Vláda je zbytečně měkká, slevy na jízdné měla zrušit úplně
Kabinet Petra Fialy rozhodl, že slevy ve veřejné dopravě se od 1. dubna sníží ze současných 75 procent na 50 procent z výše jízdného. Slevy budou moci i nadále využívat děti a studenti do 26 let a senioři starší 65 let. Změna výše slevy by měla přinést roční úsporu státnímu rozpočtu přes 1,8 miliardy korun. Krok nové vlády v sobě nese určitou symboliku a vysílá signál, že se tu začínají některé věci měnit. Přesto navržené nové řešení je polovičaté a vláda si jím spíš naběhla na vidle.
Domnívám se, že řez do systému slev měl být mnohem razantnější a spíš tu měly zaznívat i hlasy volající po jeho úplném zrušení. Systém slev kastuje obyvatele na dvě skupiny, privilegované a neprivilegované. Přičemž ti neprivilegovaní (což jsou vesměs lidé v produktivním věku) jsou biti hned dvakrát. Jednak tím, že pokud někam cestují, tak platí plné jízdné, zatímco ti druzí mají slevu. Druhým bičem je skutečnost, že tito pracující nebo podnikající lidé platí do státního rozpočtu daně ze svých příjmů, z nichž je i také veřejná doprava dotována a poté i vypláceny kompenzace dopravcům. Studenti do 26 let a senioři nad 65 let většinově (jsou zde samozřejmě výjimky) státu žádné daně z příjmů neplatí a rozpočet plní nepřímými daněmi skrze spotřebu, na kterou si však většinou už sami nevydělají. Buď čerpají starobní důchody, nebo kapesné.
Stát zavedl slevy na dopravu na podzim roku 2018. Pro tehdejšího premiéra Andreje Babiše to byl další nástroj, jak uplácet své voliče, kteří se vesměs rekrutují ze seniorských vrstev. Tento systém slev Babiš i jeho tehdejší ministryně financí Alena Schillerová bránili v době prvních vln covidu s argumentem, že senioři patří mezi ekonomicky nejvíce postižené skupiny obyvatel. Opak byl přitom pravdou. Penzisté byli po finanční stránce pandemií covidu zasaženi úplně nejméně. Oni měli vždy na rozdíl od ostatních jisté, že své (pravidelně valorizované) důchody každý měsíc obdrží. V té době přitom krachovaly tisíce drobných živnostníků a mnoho lidí, kterým stát nedovolil si vydělávat skrze svoji obvyklou činnost, bylo postaveno do role prosebníků o kompenzace. Český statistický úřad svou analýzou doložil, že (i skrze finanční pomoc od státu) Čechům v prvním roce pandemie covidu rostly příjmy, ale že z věkových skupin příjmy rostly nejvíce lidem nad 65 let.
Byl bych nerad, kdyby to vyznělo nějak asociálně, ale jsem toho názoru, že pokud finanční situace státu není růžová a vláda hledá úspory, měla by se privilegia mírnit či rušit. Z toho důvodu se domnívám, že když se vláda rozhoupala k ořezání slev, měla být razantnější. Měla je zrušit úplně. Nebo ponechat například jen 50 procent žákům a studentům. Ti trvalé a zaručené příjmy nemají. O občanech se zdravotním postižením není řeč, těm jsou všechny slevy zachovány v původní výši a to je v pořádku.
Výsledná úspora tedy může činit plus minus 1,8 miliardy korun. V rámci celého rozpočtu jsou to však drobné a vláda za to sklidí jen kritiku. Ostatně už zástupci opozičního hnutí ANO vykřikují, jak vláda zdraží dopravu a jak si bude brát peníze od lidí z jejich kapes. Přitom redukce slevy o 25 procent prodraží jízdné řádově o koruny či desítky korun dle vzdálenosti. Situace státního rozpočtu se těmito penězi nezlepší a vláda bude muset hledat zdroje dál.
Kdyby slevy škrtla najednou, byl by sice velký povyk, ale erár mohl ušetřit až šest miliard korun ročně. Vypadá to jako by se vláda lekla hněvu veřejnosti hned v samém počátku svého vládnutí. Petr Fiala přitom sliboval, že bude říkat lidem i nepopulární věci narovinu. Tohle měla být jedna z nich. Státní pokladna je prázdná. Přitom před podzimem 2018 žádné zvýhodnění určitých skupin lidí tady nebylo. Problém je však v tom, že si tito lidé na slevu zvykli a berou ji jako samozřejmost. A co víc, vnímají ji jako něco, na co se jim už nesmí sáhnout.
