Zeman stupňuje svůj odpor proti antivaxerům. Radikální demonstranty by poslal do vězení
Prezident Zeman se opřel do demonstrantů protestujících proti novele pandemického zákona. Podle něj porušují zákon a účastníky těchto akcí se šibenicemi by poslal do vězení. Zesiluje rétoriku proti radikálním antivaxerům, čímž se částečně odpojuje od své voličské základny.
Miloš Zeman vystoupil v nedělním pořadu Partie, kde komentoval aktuální spory kolem pandemického zákona. Novelu zákona podepíše, přičemž kvitoval jeho úpravy v Poslanecké sněmovně, zvláště časové omezení jeho platnosti a výrazné snížení sankcí. Kritizoval jeho původní podobu, ale zároveň odmítl radikalismus jeho odpůrců. Zejména těch, kdo šíří konspirační teorie a vyhrožují svým oponentům.
Vlastizrádci na šibenici
Prezident se vyslovil k demonstracím na Malostranském náměstí, provázejícím schvalování zákona obstruovaného Okamurou, jenž se staví do čela antivaxerské scény. Podle Zemana měla policie zasáhnout už jen proto, že se sto metrů od sněmovny nesmí konat žádné shromáždění. „Protestující nedodržovali rozestupy a neměli roušky,“ dodal.
Zeman si vzal na paškál hlavně nejmilitantnější demonstranty, vztyčující makety šibenic s oprátkou. Na jedné z nich byl nápis „Všichni vlastizrádci a jejich přisluhovači skončí na šibenici“.
„Se šibenicemi na demonstracích nesouhlasím. Ti, co tam dotáhli šibenice, by měli jít do vězení. Samozřejmě po řádném soudu,“ prohlásil Zeman. „Nemám žádné krvežíznivé úsilí, ale když tam přijde hlupák se šibenicí, tak policie jen koktá, že na maketách nejsou jména konkrétních lidí,“ pokračoval a vymezil se i proti šiřitelům konspiračních teorií.
„Věřit tomu, že nad námi létá letadlo, které rozprašuje covid a Bill Gates dává do vakcín čipy? A teď mi řekněte, že ti lidé nejsou blázni,“ narážel Zeman na dezinformace sdílené rovněž bývalým poslancem Lubomírem Volným, jedním z nejaktivnějších účastníků těchto akcí.
Msta za bezvýznamnost
Prezident se vůči odpůrcům očkování vymezil už loni v prosinci. Na rozdíl od současné vlády je zastáncem povinné vakcinace, poukazuje na rakouský příklad a nesdílí argumenty antivaxerů. „Vakcína není experimentální a za druhé si myslím, že lidé, kteří chodí na tyto demonstrace, se mstí za vlastní bezvýznamnost,“ uvedl.
Měl tím na mysli i jejich organizátory ze spolku Chcípl pes, kteří pod značkou Otevřeme ČR normálnímu životu získali ve volbách 0,4 procenta hlasů? Dnes vyhrožují generální stávkou, což zní bizarně v době blížícího se masivního rozvolňování. Nelze se potom zbavit dojmu, že jim už nejde o seriózní debatu, ale především o vlastní zviditelnění. Ostatně šéf této iniciativy Jakub Olbert kandiduje na prezidenta.
Zeman se ostrým vymezením dostává do rozporu s částí svých sympatizantů, kteří mu dnes nemohou přijít na jméno. Přesto je pozoruhodné, že pokud odpůrci pandemického zákona šíří mytologii o nástupu totality, Okamura dokonce o projevech fašismu, hlavu státu z podpory „totalitních praktik“ decentně vynechávají.
Nouzový stav je tvrdší
Pandemický zákon, který nemůže být z podstaty věci příliš populární, plní roli jakési záchranné brzdy, zabraňující hypotetickému zahlcení nemocnic bez nutnosti vyhlašovat nouzový stav. Ten se opírá o mnohem restriktivnější „zavírací“ a pohyb zásadně omezující krizový zákon, který je pro oponenty paradoxně přijatelnou „netotalitní“ alternativou.
Odbornou debatu zamlžuje přepjatá atmosféra, šířená odpůrci zákona, mimo jiné ve sdružení právníků Pro Libertate. Reagoval na ně konzervativní senátor a advokát Zdeněk Hraba (STAN), jehož nelze podezírat z příklonu k jakékoli formě „totalitního“ covidismu.
Hraba označil mnohé šířené názory za lži. Nesouhlasí s výhradami, že je novela zákona protiústavní a bez možnosti soudní ochrany. Tento argument rozporuje i Ústavní soud. Senátor odmítá, že přijetím zákona dojde k „narušení dělby moci a exekutiva dostane neomezenou moc“.
Světlo na konci tunelu?
Pandemickou pohotovost, bez níž vláda nemůže přijímat proticovidová opatření, je možné kdykoli zrušit na návrh čtyřiceti poslanců. Tím se liší od nouzového stavu, který může vláda vyhlásit na třicet dní a získá mnohem širší pravomoci.
V neposlední řadě není pravdivé tvrzení, že zákon zavádí trvalý nouzový stav. Platnost zákona je omezena do konce listopadu a neumožňuje zavírat podniky, služby a hranice, nebo například nařizovat pracovní povinnost jako v nouzovém stavu.
Je pochopitelné, že lidé a zejména malé firmy už mají covidových opatření dost a obávají se dalších tvrdých lockdownů. Ty však umožňuje pouze nouzový stav a nezbývá než doufat, že už nebude kvůli nějaké další nebezpečné mutaci čínského viru zapotřebí, podobně jako pandemický zákon.
Bylo by tak ukončeno i nešťastné rozdělení společnosti s radikálními proudy na obou pólech přístupu k řešení covidu. Tvrdit ovšem i po zkušenostech minulých dvou let, že je zcela vyhráno, může dnes jen nenapravitelný optimista.
