Rok 2021 očima Vladimíra Pikory: Volby o ničem, energetická chudoba a inflace
Konec roku přináší bilancování. Prošel jsem si zpětně mých 50 článků za poslední rok a zjistil, že již poměrně brzo jsem varoval před inflací a čím více jsme se blížili konci roku, tím více jsem o ní psal. Z ekonomického pohledu to bylo téma číslo jedna, i proto centrální banky zvyšovaly sazby až koncem roku. Prostě zaspaly. Vlastně dá se říct, že první polovina roku byla převážně o covidu a očkování. To dalo všem klapky na oči. Druhá polovina roku byla už o ekonomických a politických tématech.
U toho očkování bylo zajímavé sledovat, jak politici dlouho nevěděli, co mají dělat. Nikdo neznal správnou cestu, všichni ale paradoxně věděli, že potřebujeme další dávku. Média rezignovala na své poslání a místo informací krmily lidi žvásty a propagandou. Vlády zakazovaly cestování, protože to bylo podle nich rizikové. Vzpomeňme, jak jsme nesměli třeba do Německa. To podle mě nemělo daleko k zákazu samotného života. Ten je totiž také rizikový.
Trh byl upozaďován. Záchrana životů ho vytlačila do rohu. Američané mezitím rezignovali na vývoz demokracie a vyváželi socialismus, když bojovali za globální minimální daň. Svobody bylo podle mnohých evidentně moc. Co nechtěli zakázat, to chtěli rovnou zdanit. Neříkali to sice takto otevřeně, ale mezi řádky z toho plynulo, že by se střední třída měla smrsknout. Přece jen létání nemůže být pro každého.
Veřejné finance se mezitím staly po celé Evropě neudržitelné, ale veřejnost se tvářila jako by to nebylo téma. Zachraňovaly se přece životy, mluvilo se o potřebných, jak by někteří byli nepotřební. Socialismus se šířil společností a média mu doširoka otevírala dveře. U nás jsme to viděli ve změnách mediálních rad. Tam došlo během roku k pěkným rošádám. Třešničkou na dortu bylo nedávné nejmenování Jitky Obzinové do vedení Českého rozhlasu, když se několik set novinářů postavilo proti rozhodnutí managementu rozhlasu. Člověk najednou pochopil, že rozhlasu nevládne ředitel ani Rada českého rozhlasu, ale jeho zaměstnanci. Rozhlas vlastně management nepotřebuje, mohou ho spravovat zaměstnanci sami.
Po třiceti letech se velkým tématem stala inflace. Centrální bankéři zpočátku tvrdili, že se jí nemusíme bát a že bude jen přechodná, ale časem začali měnit názor. Inflace se totiž utrhla ze řetězu. Postupně se začalo ukazovat, jak rozevírá nůžky ve společnosti. Ti, kteří bydlí ve svém, si drží životní úroveň. Ti, kteří bydlí v nájmu, si ale pohoršili. Levice v tom zahlédla příležitost. Mnozí si začali dělat na nájemní byty zálusk. Navrhovaná řešení byla zejména v Berlíně šílená. Konečně našla levice tučné téma. A je jen štěstí, že česká levice není dobře organizovaná jako německá, že se z toho u nás nestalo velké předvolební heslo.
Řada lidí začala hledat řešení, jak svůj majetek před hladovou levicí ochránit. To nahrálo neregulovanému zlatu. Najednou ho všichni chtěli alespoň trošku. O akcie takový zájem nebyl. Byly přepálené a mnoha lidem připomínaly rok 2007. Navíc akcie jsou pro mnoho lidí stále těžko pochopitelné.
Samostatným tématem byly české volby. Chybělo jim téma. Byly nudné a o ničem. Ačkoli ekonomicky by dávalo smysl, aby tématem byl boj s nabobtnalým rozpočtem, pro většinu politiků bylo toto nad jejich síly, a tak se spokojili s jednodušším tématem, kterým byl antiBabiš. Žádné velké myšlenky ani vize nepadly. Byly to volby bez vize. Tak byly alespoň klidné a pohodové. Rozdělenou společnost už více nerozdělily.
Konec roku se už nesl ve stínu energetické chudoby. Najednou všem došlo, že tzv. zelený úděl bude velmi drahým špásem, na který většina obyvatel ČR nemá. Mnoho lidí začalo chápat to, co již hlásám řadu let: na ekologickou politiku musíte být bohatí. Ekologie je pro Lucemburčany a Nory, ale není pro ČR nebo Balkán.
Znásilnění ekonomiky mezi tím pokračovalo. Díky různým záchranným programům jsme si udrželi rekordně nízkou nezaměstnanost, aniž bychom přitom zvyšovali výrobu. Naopak naše výroba klesala. Rozpracované vozy zabíraly rekordní plochy. Náš HDP v paritě na hlavu však i přesto rostl. Takže jsme se dostali na úroveň Itálie. I ze špatných zpráv se tak dá nakonec vybrat nějaká, která je dobrá. A tím bych příběh roku 2021 skončil.
