Očkovací vyhláška je právní slátanina. Za nežádoucí účinky vakcín může hrozit postih lékařům
Lékaři, kteří se ujmou povinného očkování, mohou mít nečekaný problém. Novela vyhlášky o povinném očkování vybraných profesních a věkových skupin je staví do situace, kdy by mohli nést odpovědnost za nežádoucí účinky očkování. „Pokud vyhláška projde, nastane právní chaos a soudy se budou potýkat s přívalem žalob,” říkají právníci oslovení Reflexem. V podcastu A plus X zmínili v rozhovoru s Angelikou Bazalovou i některé kuriozní situace, které po 1. březnu mohou nastat. O vyhlášce o povinném očkování bude ve středu 19. ledna rozhodovat vláda. Původně se tak mělo stát až v půlce února.
Takzvanou očkovací vyhlášku připravila ještě vláda premiéra Andreje Babiše. Navzdory tomu, že v předvolební kampani politici současné vládní koalice hovořili o tom, že povinné očkování nepřipustí, Babišova očkovací vyhláška zatím stále platí a ministr zdravotnictví Vlastimil Válek s jejím zrušením stále váhá.
Podle právníků oslovených Reflexem je ale vyhláška právní paskvil. Na jeden z příkladů jejího nesouladu s nadřazeným zákonem upozorňuje advokátka Vladana Vališová. „Podle Zákona o ochraně veřejného zdraví se pro povinné očkování smí použít pouze látky, jejichž antigenní složení je stanovené ve sdělení ministerstva zdravotnictví, a to se uveřejňuje ve Sbírce zákonů.” Problém je v tom, že antigenní složení vakcín proti SARS COV 2 ve sbírce zákonů uvedeno není a ani být nemůže. „Jsou totiž postaveny na jiném principu než klasické vakcíny a žádný antigen neobsahují. Dokud se nezmění zákon, nemohou tudíž být tyto vakcíny používány pro povinné očkování,” vysvětluje advokátka Vladana Vališová.
To ale není vše. Tento „detail” znamená také zásadní změnu pro lékaře nebo zdravotnické zařízení, které povinné naočkování provede. Lékař totiž nesmí v rámci povinného očkování použít vakcínu, jejíž parametry neodpovídají podmínkám uvedeným v zákoně. Pokud takovou látku přesto použije, pak odpovědnost za případné nežádoucí účinky padá na jeho hlavu. „Odpovědnost lékaře za lidi, kteří přicházejí k očkování povinně, je jiná než za ty, kteří se očkují dobrovolně. Ti totiž nespadají pod dikci zákona o ochraně veřejného zdraví,” říká Vladana Vališová.
Na další bizarní situaci upozorňuje odborník na veřejné zdravotnictví Ondřej Dostál: „Vyhláška říká, že povinné očkování musí odpovídat Souhrnu údajů o přípravku (SPC) tak, jak je vydal výrobce. V SPC výrobce mimo jiné uvádí, že rozestup mezi druhou a třetí dávkou musí být nejméně šest měsíců. Ministerstvo ale vydalo pokyn, podle kterého lze očkovat třetí dávkou už po pěti měsících.” Z uvedeného lze tedy podle Ondřeje Dostála dovodit, že zaměstnanec očkovaný třetí dávkou dříve než po šesti měsících od druhé dávky nesmí po prvním březnu na pracoviště. „Jeho harmonogram vakcinace totiž neodpovídá pokynům výrobce, a je tedy očkován v rozporu s vyhláškou,” říká Ondřej Dostál.
Více o zákonných výjimkách i o tom, jak se vyhnout povinnému očkování, se můžete dozvědět v podcastu A plus X.
