Ilustrační snímek

Ilustrační snímek Zdroj: Profimedia.cz

Adin řekla ke své fotografii, na níž je nuceně zahalená podle islámského zvyku: „Povinný hidžáb (islámské zahalení vlasů u žen) je jedna z nejvíce ponižujících forem zneužívání lidských práv. Pokud žádáte o své nejzákladnější právo člověka – tedy vybrat si, co si obléct – a jste kvůli tomu islamofobní. Tak ať (jsem islamofobní)!“
Ahoo původem z Íránu říká: „V Íránu jsem musela nosit hidžáb na veřejnosti už jako malá holka. Fotografie na průkaz totožnosti nejsou přijímány bez oficiálního hidžábu. Vlevo já jako 4letá na občance. Třikrát jsem byla zatčena v Íránu za to, že jsem neměla oficiální hidžáb. Všechny ženy si zaslouží svobodu.“
Angela A. Původem z Íránu ke svým fotografiím napsala: „V Íránu jsem musela každou sekundu svého života po mých 9 letech předstírat! Předstírat, že přijímám islámskou ideologii, modlit se ve škole, plakat v ašuře, postit se v ramadánu, nosit hidžáb proti mé vůli. Nebo jinak. Bojím se islámu z důvodů, které lidé na Západě nikdy nepochopí!“
Basma Nasser z Jemenu ke svým fotkám napsala: „V Jemenu jsem byla nucena nosit hidžáb v šesti letech a kolem třinácti nikáb (ještě přísnější zahalení včetně obličeje), a když jsem se rozhodla sundat nikáb, polovina rodiny mě opustila, a když jsem si sundala hidžáb a abaju (arabský ženský plášť zahalující celou postavu), přišla jsem o všechno.“
Delbar Tavakoli z Íránu a dnes žijící v exilu ke své fotografii napsala: „Několikrát jsem byla obtěžována a potrestána za to, že jsem nosila ‚nevhodný‘ hidžáb. Jsem si jistá, že mnoho novinářek má stejný příběh jako já. Když sdílím svůj příběh, na Západě si myslí, že způsobuji islamofobii.“
12 Fotogalerie

Náboženský útlak se kryje za rozmanitost. Muslimky vedou kampaň proti nucenému zahalování

Lukáš Lhoťan

Zatímco v Evropě se nedávno Rada Evropy pokusila propagovat islámské zahalení žen jako znak rozmanitosti, naopak v muslimském světě se šíří iniciativa arabských, íránských a dalších žen s jasným poselstvím: Nechceme být zahalené. Například na sociální síti Facebook existuje stránka My Stealthy Freedom, která zveřejňuje příběhy žen, jež jsou nuceny nosit islámské zahalení a touží po svobodě a zbavení se náboženských okovů.

Brzy se možná i jedna z aktivistek bojujících proti nucenému zahalování může stát nositelkou Nobelovy ceny míru, na kterou byla navržena. Jde o Masih Alinejadovou původem z Íránu, která žije v exilu v USA, kde ji plánovali unést íránští agenti, ale policie včas jejich plán odhalila. Na Nobelovu cenu míru byla navržena díky Erlendu Wiborgovi z norské Pokrokové strany. Wiborg k nominaci Alinejadové mimo jiné řekl: „Nominoval jsem Masihu Alinejadovou na Nobelovu cenu míru. Musí žít v exilu ve Spojených státech za přísných bezpečnostních opatření, protože islámští klerici v Íránu chtějí zastavit její boj za rovnost žen.“

Sama Alinejadová v reakci na nominaci řekla: „Je mi ctí, že jsem byla Erlendem Wiborgem nominována na Nobelovu cenu míru. Je důležité, aby byl uznán boj íránských žen proti genderovému apartheidu.“

Jedním ze symbolů boje muslimských žen proti povinnému nošení islámského zahálení se staly hastagy #LetUsTalk a #FreeFromHijab. A ve fotogalerii si můžete přečíst některé z příběhů muslimských žen, které jsou zveřejněny na stránce My Stealthy Freedom. Některé z příběhů se již neodehrávají v muslimském světě, ale jde o příběhy žen původem z muslimských komunit v Americe a Evropě, kde byly nadále nuceny k zahalování podle islámských zvyků.