Po letech ústrků se advokáti konečně dočkají rovných podmínek u soudu
Od ledna platí sice nenápadná, ale svým významem důležitá změna. Advokáti už nebudou muset podstupovat bezdůvodné a často nedůstojné prohlídky při vstupu do soudních budov.
Přestože to může působit triviálně, jde o významnou symboliku. V trestním řízení platí zásada rovnosti zbraní. To znamená, že obhajoba i žaloba jsou na stejné úrovni chráněny zákonem. Jenomže nejde jen o samotné znění trestního řádu, ale i o „měkká opatření“, která by obě strany stavěla skutečně na stejnou roveň. A tak tomu doposud nebylo. Zatímco státní zástupci mohli chodit do budov soudu bez jakékoli kontroly, v případě advokátů si mohl předseda soudu libovolně určit, zda je bude justiční stráž kontrolovat, či nikoli.
Nejde ale jenom o samotné advokáty, kteří se museli dnes a denně přesvědčovat, jak je nestejně zacházeno s nimi a s jejich procesními protivníky. Nechtěnými diváky tohoto diskriminujícího přístupu byli i obžalovaní, média, veřejnost, tedy každý, kdo se zrovna nacházel v budově soudu ve stejný okamžik. Jaký si pak mohl odnést dojem z toho, že bude v procesu skutečně zachována rovnost zbraní a že má obhajoba vůči obžalobě stejně reálnou šanci, že bude brána vážně.
Někdy dokonce měla prohlídka ponižující charakter, jako se to stalo například Radku Ondrušovi. Toho před časem nutila justiční stráž v budově Okresního soudu v Jihlavě k tomu, aby ve vchodu do budovy soudu kvůli viditelné sponě u opasku vytáhl opasek z kalhot. Takže by tam stál, přidržoval si padající kalhoty za bujarého veselí asi třiceti přihlížejících návštěvníků, kteří zde rovněž čekali na odbavení, včetně novináře, který se to chystal fotit. Nepomohlo mu ani to, že se nabídl, aby jej projeli mobilním skenerem, ani nabídka, že si opasek sundá v přilehlé místnosti justiční stráže. Nakonec raději odešel. U Ondruše šlo navíc o pikantní situaci – ještě jako státní zástupce na NSZ, kde dokonce dozoroval trestné činy Vězeňské služby, pod níž Justiční stráž spadá, žádné prohlídky podstupovat nemusel. Obdobně bez kontroly mohli procházet dokonce i zaměstnanci Ministerstva spravedlnosti. Nejkurióznější byl případ, kdy policejní důstojník jako obžalovaný procházel bez kontroly mimo bezpečností rám, ale jeho obhájce byl podroben osobní prohlídce. Opět krásný důkaz toho, že i trestně stíhaný zaměstnanec státu si byl rovnější než bezúhonný obhájce.
Justiční stráž vycházela doposud při kontrolách advokátů z interních pokynů generálního ředitele Vězeňské služby. Předseda soudu ale mohl vydat pokyn, kterým stanoví jiný postup, kterým se musí justiční stráž řídit. Česká advokátní komora se proto již před časem obrátila na předsedu Nejvyššího soudu Pavla Šámala s žádostí o řešení tohoto problému. Výsledkem bylo stanovisko, že kontroly a prohlídky advokátů nejsou prováděny důstojně. Jenže ani předseda NS nemohl ostatním soudům nařídit, jak konkrétně postupovat.
Přitom již staronový ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) uzavřel s ředitelem Vězeňské služby Petrem Dohnalem dohodu o tom, jak by měla justiční stráž v případě advokátů postupovat. Jenže jeho nástupce Robert Pelikán (ANO) ještě v pozici náměstka po svém příchodu na ministerstvo tuto dohodu zrušil. Je jenom dobře, že jednotná právní úprava je nyní jak pro státní zástupce, tak advokáty a že ti nebudou rukojmím rozmarů soudní a výkonné moci.
