Zrušení povinného očkování na potlesk nestačí, vláda dál toleruje covidovou zvůli
Pokud vláda Petra Fialy myslí své předvolební řeči o politické změně vážně, nemůže na poli proticovidové státní politiky zůstat jen u zrušené očkovací vyhlášky – musí ukončit zejména diskriminaci neočkovaných. A pokud nechce přijít o další body (a tedy voliče), měla by to udělat co nejdříve.
Zrušení povinného očkování, které pro vybrané skupiny lidí nařídil někdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO), je částí voličů vládní koalice opěvováno bezmála jako návrat z Půlnočního království do země krále Miroslava. To je sice pochopitelné (fanoušci obvykle mají tendence přechválit vlastní tým), ale bohužel falešné.
Zaprvé: Strany vládní koalice tím jen plní to, co voličům před říjnovým hlasováním výslovně slíbily. „Očkování musí být dobrovolné. To je zásadní princip, ze kterého koalice SPOLU nebude ustupovat,“ odpověděli zástupci ODS, TOP 09 a KDU-ČSL v předvolební anketě Reflexu. Stejně reagovali zástupci Pirátů a STAN: „Dlouhodobě se zasazujeme o dobrovolnost očkování.“ Pokud tehdy nešlo jen o prázdné sliby, neměli teď ministři o čem přemýšlet a vyhlášku zrušit museli.
Zadruhé: O zrušení vyhlášky rozhodl kabinet v situaci, kdy už na tuto podzákonnou normu bylo podáno několik žalob a názory právníků na to, zda by předpis u soudu obstál, byly přinejmenším vyrovnané. Desítky jiných (do osobní integrity dotčených lidí méně zasahujících) ministerských výnosů z Vojtěchovy éry, které už soudy shodily ze stolu, mohly vládní rozhodnutí významně zjednodušit.
Zatřetí: Navzdory předchozím dvěma bodům Fialova vláda se zrušením vyhlášky o povinném očkování nijak nespěchala. Rozhodla o něm de facto jen pár dní před tím, než by si všichni, jichž se měla týkat, museli nechat dát chtě nechtě první dávku. V opačném případě by (pokud by vyhláška zůstala v platnosti) totiž nestihli být do března naočkovaní a hrozily by jim sankce. Jen velmi těžko se zbavuje dojmu, že si toho byli ministři vědomi a vedeni heslem „každý naočkovaný kus dobrý“, nechali dotčenou část veřejnosti záměrně co nejdéle v nejistotě. (Nikdo jim to samozřejmě nedokáže, ale pokud to tak bylo, šlo o mimořádně odporné pokrytectví.)
Začtvrté a zejména: Povinné očkování bylo jen jedním z projevů covidové hlouposti a zvůle, kterou v Česku skoro dva roky předváděla Babišova vláda (a v mnoha jiných zemích vlády jiné). Stejně nepřijatelnou je i trvající diskriminace neočkovaných například v přístupu k volnočasovým aktivitám (chronicky známý nesmysl, že očkovaný může do restaurace, kina, divadla, bazénu, posilovny, na kluziště… i když všichni ví a uznávají, že může být nakažený a nemoc šířit, zatímco neočkovaný nic z toho nesmí, i když má aktuální test s oficiálním potvrzením, že je zdravý).
Změna, kterou Fiala, Pekarová, Rakušan a další slibovali, měla podle nich spočívat i v tom, že se při řešení epidemie budou řídit rozumem a nebudou lidi zbytečně a nesmyslně šikanovat. Zmíněný diskriminační přístup k neočkovaným ale ničím jiným než nemyslnou šikanou není a jako takový je ve slušné společnosti nepřijatelný. Proto si nová vláda – navzdory zrušené očkovací vyhlášce – zatím potlesk nezaslouží. Případný důvod k němu bude navíc tím slabší, čím déle bude kabinet zrušení uvedeného medicínsky neobhajitelného (ba dokonce protismyslného a nebezpečného) nonsensu odkládat.
