nelíbí.“
Václav Havel tehdy ustoupil a Miloš Zeman změnil názor. Hodlá Lipavského vetovat, ale konkrétní výhrady nesdělil. Z mediálních spekulací vyplývá, že by jimi měly být vztahy k Izraeli, Rusku a Číně. I když mohou být některé prezidentovy výhrady k nedávným „izraelským“ postojům pirátského nominanta oprávněné, mají svoje limity.
Ministr zahraničí neprovozuje „soukromou“ izolovanou zahraniční politiku, její pozice schvaluje vláda. Fialův kabinet se zavázal rozvíjet dosavadní tradičně velmi dobré vztahy s Izraelem, což musí respektovat všichni koaliční partneři.
Zemanovi přitom nevadil ostře protiizraelský kurz KSČM, udržující pod jeho patronátem při životě Babišovu vládu. Komunisté podporovali palestinské teroristy už v éře totality, a na svých vyhrocených postojích nezměnili prakticky nic.
Jeruzalém je záminka
Často zmiňovaný „detail“ prezidentova požadavku uznat Jeruzalém za hlavní město Státu Izrael místo Tel Avivu, což je ve světovém měřítku zcela ojedinělé, působí jen jako záminka. Není obsažen v koaliční smlouvě, nebyl ani Zemanovou podmínkou pro jmenování ministrů zahraničí předchozích vlád. Naopak se dá očekávat, že nový kabinet nebude podporovat jakákoli propalestinská prohlášení či deklarace, ať už na půdě OSN, nebo Evropské unie.
„Jedná se především o dodržování strategických bezpečnostních vztahů s Izraelem. Ať tedy bude ministrem zahraničí kdokoli, musí naši diplomatickou orientaci ctít a partnerství s židovským státem rozvíjet i podporovat. Hřiště je zkrátka vykolíkované a jeho prostor se musí respektovat,“ vyloučil pochybnosti místopředseda ODS Alexandr Vondra.
Česko-ruské vztahy byly destruovány už za Babišovy vlády a jejich revize nebude pokračovat v linii servilní hradní náklonnosti, podobně jako vztahy s Čínou. Ostatně Hradem proponované masivní čínské investice zkrachovaly po korupčním skandálu, zatímco žádoucí je i rozvoj obchodních vazeb s Tchaj-wanem.
Přijde kompetenční žaloba?
Ministerské audience se chýlí ke konci, Zeman poté znovu přijme Fialu. Pokud budou prezidentovy výhrady pokračovat, nezbude pravděpodobně nic jiného, než aby tento spor rozsekl Ústavní soud. Buď prezident jmenuje vládu, kde bude Petr Fiala přechodně vykonávat funkci ministra zahraničí. Současně premiér podá kompetenční žalobu, která jednou provždy stanoví, jak má hlava státu postupovat.
Druhou variantou je podání kompetenční žaloby před jmenováním vlády, což by ovšem znamenalo oddálení jejího vzniku minimálně o několik týdnů. V situaci, kdy je nutné řešit covidovou krizi a překopat státní rozpočet, je každé další zdržení rizikem.
Zeman dobře ví, že volby nedopadly podle jeho představ i zájmů nejbližšího okolí. Posun z hypertrofované východní orientace k západnímu spojenectví bude patrný, ať už bude v čele resortu zahraničí kdokoli. Práci ministrů a jejich schopnost dodržovat společný program musí prokázat praxe, nikoli kádrování předem, jež Zeman v roli premiéra vylučoval.
