Zmrazení platů úředníkům, zeštíhlení státu a farizejství Schillerové
Fialova vláda snížila objem platů státních zaměstnanců. Nemůže jinak, pokud myslí svoje slova o rozpočtové odpovědnosti vážně. Plošné populistické uplácení pracovníků eráru z kapes daňových poplatníků je minulostí. Dalším krokem musí být zeštíhlení státu.
Nový kabinet mění přístup k rozpočtové politice proti Babišově éře. Lze to vyčíst z polovičního ořezání peněz na diferencované zvýšení platů zaměstnanců ve státním sektoru na příští rok. Stát uspoří 4,7 miliardy korun proti plánu bývalé ministryně financí Aleny Schillerové, jež přidala většině zaměstnanců ve veřejném sektoru plošně 1400 korun. Jana Maláčová, která s ČSSD skončila v politickém propadlišti, chtěla původně dokonce dvakrát tolik.
Katastrofální stav rozpočtu
Státním úředníkům budou platy zmrazeny, stejně jako ústavním činitelům - prezidentovi, členům vlády, poslancům a senátorům. Senát sice „Babišovo“ zmrazení platů ústavních činitelů odmítl, ale populisticky bylo plánováno na pět let, zatímco ostatní zaměstnanci státu byli z úspor vyjmuti. Proto je pravděpodobné, že současný návrh v horní komoře projde.
Policisté, vojáci, hasiči a zaměstnanci v sociálních službách dostanou 700 korun měsíčně navíc. Zdravotníkům, čelícím v první linii dopadům covidové epidemie, stoupnou platy o 6 procent, pedagogům o dvě procenta (místo 3,5 procenta).
Ministr financí Zbyněk Stanjura tento krok odůvodnil „katastrofálním stavem“ státního rozpočtu, jehož schodek letos dosáhne rekordní výše mezi 400 až 500 miliardami korun. Podle Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) je u nás jen polovina jednoho z nejrychlejších zadlužování v Evropě tažena mimořádnými covidovými výdaji.
Ostatní jde na vrub rozmařilé předvolební strategie uplácet široké voličské skupiny bez ohledu na kynoucí účet hostiny, kterou „někdo“ bude muset zaplatit.
Vláda to myslí vážně
K nebezpečnému tempu zadlužování se Babišovi ministři nehlásí a bagatelizují ho. Neprojevili žádnou ambici reformovat veřejné finance. Veškerá úsporná opatření předchozích vlád bez náhrady zrušili, rezervy na horší časy rozpustili už před pandemií.
Úspory ve výdajích na platy státního sektoru ocenila předsedkyně Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová, která opakovaně varovala před rozvolňováním rozpočtových pravidel a absencí plánu konsolidace veřejných financí.
„Vláda prokázala, že konsolidaci veřejných financí myslí vážně. Na lehkou váhu nebere ani riziko mzdově inflační spirály. Z dnešního rozhodnutí o zmrazení platů ústavních činitelů a státních úředníků plyne, že se odhodlala začít sama u sebe a jít příkladem,“ uvedla Zamrazilová na Twitteru.
Farizejství Schillerové
Opačného názoru je Schillerová. „Tak už víme, kdo škrty ve státním rozpočtu pocítí jako první. Na jednání vlády prošel návrh na zmrazení platů státních úředníků. Takže zaměstnanci např. úřadů práce, krajských hygienických stanic nebo finančních úřadů dostanou nulu!“ postěžovala si.
Jak si potom vysvětlit, že Schillerová už v březnu v České televizi prohlásila, že pro příští rok nepočítá se zvednutím platů ve státní správě? Má být její současné vyjádření míněno jako sebekritika, když nakonec Babiš ve vládě prosadil kompromisní zvýšení platů? Nebo snad může po vzoru svého šéfa kdykoli přebarvovat bílou na černou a obráceně?
Ostatně Schillerová dodnes tvrdí, že šetřit v rozpočtu nejde, což odpovídá jejímu pojetí správy státní pokladny jako hazardního roztáčení dluhové spirály. Že to nebude zcela bezbolestné? K tomu je potřeba uvést několik údajů.
Nesplněný slib
Andrej Babiš před volbami v roce 2017 sliboval, že sníží výdaje na státní správu. To byl hluboký omyl, neboť tyto náklady od té doby rekordně narostly. Ze zprávy NKÚ vyplývá, že zatímco v roce 2016 vyžadovaly výdaje na platy státních zaměstnanců podíl 11,6 procenta příjmů státu, loni to bylo už 15,8 procenta.
Letos stoupl počet státních zaměstnanců na 482 tisíc, což je o 60 tisíc více, než v roce 2016. Na jejich platy letos půjde zhruba 239 miliard korun, což ve stejném období znamená nárůst 90 miliard. Kde jsou ty úspory?
Co je však neudržitelné, stále se rozevírají nůžky mezi růstem mezd zaměstnanců ve státním a soukromém sektoru. Zatímco v roce 2014 byly průměrné platy ve veřejném sektoru o 2,5 procenta vyšší než v soukromé sféře, nyní je to už o 15 procent.
Od roku 2016, zvláště v poslední době, se tyto příjmy rozevíraly téměř nejrychleji v Evropě, a to i s ohledem na dopady koronaviru. V roce 2019, ještě před náběhem epidemie, si státní zaměstnanci před volbami skokově polepšili o 10,3 procenta, zatímco soukromá sféra o 6 procent.
Propad v efektivitě státu
Tato narůstající nerovnováha musí jednou skončit. Úředníci na rozdíl od podnikatelů a jejich zaměstnanců doma přečkali lockdowny se sto procenty platu. Rekordní nárůst armády státního sektoru a mzdových nákladů by se dal ještě částečně ospravedlnit, pokud by se projevil v efektivitě správy státu. Ani to neplatí.
„Přestože dochází k nárůstu počtu státních zaměstnanců a výdajů na jejich platy, výkonnost veřejného sektoru se nezvyšuje, naopak v posledních letech klesá,“ zjistil NKÚ. V mezinárodním porovnání výkonnosti veřejného sektoru se Česko umístilo na 99. místě ze 141 zemí, což proti roku 2016 značí propad o 34 míst, nejvyšší v rámci EU.
I proto působí kritika úspor bývalé vládní garnitury pokrytecky. Její nesplněné sliby skončily prudkým navýšením vládních výdajů na státní správu bez patřičného efektu.
Schillerová na jedné lodi s odbory
Vedle Aleny Schillerové se ozvaly i odbory. Rozhodnutí zmrazit platy státních úředníků považují za skandální, jak uvedl předák Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula.
Mzdové tlaky ze strany odborů, včetně skokového růstu minimální a zaručené mzdy, přitom podle Evy Zamrazilové přispěly k tomu, že mezi lety 2016 a 2019 rostly mzdové náklady rychleji než produktivita práce. To se odrazilo v inflaci, jež tehdy patřila mezi nejvyšší v Evropě. Svůj podíl na inflaci má tempo mzdového růstu i dnes, což nové spojenectví Schillerové a odborů nebere na vědomí.
Zmrazení mezd státních úředníků je ovšem jen první krok. Dalším krokem by měly být systémové změny, vedoucí ke štíhlejší a efektivnější státní správě. Slučování a rušení agend, digitalizace, méně úředníků. Není to snadný úkol. Babiš na něm pohořel, vlastně ho nikdy ani nemyslel vážně.
