Jak jsem se opět mýlil v politice aneb Zemanovy prezidentské odhady
Oblíbenou činností řady státníků je na konci svého úřadování ukázat prstem na svého možného nástupce. Bylo by překvapivé, pokud by tomuto pokušení nepodlehl i Miloš Zeman. Zatím naposledy tak učinil v nedělní Partii na CNN Prima News, kdy nabídl hned čtyři jména svých možných následníků.
Jelikož to dle očekávání intenzivně rotovalo médii, která o víkendu po podobných zprávách vděčně sáhnou, stačí jen ve zkratce připomenout Zemanem vyřčená jména: Alena Vitásková (nejdříve ovšem „Vatásková“), Josef Středula, Vladimír Dlouhý a pochopitelně Andrej Babiš. „Těžké váhy se vlastně ještě nepřihlásily, ale já očekávám, že se tak stane,“ komentovala svá očekávání současná hlava státu.
Za povšimnutí stojí přinejmenším dvě věci, které s tímto výběrem souvisí. Jednak si Miloš Zeman nechává otevřená politická dvířka a místo podpory jednoho kandidáta rozprostřel své prezidentské požehnání hned mezi čtyři. Ale je pragmatik, což ukázal i při rychlém přešaltování z minulého premiéra na toho současného.
Druhou věcí je jeho zkreslený odhad, který je evidentně ovlivněn osobními preferencemi a antipatiemi. Je to samozřejmě jen odhad, tedy čistě subjektivní záležitost, ale u člověka se zemanovskými politickými zkušenostmi by člověk čekal víc. Pochopitelně, že nikdo nemůže vědět, jak prezidentské volby dopadnou – byť z průzkumů nějaký trend vyčíst lze.
Přinejmenším ve dvou vytipovaných případech je Miloš Zeman s největší pravděpodobností mimo. Vladimír Dlouhý, prezident Hospodářské komory a jedna z klíčových postav politiky 90. let, už v předminulém prezidentském klání pohořel – byť už v „předkole“, když mu při kontrole petičních archů vyškrtali příliš velké množství podpisů. Ani tehdy ale neměl příliš vysoké šance, nyní by to bylo asi ještě horší. Navíc není jasné, zda bude vůbec kandidovat.
Podobně je to s bývalou šéfkou Energetického regulačního úřadu Alenou Vitáskovou. Ani tady nelze nic vyloučit, což platí pro politiku obecně. Pokud by ale v českých poměrech měl zafungovat „model Čaputová“, tedy ženský element v prezidentské funkci, je mnohem pravděpodobnější variantou dosavadní rektorka Mendelovy univerzity Danuše Nerudová. Stačí sledovat spekulace o její možné podpoře ze strany některých politických subjektů a médií.
A nejde jen o jeho personální selektivnost, která zkresluje jinak často dobrou politickou intuici. Další je přezíravost či přehlížení toho, co prostě není hodné pozornosti Miloše Zemana. Ještě docela pochopitelné, byť jako obvykle u něj i dostatečnou mírou urážlivé je hodnocení dalších kandidátů.
Lze na ně nahlížet různou optikou, třeba i optikou obskurnosti, ale pořád mají stejné právo se klání účastnit. „Zatím – promiňte mi tu moji obvyklou drsnost – se do této prezidentské soutěže přihlásilo několik šašků. Tak nejzdvořilejší, co udělám, bude, když o nich nebudu mluvit," poznamenal.
Naopak opominul kandidáta, který třeba nakonec pohoří – ať už kvůli své komunistické minulosti nebo příliš brzkému zahájení kampaně, byť neoficiální. Tedy generála Petra Pavla. V současných průzkumech se ale pohybuje na čelných pozicích, a pokud by získal i politickou podporu, ani tady nelze bohužel nic vyloučit…
Miloš Zeman má ale o sondážích jasno: „Mírně vede Andrej Babiš,“ konstatoval v nedělní Partii. Skutečnost, že bývalý premiér může mít velký problém ve druhém, rozhodujícím kole, je samozřejmě mimo rozlišovací schopnost současného prezidenta…
Jedno zcela relevantní hodnocení v nedělní debatě na CNN Prima News ale z jeho úst přeci jen zaznělo: „Já myslím, že on se strašně rád poslouchá a že je tak trochu oslněn tím, že může vystupovat v televizi. Ale berte to v dobrém, alespoň se snaží.“ Miloš Zeman tady mluvil o ministru zdravotnictví Vlastimilu Válkovi. Ale šlo by vlastně použít třeba i na… někoho jiného.
