Zeman zvolil konfrontaci, ze které nic nezíská. Rozhodl se už jen mstít a škodit
Prezident Zeman potvrdil, že odmítá jmenovat kandidáta na ministra zahraničí Jana Lipavského. Uvedl několik zástupných důvodů, jelikož v minulosti neuplatňoval podobná kritéria na všechny členy vlády. Zemanův svévolný šprajc jen v současné krizi přilévá olej do ohně.
Miloš Zeman nečekal na finální jednání s designovaným premiérem Petrem Fialou po audiencích ministrů v Lánech a zveřejnil svůj soud. Stanovisko s výhradami k odbornosti některých nominantů by mělo svoji váhu, pokud by sám dříve nejmenoval do vlastní vlády figury, jež by nemohly projít sítem jeho současných nároků.
Posun k prezidentskénu systému?
Hlavě státu nic nebrání vyslovovat názory na vládní koalici, jež mu jistě nevyhovuje jako celek. Nemůže si však dovolit ohýbat Ústavu podle svého a diktovat premiérovi, kdo bude či nebude ministrem podle modelu „vadí-nevadí“.
Výklad Zemanova okruhu, že premiérův návrh ministerských nominací může být prezidentem „jak přijat, tak odmítnut, jinak by nebyl návrhem“, zavání ústavním nihilismem a otevřeným posunem k prezidentskému systému.
Pokud by byl tento výklad legitimizován, vytvořil by nebezpečný precedens umožňující aktivistickým prezidentům překreslovat výsledky parlamentních voleb. To je zcela v rozporu s pojetím českého ústavního systému. Vláda je v něm odpovědna Poslanecké sněmovně, nikoli rozmarům prezidenta, na čemž nic nezměnila ani přímá volba.
Zemanův favorit Babiš prohrál volby a současně vyautoval ČSSD a KSČM tvořící s ANO hradní mocenskou osu. Místo aby prezident přijal výsledky voleb, jimiž se oháněl při mohutných demonstracích na Letné, zvolil konfrontaci pomíjející většinovou vůli voličů.
Zemanova hvězdná pěchota
Jan Lipavský je v Zemanově partii cíleně vybraný zástupný terč, o čemž svědčí účelové výhrady, jež nemají oporu v Ústavě. Nízká kvalifikace a kompetence Zemanovi nevadila v době, kdy vedl menšinovou vládu ČSSD. Jakou kvalitu předvedla „hvězdná pěchota“ ministrů Gross, Tvrdík, Březina, Kužvart, David, Bašta, Peltrám a další?
Zemanovi dříve nevadilo, že „jeho“ ministři Dostál, Lánský a později Hamáček neměli vysokou školu? K čemu bylo právní vzdělání ministryně financí Schillerové, jíž se podařilo nakročit k rozvratu veřejných financí?
Jakými profesionálními schopnostmi – kromě loajality a umění manipulace - oplývá Zemanem vychvalovaný trestně stíhaný kancléř Vratislav Mynář, jemuž se ani po pětiletém úsilí nepodařilo dosáhnout na bezpečnostní prověrku?
Zástupné jsou i další Zemanovy výtky k Lipavskému v podobě jeho „distancovaného postoje k Visegrádské spolupráci a vztahu s Izraelem, což je v rozporu s programovým prohlášením“. Ministr zahraničí musí držet pozice vlády a jejího programu, upravujícího vstřícné vztahy s Izraelem a principy evropské spolupráce, přičemž těžiště zahraniční politiky bude mít v rukou premiér Fiala.
Pokud by někdo nebyl s těmito pravidly hry srozuměn, stěží by vstupoval do vlády. Tím není řečeno, že Lipavský nemůže zklamat, stejně jako kterýkoli z jiných ministrů. Nemohou o tom ale rozhodovat prezidentovy osobní soudy na základě starších výroků a postojů, ale současná práce.
Dvojí metr
Zeman navíc upozorňuje, že „jen idiot nemění svoje názory“, a v jeho případě to platí vrchovatě. V roce 1998 se jako tehdejší premiér odvolával na Ústavu ve sporu s prezidentem Havlem, jenž zpočátku nechtěl jmenovat ministry Kavana a Grulicha. Podle Zemana by bylo personální veto prezidenta v rozporu s článkem 68 Ústavy, z něhož „jasně vyplývá, že se nemůžeme ptát, kdo se komu líbí a kdo se komu nelíbí“.
Pokud Zemanovi nevoní dřívější propalestinské postoje Lipavského, nemohou se srovnávat právě s Janem Kavanem. Praktikoval je přímo v Zemanově kabinetu s jeho posvěcením. Kavan se v červenci 2000 pochlubil otevřením zastupitelského úřadu v palestinském hlavním městě Ramalláhu, spojeném s rozvojovou pomocí.
„Nikdy jsme nezpochybňovali právo Palestiny na sebeurčení a na demokratický, mírový a životaschopný státní útvar,“ tvrdil tehdejší ministr zahraničí. „Jsme hrdi na to, že jsme prvním státem regionu střední a východní Evropy, který se aktivně účastní rozvoje palestinských oblastí,“ dodal Kavan, jenž šel později ještě dál.
V roce 2011 Kavan podepsal petici žádající evropské vlády, aby uznaly Palestinu jako plnohodnotného člena OSN. Podpořil ji i agent Státní bezpečnosti Karel Srp, Zemanem později oceněný státním vyznamenáním. Pokud se v prezidentově okolí pohybují takto protiizraelsky exponované postavy, snižuje to věrohodnost jeho současných postojů.
Co bude dál?
Pokud nedojde k nečekanému obratu, nabízejí se tři možnosti. Kapitulace a navržení nového kandidáta je neprůchodné. Fiala by podobně jako Babiš přistoupil na mimoústavní Zemanovu hru, jenž zjevně o korektní vztahy s nastupující vládní garniturou nestojí.
Fiala už avizoval, že podá kompetenční žalobu, aby se jednou provždy vyjasnilo, jak má prezident postupovat. Pokud by tak učinil před jmenováním vlády, hrozí riziko dalšího několikaměsíčního bezvládí, než Ústavní soud rozhodne. To by bylo únosné v situaci, kdyby země nečelila covidové krizi, vysoké inflaci a rozpočtovému provizóriu.
Třetí variantou je jmenování vlády, ve které resort zahraničí přechodně převezme (nejspíš) premiér Petr Fiala, který současně podá kompetenční žalobu. Lipavský může na ministerstvo nastoupit jako náměstek, a bude se na jeho řízení podílet tak jako tak. Šance na úspěch žaloby je podle převažujících právních názorů velmi vysoká.
Ústavní pyroman
Může se ovšem stát, že Ústavní soud jednoznačněji uloží povinnost prezidentovi přijmout návrh předsedy vlády na ministry bez průtahů a možnosti dalších opravných prostředků, a Zeman ho bude nadále ignorovat. Nemá už co ztratit ani získat a jako ústavní pyroman se projevil opakovaně. Vyslal by tím signál, že se zákony nedodržují, a patrně by vyvolal další reakce exekutivy, jež nemusí spočívat jen v právní rovině.
Zeman si uvědomuje, že jeho éra spěje k neslavnému konci rámovanému rozloženými vztahy s Ruskem a splasklou bublinou čínských investic, což je jeho politické fiasko. Zároveň ví, že už nic podstatného neprosadí a nezobchoduje, nemá s kým.
Je docela možné, že Zeman už ani žádný plán nemá a nic nežádá – například v podobě obětování ředitele BIS Michala Koudelky nebo vyvinění kriminalizovaných spolupracovníků Mynáře a Nejedlého. Bylo by to marné. Chce se proto už jen ve zbytku volebního období mstít, škodit a pokoušet se rozeštvávat vítěze voleb. Že stát čelí bezprecedentní krizi, na níž se podílela i „jeho“ končící vládní sestava? To ho nezajímá.
