Agroholdingová lobby šíří poplašné zprávy a hrozí sociálními nepokoji
Zemědělským spolkům hájícím zájmy agroholdingů se nelíbí změny Strategického plánu z dílny bývalého ministra zemědělství Miroslava Tomana. Nesouhlasí se zvýšením podpory malým a středním farmám, šíří apokalyptické vize a vyhrožují dalšími protesty.
Bývalý prezident Agrární a Potravinářské komory Toman, preferující v Babišově vládě tuzemský agroprůmysl, zpracoval Strategický plán stanovující pravidla rozdělování dotací do roku 2027. Snížil přímé platby všem zemědělcům, ale holdingům je kompenzoval miliardovými dotacemi živočišné velkovýroby. Podle Asociace soukromého zemědělství zastupující sedláky by tak byla poškozena drtivá většina malých a středních farem s výměrou do 1500 hektarů.
Agrolobby narazila
Vlivná agrolobby soustředěná kolem Tomana a Babiše zjevně nepočítala s výměnou vlády a narýsovala strategii ke svému obrazu. Nezastavil ji ani volební neúspěch. Považovala za hotovou věc, že tato podoba plánu bude v prosinci odeslána do Bruselu.
Nová koalice, jež má v programu podporu malých a středně velkých zemědělců, plán na poslední chvíli přepracovala. Výsledkem je kompromis, který ocenila Asociace soukromého zemědělství, zatímco Agrární komora a Zemědělský svaz, tradičně stojící na straně agroholdingů, vyhrožují protesty.
V posledních osmi letech bylo kyvadlo podpory vychýleno ve prospěch několika desítek agrobaronů na úkor desítek tisíc sedláků. Nyní se vrací zpět. Malé i střední farmy si polepší v přímých platbách, zároveň je pětinásobně snížen strop investičních dotací, nastavený do té doby i pro největší podniky.
Zájem Agrofertu
Významný přesun státního zájmu k potřebám agroholdingů nastal krátce po nástupu Andreje Babiše do vlády. Je alarmující, že 90 procent dotací čerpala pouze pětina největších společností v čele s Agrofertem. Obří holding je se zhruba šedesáti podniky největším hráčem na domácím zemědělském a potravinářském trhu. Z toho pramení Babišův zájem na „správně“ nastavených penězovodech.
Nejde jen o souboj stavovských organizací o přerozdělování zemědělských dotací, jež mělo v Babišově éře ke spravedlnosti hodně daleko. Dokumentuje to nejen konkurenční zvýhodňování agroholdingů štědrými investičními podporami, ale i bizarní praxe, že dostávaly na hektar půdy až o dva tisíce korun víc než malé farmy.
Tento spor především odhaluje problematické nastavení systému, vybočující z evropských zvyklostí. Česko je zatíženo dědictvím bolševické kolektivizace, jež po likvidaci sedláků stavěla na budování velkých „kolchozů“ sovětského typu a intenzivní zemědělské velkovýrobě. Tento stav přetrvává dodnes, a to i díky agresivnímu lobbingu agrokorporací.
Ráj agrokombinátů
Výsledkem je anomálie, kdy má Česko největší průměrnou výměru zemědělské půdy 130 hektarů na jeden podnik v Evropě, zatímco unijní průměr dosahuje 16,6 hektaru. Má rovněž největší podíl agrárních podniků hospodařících na půdě nad 500 hektarů (6,6 procenta), což 66krát přesahuje průměr EU.
V resortu zemědělství se masivně projevoval střet zájmů Andreje Babiše podporovaný exministrem Tomanem, jehož nebližší příbuzní rovněž podnikají v agroprůmyslu. To by se nyní mělo měnit, i když to nebude jednoduché.
Agroholdingová lobby se nevzdává. Agrární komora a Zemědělský svaz zorganizovaly demonstraci před Úřadem vlády ještě před koaličním jednáním o změnách Strategického plánu. Její protagonisté vytvářeli chmurnou legendu o konci zemědělství, pokud se vláda podvolí „diktátu“ sedláků.
„Nad dalším osudem českého zemědělství se láme chleba. Nejde o změny, ale o potopení, další snížení zemědělské produkce, další snížení potravinové soběstačnosti, zkrátka rozvrat,“ věštil bývalý prezident Agrární komory Jan Veleba, působící v branži jako ředitel státního podniku už za komunistického režimu.
Připraveni jít do ulic
„Bez nadsázky lze říci, že prohráli zemědělci, které skutečně živí péče o krajinu, půdu a zvířata,“ reagoval na výsledky koaliční rady současný prezident Agrární komory Jan Doležal. Podle něj na změny doplatí rodinné podniky.
„Navrženou změnu považujeme za výsměch všem zemědělcům. Takzvaně kompromisní návrh znevýhodní všechny zemědělce nad 150 hektarů,“ přidal se předseda Zemědělského svazu Martin Pýcha. Oba spolky vyhrožují dalšími protesty, pokud vláda nezmění svůj přístup.
„Napětí v členských základnách Agrární komory ČR a Zemědělského svazu ČR stoupá a zemědělci jsou připraveni znovu vyjít do ulic a protestovat tentokrát napříč Českou republikou,“ uvádí jejich společné prohlášení.
Opačného názoru je Asociace soukromého zemědělství, jež i přes kompromis ovlivněný časovým tlakem považuje úpravy plánu za krok správným směrem a posílení pozic většiny malých a středně velkých sedláků.
„Jde o další z mnoha manipulativních vyjádření od zlobbovaných agrárních bossů, kteří si myslí, že mají patent na to, jak má české zemědělství vypadat, a kdo do něj může mluvit. Agrární komora má najednou dojemnou péči o rodinné farmy, přitom se o ně nikdy nezajímala,“ odmítla asociace výhrady svých oponentů.
Její předseda Jaroslav Šebek zpochybnil i další tvrzení Agrární komory, že toto rozhodnutí povede k výrazné ztrátě produkce potravin. „Nejsou pro to žádné důkazy. Jsou to jen poplašné zprávy, protože nesouhlasím ani s tvrzením Agrární komory, že její členové produkují 80 procent potravin. To si vycucali z prstu.“
Prodloužená ruka Agrofertu
Není to poprvé, kdy Agrární komora bojuje v dresu agroholdingů. Exministr Toman podporoval socialisticky říznutý návrh skupiny poslanců v čele s Margitou Balaštíkovou (ANO) a Zdeňkem Podalem (SPD) na povinné kvóty českých potravin na pultech obchodů. „Já nejsem proti tomu, aby se něco dováželo, ale ať se dovážejí věci, které se tady nevyrábějí,“ prohlásil Toman, což vypovídá vše.
Agrární komora se vložila i do sporu Andreje Babiše s orgány EU o střet zájmů a dotace Agrofertu. Zveřejnila dopis vedení Evropského parlamentu a vyzvala v něm předsedkyni Výboru pro rozpočtovou kontrolu Moniku Hohlmeierovou, aby se omluvila za údajně nepravdivé výroky a „neprofesionalitu“. O stanovisko komory se opíral i tehdejší premiér.
„Vláda dnes prezentuje stanoviska Agrární komory, která je prodlouženou rukou Agrofertu. Fakticky zastupuje 10 až 15 největších agrokoncernů,“ uvedl tehdy člen vedení Asociace soukromého zemědělství Josef Stehlík, jenž považoval aktivitu komory, hovořící údajně za všechny české zemědělce, za naprostou drzost.
Časy se mění. Prodlouženou rukou Agrární komory dnes nebude vláda, ale současná opozice, která jistě její případné protesty podpoří. S totožnými falešnými argumenty.
