Poslance štve vlna e-mailů kvůli pandemickému zákonu. Držte hubu a krok, vzkazují voličům
V Česku máme zastupitelskou demokracii, což znamená, že si lidé volí své zástupce, aby v parlamentu hájili jejich zájmy. Část těchto zástupců/poslanců si teď ale stěžuje, že se jim do schránek elektronické pošty valí tsunami zpráv, v nichž je lidé/voliči informují o svém nesouhlasu s novou podobou chystaného pandemického zákona. Je to totéž, jako kdyby poslanci voličům vzkázali, že si své názory mohou strčit někam.
Ponechme stranou samotný návrh pandemického zákona. Někdo jeho podobu hájí, jiní ji z řady důvodů kritizují. Nakonec to bude 200 poslanců, kteří rozhodnou, jak bude chystaná norma vypadat a zda bude vůbec přijata. Podstatná je bezostyšnost některých zákonodárců, kteří si stěžují, že jim voliči dávají ve velkém na vědomí svůj názor.
Z vládního tábora si posteskla například poslankyně ODS Eva Decroix: "Tlak je opravdu velký. Za víkend jsem napočítala něco přes 1 200 e-mailů. Bohužel často jsou psány na jedné šabloně a neposkytují žádné nové informace." Novinářům se dále svěřila, že jí elektronická pošta zaplnila úložiště mobilu, nemohla pokračovat v další práci, a dočasně si prý proto musela poslaneckou schránku z mobilu odinstalovat. Z opozičních lavic se ozval třeba poslanec Jiří Mašek z ANO: "Mailová tsunami opravdu poslance hodně zdržuje, přitom účinkuje spíše kontraproduktivně." (Oba zákonodárci jsou citováni jen jako příklad, našla by se řada dalších.)
Zopakujme znovu: Tento komentář neřeší správnost navrhovaného pandemického zákona. Bez ohledu na to, zda jde o tuto nebo jakoukoliv jinou normu, poslanci jsou tu přece od toho, aby ve sněmovně zastupovali voliče. Nemělo by pro ně tedy být množství zpráv, ať již podporujících či odmítajících určitý legislativní návrh, jedním z významných ukazatelů, co od nich lidé chtějí? (Připusťme, že to nemůže být ukazatel jediný, to bychom se také mohli dočkat třeba zrušení daní, ale jistě je to ukazatel významný.)
A že je velká část e-mailů jen zkopírovaná šablona dopisu, který sestavil někdo, kdo snad stojí v čele nespokojené veřejnosti? To přece nic neubírá na váze názoru konkrétního člověka, který dopis zkopíroval a poslal svému poslanci. Když mu tentýž člověk dával při volbách hlas, také neudělal nic víc, než že hodil do volební urny hlasovací lístek, který sestavil a sepsal někdo jiný. Jak vhozením hlasovacího lístku, tak odesláním nesouhlasného e-mailu do poslanecké pošty, dotyčný vyjádřil svůj názor. Právě to, kolik dopisů je, je ta podstatná informace.
Zatímco ale za hlasy, které z nich udělaly na čtyři roky poslance, politici děkovali, pošta vyjadřující názor části veřejnosti je teď obtěžuje. Že jde o reakce lidí, kteří nejsou lhostejní k veřejnému dění, chtějí politiku ovlivňovat nejen jednou za čtyři roky u voleb a tím fakticky naplňují časté volání po tzv. občanské společnosti? Mnozí poslanci pro ně mají jediný vzkaz: Nerušit, vládneme!
