Stínání hlav aneb Co napadá Ondřeje Kobzu
Na konci roku je příhodný čas stihnout utnout ještě pár věcí, se kterými se nechceme vláčet do roku dalšího. Někdo, když se rozchází, řekne: A je to. Já se někdy rozcházel s holkama třeba i nadvacetkrát. Asi dvakrát mi pomohlo, že jsem se vždy na konci roku dokázal odhodlat, že se v dobrém domluvíme, abychom se vzájemně nijak nekontaktovali. Ten pročišťující mráz, který nám vysušuje tvář při procházce v lese. Nabudeme samurajské rozhodnosti. A hrdinsky to oznámíme.
Mám oblíbeného kněze, který nosí černé vousy, černé, delší vlasy. Má bílého koně. Přišel vždy na faru v Sudetech a po něm se to tam zavřelo. Už nechodili lidé do kostela. Připadal si jak Černý rytíř. Mytologická postava, která ukončovala nezdravé děje. Někam přišel na faru a ukončil, co už se nezmohlo na život. Černí rytíři jsou stejně důležití jako rytíři bílí.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
