Vláda má sice důvěru, ale řada vyjádření koaličních politiků ne. Vyhnala snad paní Pekarová Babiše?
Celkový dojem z rozpravy o důvěře Fialově vládě a z toho, co předcházelo a následovalo, je, přiznejme si to, spíše tristní. To, co nás čeká, není standardní spolupráce koalice s opozicí na společném zájmu vlasti, nýbrž nelítostný, bezohledný a nesmiřitelný boj o moc ve státě. S tím, že ve volbách nebylo nic rozhodnuto. Útočí a boduje opozice, koalice jí nedokáže dost důrazně čelit, je v defenzivě a dělá legrační chyby. Jistě, není ještě na rozdíl od opozice dost sehraná. Opozice navíc může stavět na podpoře médií (nejen těch babišovských).
Už před začátkem schůze se předsedkyně PS Pekarová Adamová(jen na Facebooku, ale to dnes stačí) nechala slyšet: „Češi svého Babiše už vyhnali. Pevně doufám, že se to povede i Maďarům (rozuměj s Orbánem, bd).“ Chápu její výhrady k Viktoru Orbánovi (asi ne všechny), ale po tom, co se teď dálo v PS a kolem PS, nechápu její optimismus. Nevyhnali jsme zatím nikoho.
Vůbec nevyčítám premiérovi, že zhodnotil dosavadní průběh rozpravy o důvěře slovy „už mne to sere“, která naneštěstí zachytily mikrofony. Měl jsem tentýž dojem, naštěstí od něho jsem se na spršku opozičních útoků mohl po čtyřech hodinách vykašlat.
Zato rozhodnutí pana Farského, že po hlasování o důvěře odjede na půlroční stipendium do USA, se mému chápání úplně vymyká. Zřejmě si taky myslí, že je vymalováno. Až se vrátí, třeba tu bude už jiná vláda a jiný parlament. A on bude mít jen kliku, že už se nebude muset vracet.
O tom, kdy rozprava skončí a začne se hlasovat, rozhodovala opozice. Když se dostatečně vyřádila a vyprofilovala, proběhlo hlasování hladce během necelé hodiny. Pan Fiala a další ji za to dokonce pochválili.
Nedělejme si iluze: celkový dojem nebyl, že spolu státotvorná koalice a státotvorná opozice rozvážně rokuje o blahu vlasti, nýbrž že jsme svědky dosud nerozhodnutého, nelítostného a nevybíravého zápasu o bytí a nebytí polistopadové ČR, který spolu vedou oslabená demokracie s autokracií, oligarchií a buranokracií. Přičemž premiér mi občas trošku připomíná mladého Lotranda z pohádky Karla Čapka (navzdory jménu je to slušný mladík), kterého kdysi poslali na výchovu do kláštera a on se pak pokouší řídit společenství, jemuž stanul v čele (jde o loupežnickou rotu), podle zásad, které se tam naučil.
Vzhledem k dlouhému jednání o důvěře se dobře sehrané opozici podařilo vklínit do programu PS schůzi, v níž se mělo projednat „Vysvětlení původu peněz financování hnutí STAN ze zahraničí“. Koalice sice nakonec neschválila její program, ale protože předtím proběhla diskuse poslanců s přednostním právem, podařilo se problém rozmáznout, aniž by mohlo být cokoli vyjasněno (což opozici bohatě stačilo). Sehraná opozice bodovala.
A poté, co vláda dostala důvěru, nepovedlo se 14. 1. už vůbec nic. Projednávání novely stavebního zákona, s níž přišli vládní poslanci, bylo odloženo na 1. března, protože koalice neměla v době hlasování v sále dostatečnou většinu. SPD zabránila projednávání návrhu na korespondenční hlasování tím, že požádala o pauzu, která přesáhla dobu konání schůze. Tím chtě nechtě zabránila též hlasování o šestém místopředsedovi sněmovny, které mělo následovat poté.
K tomu, aby demokracie fungovala, je třeba mj. aspoň minimum dobré vůle. V současné době máme vládu s důvěrou a nefunkční PS. Tak jaképak „vyhnali jsme Babiše“.
