Petře Fialo, nevěřte vlkům v rouše beránčím
„Státotvorný“ Andrej Babiš nechal svému nástupci v šuplíku dopis, prý vstřícný a laskavý. Miloš Zeman couvl a po akvarijních výsleších jmenoval vládu. Zachoval se prý také státotvorně. Na chvíli to mohlo vypadat, že oba chápou dnešní napjatou situaci a budou nadále fungovat ve prospěch celé země. Bylo by to hezké, kdyby to tak opravdu bylo, jenže…
Lidská paměť je ošidná a bývá nezřídka účelově selektivní. Mezi námi například žije nemálo těch, kteří považují minulý režim za (jedním slovem) lepší. Fakta pro ně nic neznamenají. A jistě je u nás dost těch, kteří již nyní s láskou vzpomínají na nedávnou éru babišismu. Pro ně jsou Fiala a spol. něco jako třídní nepřátelé. Fiala tu slušnost (a nejen tu) údajně jen předstírá. Pokud máme mít šanci zvládnout dnešní a zítřejší krušné časy, tak musíme žít v realitě, a ne v iluzi. Lidé potřebují svému státu důvěřovat, aby mohli uvěřit naději, kterou jim nová vláda chce nabízet.
Chyby se nebudou láskyplně promíjet. To není skok vysoký se třemi pokusy. Za klíčový vstupní krok je třeba považovat důkladnou analýzu výchozího stavu. Současné předávání moci doprovázejí krátkodechá hraná zdvořilostní gesta či nezájem. Kdo z nás viděl naposledy některé ministry Babišovy vlády? Již delší dobu byl a je neviditelným boy v červeném svetru Hamáček, ale vlastně skoro všichni, tedy mimo mediální agrofertí úderku Schillerová-Havlíček. Spolu s bossem Babišem se stále bijí v prsa, jakýpak to super výsledek po sobě zanechávají. A skutečnost? Rozval veřejných financí, který nemá obdoby, přičemž je zřejmé, že za vše nemůže covid. Po agrotertí vládě zůstává zejména pachuť z toho, kam až to v minulých letech zašlo. Hodovalo se podle úsloví, že z cizího krev neteče.
Kdo, proč a jak se konkrétně na tom podílel, je třeba popsat přesně a důkladně. Jinak hrozí prorůstání do dnešních dnů, ne nepodobné období po roce 1989. Tehdy jsme také nebyli jako oni a oni (elitní soudruzi) mezitím obsadili pozice v zákrytu a profitovali z nich. Jejich tehdejší argumentace připomínala nacistické pohlaváry při poválečném procesu v Norimberku. Oni taky přeci jenom sloužili. Krádež je třeba nazvat krádeží a lháře lhářem. To není žádná vendeta, tady jde o elementární duševní hygienu země. Pokud převládne pocit, že se zase někdo s někým v zákulisí dohodl a že je všechno jenom jako, tak nám už nebude pomoci. Velká očekávání pak nahradí ještě větší frustrace.
Na Petra Fialu se usmívají vlkové v dnešním rouše beránčím a jako vždy tak činí čistě ze svých sobeckých zájmů. Oni se teď vyvezou s tou vlnou slušnosti a ohrožení země, poskytuje jim to vhodné alibi. Bez zábran se budou hlásit i k odkazu Václava Havla a budou mít plná ústa vlastenectví. Ostatně Zeman považuje svého dlouholetého kumpána Babiše za svého nejvhodnějšího nástupce. Anebo jsou to jen jejich další hry? Pozor na ně! Nesmíme zapomínat na jejich grunty, to, z čeho vyšli, komu a čemu sloužili, i to, jak ohýbali pravdu a pravidla ve svůj prospěch. Zeman rád hlásá svoje laciná „moudra“, třeba to o tom, že jen blbec nemění názory. To si pak může plácat a dělat, co chce, a pro své fandy je vždy pašákem. Flexibilní pokrytec Babiš šel ještě dál, ten je schopen změnit názor o 180 stupňů i dvakrát za den. Jeho hledisko je vždy jen jedno, aby to bylo výhodné pro něj, krom toho skutečně nemůže mít takovou kapacitu, aby si pamatoval všechny svoje lži.
V dnešní obecné nejistotě platí jedna jistota, že ten následující rok nebude jen jedním z mnoha. Jsme doslova v latentní bojové pohotovosti a zdaleka nejen kvůli covidu. Klidnou sílu je třeba doplnit rázností, důsledností, jednoznačností a přesvědčivostí s odvahou a pokorou zároveň. Snadné to nebude, ale jiná cesta k nápravě neexistuje. Neptejme se, komu zvoní hrana, zvoní nám všem.
