Komunisté vyšlou do boje o Hrad Josefa Skálu. Jeho kandidatury by se měl obávat především Andrej Babiš
V pravé poledne ve čtvrtek 10. února oficiálně oznámí svoji kandidaturu do prezidentské volby Josef Skála. Do souboje o Hrad ho vyšle Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM), která se loni poroučela ze sněmovny a v níž býval Skála místopředsedou. Přestože rudá partaj je nyní na okraji zájmu médií či veřejnosti a soudruzi na vlastní kůži poznávají, že skýva mimoparlamentní opoziční strany je zatraceně suchá a tvrdá, nelze tento krok odbýt jen tak mávnutím ruky. Mohou se z něj totiž vyklubat zajímavé situace, které dokáží řádně zamíchat kartami v nejedné politické bitvě.
Na úvod je třeba doplnit, že Skálovu kandidaturu si prosadila šéfka strany Kateřina Konečná. Skála, který je považován za ortodoxního komunistu, tím zároveň porazil jiného zájemce o stranickou nominaci – někdejšího dlouholetého předsedu Vojtěcha Filipa. Vyhráno však ještě nemá. Jeho mateřská partaj totiž nemá „své“ lidi v parlamentu, a tak musí Skála sehnat minimálně 50 tisíc podpisů občanů České republiky. Nicméně v posledních volbách do sněmovny komunisté získali 194 tisíc hlasů, takže při včasném zahájení sběru podpisů by to nemusel být problém.
Zcela logicky se nabízí otázka, proč to komunisté dělají? Vždyť to ještě není tak dávno, co dostali ve volbách těžce nařezáno a jejich odchod ze sněmovny mnoho lidí oslavilo jako významný dějinný mezník. Zároveň nelze moc očekávat, že by se nálady lidí významně proměnily. Vysvětlení je prosté: skrze prezidentskou volbu očekávají, že opět budou vidět a bude se o nich psát. Je jasné a předpokládám, že i oni sami to moc dobře vědí, že Skála nemá nejmenší šanci uspět a ani se dostat do druhého kola. Ale jako prezidentský kandidát bude chodit do debat v televizi a dávat rozhovory v novinách. A jelikož prezidentská kampaň začne nejpozději v létě, tedy ještě před senátními a komunálními volbami, lze očekávat, že Skála poslouží i jako jakási návnada na voliče před těmito volbami. V senátních volbách si komunisté sice ani neškrtnou, ale v řadě (tradičně levicových) obcí či měst mohou dosáhnout na jejich současné poměry solidního výsledku a lidově řečeno se nadechnout.
Přestože má Skála v prezidentských volbách potenciál v řádu nízkých jednotek procent, může jeho kandidatura zamíchat výsledkem voleb v levicové polovině voličské obce. A tu považuje za svoji mocenskou základnu především Andrej Babiš. Především právě on by se měl mít na pozoru. Skála sice získá pár procent, ale těchto pár procent může znamenat klidně i 150 či 200 tisíc hlasů. Pokud se do souboje o Hrad ještě zapojí šéf odborů Josef Středula, který bude lovit podporu mezi dělníky a „obyčejnými“ zaměstnanci, přijde Babiš o další hlasy a jeho domnělá hegemonie muže být rozmetána na prach.
Přestože je bývalý premiér považován za favorita volby a jasného adepta na postup do druhého kola, vše nakonec může být jinak. V živé paměti bychom měli příklad někdejšího úřednického premiéra Jana Fischera, který byl miláčkem průzkumů i bohatých podnikatelů a už se viděl na Hradě, ale nakonec na začátku roku 2013 ani nepostoupil do druhého kola.
Za tehdejším Fischerovým propadákem stála především skutečnost, že do historicky první přímé volby hlavy státu nepostavili svého kandidáta komunisté. Protože kdyby tak učinili, Zeman by do druhého kola nikdy nepostoupil. Tento scénář se klidně může naplnit nyní, jen s tím rozdílem, že místo Zemana se bude ucházet o hlasy voličů Babiš. Stačí, aby vláda nebo alespoň koalice SPOLU postavila vlastního kandidáta a na levé straně spektra vyvstali tři nebo čtyři kandidáti. Voliči ČSSD Babiše volit asi nebudou. Stejné to bude s komunisty. Babiš se pak o hlasy z levého spektra bude muset rozdělit. A jiné on nemá. On opravdu není catch-all kandidát, jak se o víkendu snažil divákům CNN Prima namluvit prezident Miloš Zeman.
Prezidentskou volbu samozřejmě rozhodne volební účast, ale i situace, ve které se v tu dobu bude země nacházet. Lze též předpokládat, že protizemanovský a protibabišovský tábor se od posledních dvou voleb prezidenta poučil a na příkladu podzimních voleb do sněmovny seznal, že není dobré tříštit hlasy, ale postupovat společně. Následujících jedenáct měsíců bude hodně zajímavých a nebude nouze o zajímavosti, ale i názorové veletoče. A výsledek? Ten je ve velké mlze. Stejně jako jméno příštího českého prezidenta.
