Diplomatický bojkot OH je správný, Čína terorizuje své občany. Koketerie šéfa MOV s Pekingem je ostudná
Víte, která země bojkotovala z politických důvodů letní olympijské hry v letech 1956, 1964 a 1980? Čína. Dnes se ten samý stát, ve kterém komunistický režim znásilňuje lidská práva svých občanů, důrazně ohrazuje proti diplomatickému bojkotu (netýká se účasti sportovců) některých zemí v případě zimních her v Pekingu, které proběhnou v únoru 2022. Je to klasická čínská licoměrnost. Bohužel hlasitě jí u toho asistuje i část Mezinárodního olympijského výboru (MOV), a především jeho předseda, bývalý německý šermíř Thomas Bach.
Oficiálně zatím diplomatický bojkot olympiády v Pekingu ohlásily USA, Velká Británie, Kanada, Austrálie, Nový Zéland, Litva a Kosovo. Dá se ale očekávat, že další země budou přibývat. K podobnému rozhodnutí směřují i některé státy Evropské unie a zřejmě i nová česká vlády Petra Fialy. Zásadní je u toho připomenout, že se jedná o bojkot diplomatický, tedy že na slavnostní zahajovací a závěrečný ceremoniál tyto státy nevyšlou své politické zástupce, ale jejich sportovci budou na místě. A jen pro pořádek – když komunistická Čína v minulosti bojkotovala tři olympiády (v Melbourne, Tokiu a Moskvě), nevyslala vůbec nikoho, ani sportovce.
Teď se vede vášnivá diskuse, zda je ale diplomatický bojkot blížící se olympiády správný. Zda politické soupeření má až tímto extrémním způsobem zasahovat do vznešených myšlenek sportu. Odpověď je jednoduchá – je to správné. Mezinárodní olympijský výbor, který organizuje letní i zimní hry, totiž v případě Číny ohýbá vlastní zásady a kvůli prosazení svých obchodních zájmů nadbíhá komukoli, i totalitnímu režimu. Přeborníkem je v tom opět především předseda Bach. Jehož role je přímo ostudná.
Odporné jednání
Čínská vláda si v otázkách porušování lidských práv (od náboženských až po politické) počíná celá desetiletí nesmírně brutálně a terorizuje miliony svých občanů. O tom není žádných pochyb a je absurdní to jakkoli zpochybňovat. Ovšem Mezinárodní olympijský výbor se tváří, že v Číně moc problémů není. Že jsou to jen nějaké lapálie. Thomas Bach je dokonce přítelem čínského autoritářského vůdce Si Ťin-pchinga. Bohužel je to věc, která není v historii moderního olympijského hnutí ničím novým.
Ve 30. letech minulého století předseda Amerického olympijského výboru Avery Brundage horlivě bojoval proti bojkotu olympijských her v roce 1936, které se konaly v německé Berlíně, ovládaném nacisty. Násilí proti Židům, rasismus a zločinné plány Adolfa Hitlera jako kdyby neexistovaly. Brundage tehdy prosadil svou a dostal za to i odměnu – 30. července 1936 byl zvolen za člena Mezinárodního olympijského výboru a dva dny poté hry v Berlíně začaly… A nejenom to, v roce byl 1952 byl dokonce zvolen do čela MOV. Z toho by měl radost i Hitler…
O mnoho let později belgický předseda MOV Jacques Rogge (ve funkci byl v letech 2001 až 2013) k přidělení letní olympiády čínskému Pekingu pro rok 2008 prohlásil: „Hry budou mít velký vliv na čínské společenské prostředí – lidská práva nevyjímaje.“ Dnes už můžeme s odstupem a s dostatečným množství informací konstatovat, že nic takového se samozřejmě nestalo. Vláda říše středu je stejně zločinná jako předtím. Před nastávající zimní olympiádou, která se uskuteční od 4. do 20. února příštího roku, už pekingská vláda ani nic neslibuje, protože ví, že MOV bude poslušně zticha.
Problém je to nejenom proto, že totalitní režim si tím dál upevní svoji pozici, že to využije a zneužije k licoměrné propagandě a dál může pokračovat ve svém globálním tažení, které se vyznačuje neobvyklou agresivitou, ale že to přímo popírá vlastní dokumenty Mezinárodního olympijského výboru.
Řeči, řeči, řeči
Podmínky pro konání olympijských her jsou určovány Olympijskou chartou. Její současná verze je platná od 7. července 2007. Úvodní část listiny obsahuje šest základních principů olympismu a v bodě číslo 5 se píše: „Jakákoli forma diskriminace vůči zemi nebo osobě z důvodu rasy, náboženství, politického přesvědčení, pohlaví či z jiného důvodu je neslučitelná k olympijskému hnutí.“ Diskriminaci milionů lidí z důvodů politických a náboženských ale Čína vůči svým občanů uplatňuje. MOV to divné nepřijde a podle všeho to je „slučitelné“ i s duchem olympismu. A předseda Thomas Bach se u toho navíc klaní Pekingu.
Předsedou Mezinárodního olympijského výboru byl Bach zvolen 10. září 2013. Jeho první zahraniční cesta ve funkci směřovala, podle všeho to nebyla náhoda, do Číny. Tam se 19. září setkal při srdečním hovoru s čínským prezidentem Si Ťin-pchingem a předal mu zlatý Olympijský řád, nejvyšší ocenění celého hnutí. V roce 2017 pak přijal ve švýcarském Lausanne stejného čínského vůdce a řekl o něm, že je to „opravdový olympijský šampión“ a zaslouží si „plno medailí“. Tak hovoří šéf MOV o člověku, který nechává posílat lidi do vězení za pouhé vyslovení jakékoli kritiky režimu.
Jaký bojkot udělat?
Prvotní chybou MOV bylo olympiádu přidělit Číně, která je vším možným, jen ne nositelem jakýchkoli vznešených olympijských myšlenek. Pokud se tak už ale stalo (zvítězily u toho především byznysové zájmy), měla by zaznít jasná slova o porušování lidských práv na území asijské supervelmoci. Jenže to od Bacha a dalších členů MOV v únoru v Pekingu rozhodně neuslyšíme. Naopak, bude to velebení čínského režimu.
K tomu další malá konkrétní ilustrace problému, o kterém hovoříme. Na poslední zimní olympiádě v jihokorejském Pchjongčchangu bylo tohle pořadí prvních deseti zemí podle získaných medailí: Norsko, Německo, Kanada, USA, Nizozemsko, Jižní Korea, Rusko, Švýcarsko, Francie a Rakousko. Osm z těchto států (kromě Koreji a Ruska) opakovaně a hlasitě kritizuje počínání čínské vlády vůči národu Ujgurů v provincii Sin-ťiang. A to i na půdě OSN a další organizací. Hovoří se dokonce o genocidě a budování koncentračních táborů. Takže problém, a velmi rozsáhlý, existuje, není to tak, jak věci prezentuje MOV a Thomas Bach. Jenže ten o Sin-ťiangu mlčí.
Diplomatický bojkot blížící se olympiády je proto jednoznačně správný. I když je to jen jedna z možností, jak dát Číně vědět, že si počíná zrůdně. Trestat ale sportovce, kteří se poctivě a tvrdě dlouhá léta připravují na jeden z vrcholů své kariéry, by dobré nebylo. Oni za zlovolné počínání MOV nemohou. Sportovci proto ať na hry jedou a soutěží.
Na závěr ještě naše stopa k olympiádě v Pekingu 2022. V době, kdy byl prezident Miloš Zeman v lepším zdravotním stavu, informoval Český olympijský výbor, že chce na hry do Číny jet. Zda je to pořád aktuální, nevíme. Nevypadá to, že by Zeman mohl někam cestovat. Ale obdobu předsedy MOV Thomase Bacha, který přehlíží zločiny v Číně, máme i doma v akváriu v Lánech…
