Bohumil Doležal: Českou demokracii ohrožuje politický, ústavní i morální svinčík
V úterý informovalo Právo o tom, že poslanci ANO v nové, již ustavené Poslanecké sněmovně iniciovali schůzi, na níž se projednají tři jejich návrhy, směřující k zlevnění výdajů občanů za energii.
Jde o věci velmi přitažlivé pro veřejnost. Návrhy projedná sněmovna, ve které má většinu nová vláda. Z té byl formálně jmenován zatím jen premiér. Zbytek vlády teprve jmenuje prezident podle premiérova návrhu. Zatím vládne v demisi dosavadní, ve volbách poražená vláda premiéra Andreje Babiše (ANO). Prezident není vázán žádným termínem. Pokud sněmovna tyto zjevně populistické návrhy zákonů přijme, zaváže tím zatím neexistující vládu, jež se opírá o výsledek voleb. Pokud je odmítne, poškodí u veřejnosti vítěze voleb, kteří zatím neměli skutečnou příležitost vládnout.
Nová vláda si zatím nepočíná moc energicky. Navíc ještě nemohla skoro nic udělat, protože vlastně neexistuje. Podle toho vypadají povolební preference. V listopadu měli podle agentury Kantar vítězové voleb většinu, následně podle modelu agentury Median jakoby lehce ztrácejí (průzkumy ovšem vznikly zhruba ve stejnou dobu).
Prezident je u nás hlava exekutivy, ale tradičně i hlava všeho. Něco mezi exekutivou a Hospodinem. Sám se tak stylizuje. Kdysi se přihlásil k názoru, že většina našeho obyvatelstva (tj. nás) je intelektuálně pod úrovní. Odvolat ho je přesto nesmírně obtížné. Je v současné době jakýmsi svorníkem vládnutí, které má s parlamentní demokracií velmi málo společného. Dosud nejmenovaní ministři před ním panáčkují a chlubí se jeho uznáním, ačkoli celý ceremoniál (a servilita, jež z něho dýchá) nemá s ústavou nic společného.
Mediální sféra je od roku 2013 čím dál tím víc rozvrácená. Vliv dosavadního establishmentu nadále roste, stejně jako strach publikovat věci, které hlavnímu trendu nepůjdou pod fousy. To se týká i veřejnoprávních médií. Číst dnes Právo, MFD, Lidové noviny (a nejen ty) je v mnoha ohledech podobné jako číst noviny z předlistopadové doby.
A pak je tu pandemie. Jistě velmi vážný problém, nikdo si s ním vlastně neví moc rady a všichni se stydí to přiznat. Co však je daleko horší než covid o sobě, je bezhlavá hysterie, kterou u nás dosud vládnoucí využívají k posílení své moci. Odborníci nejsou využíváni jako vítaní účastníci odborných diskuzí, z nichž mají vyplynout odpovědná politická rozhodnutí, ale jen jako materiál pro mocenské záměry těch, kterým se už nedostává politické podpory veřejnosti. Plnit takovou roli je hanebné.
Situace je mírně řečeno kritická. To, co se zrovna teď dá dělat, je uvést do chodu nefungující parlamentní demokracii. První krok je jednoduchý: podle Ústavy až na další zbavit funkce prezidenta republiky, který se prokázal být neschopným ji plnit. Kompetentní jsou obě komory parlamentu, potvrzené volbami. Zatím jsou u ledu a můžou si za to samy. Pak se otevře možnost, aby předsedkyně PS neprodleně jmenovala funkční a legitimní vládu s důvěrou sněmovny.
Upřímně řečeno, dnešnímu parlamentu není lehké důvěřovat na základě toho, co zrovna předvádí. Je však povinností občanů jej zrovna teď důrazně oslovit.
P.S. V této situaci upozorňuji na dopis Klubu na obranu demokracie předsedům obou komor parlamentu: „Zabraňme tomu, aby prezident přepisoval ústavu i výsledek voleb“. Můžete se k nám přidat zde >>>
