Taxonomie je cesta do zeleného komunismu. Volný trh upadá na úkor ekologického plánování
Dne 10. ledna se uskutečnilo jednání k doplňkovému delegovanému aktu k jádru a plynu (CDA) v rámci taxonomie, kde měly členské státy možnost reagovat na návrh Evropské komise, která informovala, že termín zasílání připomínek byl prodloužen do 21. ledna. Zástupci EK v úvodu jednání zdůraznili, že taxonomie není nástrojem energetické politiky a nezakazuje žádné investice, má sloužit k zvýšení transparentnosti na finančním trhu. EK je přesvědčená, že je jejich návrh pragmatický a napomůže přechodu na klimatickou neutralitu. Toto vyjádření je vrcholem cynismu a pokrytectví.
Právě taxonomie je ústředním politicky a ideologicky motivovaným regulátorem, který ovlivňuje všechny finanční toky v oblasti energetiky. Taxonomie totiž rozděluje energetické zdroje na tzv. zelené a „špinavé“. Kritériem tudíž není klasifikace úvěrových podmínek na základě tržních vztahů, nákladovosti a výnosnosti, ale čistě arbitrárního politického rozhodnutí.
Celý proces je založen na tom, že komerčním bankám půjčují ECB nebo ČNB a ty zkoumají, jaké investiční portfolio banka má, podle toho hodnotí, zda a v jakém množství má úvěry, které centrální banky hodnotí jako rizikové. Na ty pak musí dodat komerční banka vlastní peníze v rámci kapitálové přiměřenosti. Jedná se o takzvaný stresový test, který byl přijat v reakci na bankovní krizi z let 2008–2010.
Zásadní rozdíl je ale v tom, že zatímco v případě finanční krize šlo o jasně tržně definované parametry, které se odvíjejí od bonity klienta a rizikovosti, zda bude schopen dostát svým závazkům a splácet, v případě investic do energetických zdrojů to neplatí. V tomto případě se jedná o netržní klasifikaci úvěrových podmínek. A tak za normálních okolností by úvěrované investice do uhlí byly rentabilní.
O to víc nyní, kdy atraktivitu tohoto zdroje zvyšuje i nedostatek jiných energetických zdrojů, ať již jde o plyn nebo OZE. Vysoké ceny uhlí by tak zajišťovaly za normálních okolností rentabilitu a návratnost investic, a tedy i úvěrů. A to i s ohledem na to, že uhelné společnosti musejí platit emisní povolenky, poplatky za těžbu, znečišťování a plnit rekultivační fond.
Jenže centrální banky podle taxonomie nezkoumají skutečnou rentabilitu úvěru do uhlí a ani se ji nesnaží posuzovat z hlediska budoucího vývoje, to znamená očekávaný vývoj na trhu s emisními povolenkami, postupný útlum těžby či odstavování energetických zdrojů. Čistě arbitrárně rozhodnou – „špinavý produkt“ rovná se rizikový úvěr. A naopak, u takzvaných „čistých zdrojů“ se rizikovost projektu a priori nezkoumá a je okamžitě zařazen do podporovaných zdrojů, ačkoli jde jako v případě solární a větrné energie o nespolehlivé zdroje, zcela závislé na vývoji počasí, které nezohledňují celý životní cyklus včetně nákladů a emisí na recyklaci, jako v případě solárních panelů, či ekologickou likvidaci, jako v případě lopatek větrné elektrárny.
Stejná hlediska nejsou uplatňována pouze u bankovních úvěrů, ale i dluhopisů, které podnikatelské subjekty vydávají například na výstavbu nových elektráren. A které jsou pro bankovní či penzijní fondy atraktivní či naopak právě z toho pohledu, jak odpovídají taxonomickým parametrům.
Taxonomie je uplatňována nejenom v případě komerčních bank a pro investiční fondy, ale zasahuje především pojišťovny. Hypoteticky by tak sice firma provozující špinavý zdroj mohla dostat úvěr od bankovního domu mimo EU, jenže narazí na překážku povinného pojištění pouze u pojišťoven akreditovaných v rámci EU.
To, že jde o čistě voluntaristické rozhodování, dokládá i současný spor o to, kam zařadit jádro a plyn. Zatímco jádro jednoznačně splňuje podmínku bezemisního, tudíž čistého zdroje, plyn naopak ne. Ale protože se většina států EU neobejde buď bez jednoho, nebo obou těchto zdrojů. Vypadá to, že oba nakonec budou zařazeny mezi zelené, ďábel se ale skrývá v detailech.
Skupina států vyvážejících plyn na již zmíněném jednání poukázala na nereálné požadavky na přimíchávání obnovitelných a nízkouhlíkových plynů, které nerespektují rozvoj trhu a technologií. Bude tedy záležet na konečném výsledku jednání mezi členskými státy a komisí. I bez ohledu na konečný výsledek lze říci, že se jedná o nejbrutálnější zásah do tržních mechanismů, který povede k distorzi cenových informací a k pokroucení trhu neefektivní alokací finančních prostředků. Výsledem bude postupné zaostávání celé EU a chudnutí občanů. Taxonomie není nic jiného než dokonalý systém politicko-ekonomického nátlaku dnešních zelených soudruhů z EU, při něm by bledli závistí i jejich rudí předchůdci z RVHP.
