Strašení studentů aneb EU chce z dětí vychovat falangu enviromentalismu
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová představila minulý měsíc strategii EU ohledně environmentálního vzdělávání. Málokterý dokument ukazuje odtrženost od skutečných potřeb občanů, intelektuální demenci a nabubřelost zároveň.
„Nacházíme se v kritickém okamžiku: lidská činnost nás přiblížila k nenapravitelnému poškození naší planety, samotného zdroje naší existence a blahobytu. Abychom zajistili budoucnost, v níž budeme moci prosperovat, jsou naléhavě zapotřebí kolektivní a individuální opatření, která naši společnost a hospodářství přivedou na cestu dlouhodobé udržitelnosti,“ straší nás Leyen hned na začátku.
A jak lze této hrozící či už jsoucí celoplanetární katastrofě zabránit? Tím, že všechny věkové kategorie musí být schopny rozvíjet své znalosti, dovednosti a postoje tak, aby žily udržitelněji, změnily vzorce spotřeby a výroby, přijaly zdravější životní styl a přispívaly – jak individuálně, tak kolektivně – k transformaci naší společnosti. Přeloženo z eunewspeaku – připravte se na bídu a omezování a bude líp.
„V rámci cílů OSN v oblasti udržitelného rozvoje vyzývá Komise všechny studující, aby do roku 2030 nabyli znalosti a dovednosti potřebné k prosazování udržitelného rozvoje, mimo jiné prostřednictvím vzdělávání zaměřeného na udržitelný rozvoj a udržitelný způsob života, lidská práva, rovnost žen a mužů, prosazování kultury míru a nenásilí, globálního občanství a uznávání kulturní rozmanitosti a přínosu kultury k udržitelnému rozvoji,“ zní další z výzev. Je vážně někdo, kdo si dokáže pod touto všeobjímající a zároveň nicneříkající a bezobsažnou floskulí představit cokoli konkrétního? Co je to například „globální občanství“ a jak souvisí s klimatem, je záhadou.
Jak nám dále materiál sděluje, údaje OECD z roku 2018 ukazují, že mladí lidé ve věku patnácti let mají vysoké povědomí o změně klimatu a environmentální krizi a o nutnosti se jimi zabývat. Tytéž údaje však ukazují, že mnohem méně studentů má dojem, že mohou něco skutečně změnit. Učení se o životním prostředí a globální krizi může vést k tomu, že se žáci a studenti budou cítit zahlceni a bezmocní, což je ještě zhoršeno nepřesnými informacemi a dezinformacemi. Skutečně si Leyenová myslí, že patnáctiletí puberťáci nemají nic jiného na práci než se věnovat klimatu? Jedině pokud vidí mládež v tomto věku prizmatem poblázněné Gréty a pátečních záškoláků.
Signifikantní pro současnou kulturu ublíženectví je i odkaz na „strach a bezmoc“, které účastníci vzdělávání mohou pocítit v souvislosti s celosvětovými krizemi. Citové vydírání emočně labilních jedinců, kteří se cítí být zděšeni a zraněni při každém triviálním kontaktu s reálným světem a na něž platí buď psychiatr, nebo rákoska, tak nachází zastání v oficiálním dokumentu EU jako něco, co si zaslouží seriózní pozornost.
Není náhodou, že celý elaborát míří právě na mládež. Starší generace už mají své tradiční zvyky, postoje, způsob života, své nároky na jeho kvalitu i trávení volného času. A především dar kritického myšlení a nedůvěru k jakémukoli nebezpečnému bláznovství, zabalenému do pozlátka falešné modernosti a pokroku. O to jednodušší je indoktrinovat mladé a dospívající generace, zneužít jejich ideálů a učinit z nich nemyslící a nekritickou falangu, která bude zelené náboženství šířit ve zbytku společnosti. Zaměření na mládež, která zničí starý zatuchlý svět, ostatně bylo vlastní každému totalitnímu systému a ideologiím.
„Vytváření základů vědeckého světového názoru dospívající generace znamená vytvoření správných názorů a představ o okolním světě, o zákonitostech vývoje přírody, společnosti a lidského myšlení. Dosažení jednoty vědomí a chování, spojení komunistických idejí s věcí komunismu – to jsou nejdůležitější úkoly školy," napsal kdysi V. I. Lenin. Nakolik je to vzdálené dokumentu, který právě představila nejvyšší představitelka Evropské unie?
