Na olympiádě se bude hrát hlavně o Ukrajinu a Tchaj-wan
Když se konala v šestapadesátém olympiáda v Melbourne, Rusové vpadli do Maďarska a začali střílet do lidí. Před osmi lety během olympiády v Soči měli plné ruce práce s anexí Krymu. Za pár dní nás čekají olympijské hry v Pekingu a ruská armáda už už nadskakuje nadšením na ukrajinských hranicích. Ale tentokrát bude mít možná vliv na události i samotný pořadatel olympiády. Tedy Čína.
Vztahy mezi Ruskem a Čínou jsou dlouhodobě… Inu, kdybychom řekli „komplikované”, trochu bychom podhodnotili situaci. Mezi Ruskem, které se poměrně nepokrytě hlásí k odkazu Sovětského svazu (ostatně sám Putin označuje jeho rozpad za „největší geopolitickou katastrofu dvacátého století”), a Čínou jejíž internacionální tendence jsou čím dál agresivnější, stále visí spor o ostrov Damanskij, Čína dodnes neuznává anexi Krymu… Ale na druhou stranu to byla Čína, která Rusku ekonomicky píchla, když západ na Putinův režim uvalil sankce a v posledních měsících a letech měla čínská armáda s ruskou víc společných vojenských cvičení než kdykoli předtím.
Zkrátka pokud se Putin rozhodne rozjet ozbrojenou hru o Ukrajinu, bude potřebovat spojence. Čína je kandidátem číslo jedna. A jestli je někdy vhodný čas hrát hry, tak během olympiády.
Dvojitá hra
Nikdo samozřejmě nepředpokládá, že se u Kyjeva zjeví brigáda Čínské lidové armády, ze všech nejméně Putin. Kdepak, podpora od Číny by měla být při totalitních manévrech po světě komplikovanější, ale o to výraznější. Tak zaprvé se bavíme o zvýšené podpoře ekonomické. Rusové musejí zákonitě počítat s tím, že jestli napadnou suverénní zemi (a můžou štěkat, že jen zajišťují bezpečnost hranic před NATO, jak jen chtějí), Západ je vysankcuje do doby kamenné. Což znamená, že se Rusko bude muset obrátit na Čínu s větší důvěrou než kdykoli předtím.
Ostatně největší ruský plynovod od roku 2019 nevede do Evropy, ale do Číny.
Ve hře je ještě jedna trofej, po které Čína k uzoufání touží celé dekády. A tou je Tchaj-wan. Někdejší americký diplomat Thomas Graham upozorňuje, že jakkoli může být možnost koordinovaného útoku na Ukrajinu a Tchaj-wan nepravděpodobná, „Spojené státy a jeho spojenci musejí být připraveni jednat, a to nejenom sankcemi”. Ostatně Čína tlačí na Tchaj-wan víc než kdykoli předtím. Denně narušují prostor ostrovního státu desítky čínských bojových letadel.
Otázka je, jestli jsou „Spojené státy a jejich spojenci” skutečně připraveni jednat. Protože minimálně Putinovi a prezidentu Si se jeví, že ne.
Čas síly a slabosti
Popularita prezidenta Bidena je i z historického hlediska rekordně nízká. Není to úplně jeho vina, za jeden rok v úřadu se musel vypořádat s takovou hromadou problémů, že by je většina administrativ nerozdýchala, ani kdyby si je rozdělila mezi celé dva volební turnusy. Debakl v Afghánistánu, vleklý boj s pandemií, jen pomalý růst ekonomiky a naprosto katastrofální bytová situace v celé zemi nedává strýčku Joeovi do rukou nějak zvlášť dobré karty. A jestli jeho vláda něco nechce, je to nechat se zatáhnout do dalšího ozbrojeného konfliktu.
Východ tohle vidí jako naprosto jasné známky slabosti. To proto, že to jsou známky slabosti. Když naposledy ruská armáda chrastila zbraněmi na ukrajinských hranicích, což bylo loni zhruba touhle dobou, Bidenovi se podařilo zmírnit napětí tím, že svolil ke schůzce s Putinem. Na Vladimira Vladimiroviče ale letitý politik nejspíš velký dojem neudělal, protože od schůzky neuběhl ani rok a jsme tady zase. S vyššími sázkami než posledně.
Co se Číny týče, stačí si přečíst zápis ze slyšení amerického kongresu z léta loňského roku. Admirál Charles Richard doslova říká, že „Spojené státy nemají pořádný plán na to, jak bojovat se dvěma spřátelenými jadernými velmocemi”. Co ale USA má, je schopnost se z obou konfliktů vyvléknout, protože jak jejich smlouvy o ochraně Tchaj-wanu, tak defenzivní podstata NATO a postavení Američanů uvnitř organizace jim dovoluje vycouvat v podstatě ze všeho, co není invaze na Manhattan.
A jestli to takhle nevidí oba prezidenti východních totalitních režimů, nejspíš to tak uvidí po olympiádě. Při videohovoru mezi oběma muži, který proběhl v prosinci loňského roku, totiž Putin potvrdil, že se her zúčastní a těší se na osobní setkání s prezidentem Si. To, že Biden celou akci diplomaticky bojkotuje a nehodlá dorazit, bude pro Putina nejspíš jen vítaným bonusem.
