Zlatá devadesátá: Devadesátky nejsou synonymem zločinu a mafie, byla to všeobecná radostnost!

Marek Stoniš: Kam bys zařadil dekádu devadesátých let ve srovnání s jinými slavnými českými dekádami dvacátého století? Dokázal bys jim dát přívlastek? Něco jako „bezčasí sedmdesátek“ nebo „rozpustilá šedesátá“? Na devadesátky se roubuje slavný bonmot o šedesátých letech, který prý pronesl Joe Cocker: Kdo si je pamatuje, ten je neprožil. S tím ovšem nesouhlasím. V devadesátkách se přece hodně pracovalo, budovalo, obnovovalo… Ale samozřejmě také slavilo a ­pařilo.

Bohumil Pečinka: Devadesátky mají hodně společného se šedesátými lety dvacátého století, a to nejen u nás, ale i v USA či ve Francii. Šedesátky i devadesátky byly érami ostrého přechodu. Jsou to období, kdy určité společenské struktury odcházejí a jsou nahrazovány jinými. Teď vezmu jen české reálie. V šedesátých letech bylo hlavním obsahem veřejného života postupné osvobozování společnosti od komunismu. Politika s vládou a opozicí neexistovala, podnikání bylo zakázané, takže opozici a svobodný prostor vytvářely nepolitické aktivity, hlavně v oblasti kultury, hudby, divadla a literatury. Umělci, ale i sportovci byli hrdiny doby, protože svými projevy zaskakovali za opozici a měli nějaký kontakt se Západem.

Po roce 1989 k nám vtrhla svoboda bez omezení, což vyvolalo explozi tvořivosti. V centru pozornosti už nebyla kultura, ale demo­kratická politika a podnikání, protože hlavním úkolem doby bylo rekonstruovat svět, který komunisté zničili po únoru 1948. Polský novinář Adam Michnik řekl, že po převratu udělali komunisté z akvária rybí polévku. Před revolucionáři z konce osmdesátých let stojí úkol udělat z rybí polévky zpět akvárium. Na tomhle bonmotu se pěkně ukazuje, jaký to byl úkol.

Všechno bylo poprvé