Za Čínu hrají na olympiádě hokej hráči a hráčky z USA i Kanady, na poslední chvíli si změnili jména na čínská
Letošní Zimní olympijské hry v Pekingu jsou opravdu přehlídkou bizarních úkazů. Jak psal kolega Vili Buchert, na sjezdovkách leží téměř výhradně umělý sníh a diváky hraje pár důvěrných a prověřených Číňanů. Další bizár se pak odehrál v prvním hokejovém zápase žen, kdy český tým narazil na domácí výběr. Jenže v týmu s 13 naturalizovanými hráčkami ze Severní Ameriky nebylo při nástupu na dresu ani jedno povědomě znějící jméno. Hráčky totiž před turnajem přijaly svá čínská jména.
Situace zmátla i ostříleného komentátora Roberta Zárubu, který se v první třetině divil, kde jsou známá kanadsko-americká jména. Až při začátku druhé třetiny dodal, že se v sestavě nezměnily hráčky, ale jejich jména. Zatímco naturalizování sportovců a jejich následné závodění za jiné země není nic nového (vzpomeňme třeba na Rusku Kuzminovou reprezentující Slovensko na zimních hrách v minulosti), ale aby si tito lidé měnili své jméno, je vskutku ojedinělé a působí to poměrně bizarně.
Změněná jména nejsou to jediné, s čím se musí český hokejový tým v dějišti olympijských her vypořádat. Že dění v hlavním městě totalitní Číny není ideální, lze odezřít i ze slov trenéra hokejistek Tomáše Paciny po vítězném prvním zápase: „Situace je, jaká je, a já se k ní nechci víc vyjadřovat. Chci si nechat svou akreditaci a na tyhle otázky budu odpovídat, až budu v bezpečí doma v Česku.“
Stejný případ naturalizace je i v mužském týmu. Z 24 hráčů se jich 15 narodilo mimo Čínu: 11 v Kanadě, 3 v USA a 1 v Rusku. Číňané se pak mohou pochlubit kapitálním úlovkem. Na olympiádě si za ně zahraje Jake Chelios, syn trojnásobného držitele Stanley Cupu Chrise Cheliose. U něj zatím není jasné, pod jakým jménem nastoupí. U několika hráčů už je jejich čínské jméno totiž známo: Kanaďan Ethan Werek se teď jmenuje Wei Ruike, jeho krajan Jason Fram používá jméno Liu Jie a kanadsko-čínský hráč (narozený v Kanadě) Spencer Foo bude hrát pod jménem Fu Jiang.
Na olympiádě mohou jednotlivé státy reprezentovat jen lidé, kteří mají náležité občanství. Celé je to ale pikantní v tom, že čínské zákony o občanství jsou přísné a výslovně neuznávají možnost mít občanství dvoje. Být naturalizovaným čínským občanem je mimořádně vzácné a obvykle vyžaduje, aby žadatel měl buď přímé rodinné vazby na lidi s čínskou národností, nebo měl trvalé bydliště na čínském území, což je kvalifikace, kterou většina dotyčných hokejistů a hokejistek nemá. Alternativně se ale mohou cizinci naturalizovat z „legitimních důvodů“ a sem právě spadají sportovci. Znamenalo by to ale, že by se všichni museli vzdát svých původních občanství. Alternativně je také možné, že Mezinárodní olympijský výbor (MOV) a IIHF udělaly výjimku, která povolila cizincům soutěžit za Čínu (což ale není úplně košér a u jiných zemí byly tyto instituce vždy dost přísné). Poslední možností je, že Čína udělala výjimku sama a udělila zahraničním olympijským sportovcům určitou formu dvojího občanství. Tento fakt ale všechny zúčastněné strany odmítají komentovat.
Čína původně chtěla vsadit na vlastní odchovance, ale během olympijského cyklu se jim to zoufale nedařilo. Tým, který v Kladně hostil Jaromír Jágr, dostával v naší druhé lize výprask od všech a nedal ani jeden gól. Komunističtí funkcionáři nemohli strpět debakl, a neváhali tak sáhnout k posilám do imperialistických mocností. Ve městě Kunlun, které hraje ruskou KHL, vybudovali tréninkové centrum a všichni současní mužští reprezentanti (a drtivá většina ženského týmu) pak hrají za jeden tým – Rudou hvězdu. Překvapení se ale nekoná, i když byl ženský tým houževnatý, utrpěl od našich hokejistek porážku 1:3. U mužů se očekává stejný průběh. Nezbývá než popřát kanadsko-americkým hokejistům a hokejistkám štěstí v jejich rodné zemi. A snad za případný neúspěch na olympiádě neskončí v jednom z pracovních koncentračních táborů.
