Miloš Zeman při politické chuti. Pochválí, pohaní a sebe vyviní
Pořád to umí. Prezident Miloš Zeman v rozhovoru pro nedělní Partii na CNN Prima News prokázal, že se jeho zdravotní stav opět zlepšil. A že když je ve formě, tak zůstává pořád ten stejný homo politicus. Přestože se ocitne v určité defenzivě.
Viz jmenování Jana Lipavského ministrem zahraničí. Prezident to nejdřív sveřepě odmítal, postupně to podporoval dalšími a dalšími argumenty… a pak ustoupil. Jakkoliv to ze strany Miloše Zemana byla přinejmenším „nevýhra“, pokusil se to v Partii předtočené už v sobotu zaonačit, jak to jen šlo.
Jednak to vlastně nebyl tak úplně jeho ústupek: „Na naší poslední schůzce mi Petr Fiala nabídl osobní garanci, že pan Lipavský se bude chovat v souladu s vládním programovým prohlášením, což konkrétně znamená strategické partnerství s Izraelem a podpora visegrádské spolupráce. To byly dva body, které jsem vyčítal panu Lipavskému,“ vysvětlil v Partii.
Plus připojil ujištění, že se v České republice nebudou konat žádné Sudetoněmecké dny („jeden ze šílených nápadů pana Lipavského“). Proč tedy prezident nechtěl podobná ujištění rovnou od kandidáta na ministra zahraničí? A proč jej tedy – byť „s těžkým srdcem“ – nakonec šéfem diplomacie jmenoval, když „vláda jednoho dne uzná, že je zatížena panem Lipavským jako velmi slabým ministrem“?
Protože najednou je odpovědnost za výběr členů čistě na exekutivě, hlava státu jen chtěla poradit… A jednou bude moct říkat: Já jsem vám to říkal. A aby to nezapadlo, prezident připomněl i pouhé bakalářské vzdělání nového ministra zahraničí a špatné hodnocení jeho bakalářské práce. Neboli ideální cejch pro šéfa diplomacie.
A že třeba dosavadní ministr vnitra a vicepremiér Jan Hamáček měl jen gymnázium a vysokoškolské studium nedokončil? I to umí Miloš Zeman zdůvodnit: „To víte, že mi to vadilo, ale tam šlo o ministra vnitra. Ale tady jde o ministra zahraničí, který nepůsobí jenom na domácím poli, který působí na poli zahraničním.“
Každopádně jak ohledně přetahované o jmenování nové vlády konstatoval v další nedělní televizní debatě – v Otázkách Václava Moravce na ČT – novopečený šéf sociálních demokratů Michal Šmarda: „Miloš Zeman si váží pevných postojů a to je, co na něj platí. To znamená – čím víc uhýbáte, tím dál uhnete. Čím míň uhýbáte, tím méně uhnete.“
Ale nešlo jen o Jana Lipavského. Prezident si malinko rýpnul i do svého dosavadního politického spojence z rozumu Andreje Babiše. Na jednu stranu ho pochválil a podpořil – za jeho vládou jsou prý výsledky a dosavadní premiér by byl dobrým kandidátem na prezidenta. „Ale na druhé straně se prokázal jako člověk, který nechce bojovat a který možná i předčasně rezignoval,“ komentoval údajnou neochotu Andreje Babiše sestavovat další vládu.
Miloš Zeman přitom před volbami prohlašoval, že ho tím pověří, i když před ANO skončí některá z koalic. Což se také stalo – tedy co se výsledků týká, nikoliv prezidentova úmyslu. Ale za to Miloš Zeman také nemohl: „Mě Andrej Babiš trochu překvapil, protože já bych dostál svému slovu a jako vítěze voleb z hlediska stranického… bych ho samozřejmě jmenoval premiérem. Na první i druhý pokus, který má prezident republiky k dispozici.“
Co se týká nového premiéra, o něm mluví prezident vesměs pozitivně: „Petr Fiala má moji důvěru. A já jsem vždy vůči lidem, kteří měli moji důvěru, postupoval vstřícně.“ Ale přeci jen, všeho moc škodí. Konstatoval alespoň, že ho jmenoval jakožto „druhého na pásce“ a že z hlediska stranických výsledků byl hned kousek za ním STAN s Vítem Rakušanem.
A že by prezident zdržoval vznik nové vlády? Zcela naopak: „Protože jsem nebyl zlomyslný, tak jsem se nechal zavřít do akvárka, abych nenakazil ostatní členy vlády, a díky tomu jsem tento proces o 14 dní urychlil.“ Pohovory s jednotlivými kandidáty sice nejsou z hlediska ústavního rozdělení rolí mezi prezidentem a premiérem nutné, ale proč ne.
Miloš Zeman v nedělní Partii na CNN Prima News mluvil i o svých zdravotních problémech, které přičetl především nechutenství, kvůli němuž mu museli zavést sondu do žaludku a umělou výživu. Poněkud oslaben je zjevně i politicky, ale přeci jen nějaký apetit mu tady dál zbývá…
