Rusové už přes 20 let špiní olympiády dopingem. Měli by být úplně vyloučeni z her
Cirkus kolem dopingu ruské krasobruslařské hvězdy Kamily Valijevové na olympiádě v Pekingu byl dalším výsměchem všech sportovců, kteří pravidla dodržují. Přestože mladá Ruska podle výsledků testů před hrami dopovala, Sportovní arbitrážní soud (CAS) rozhodl, že se může dál účastnit soutěží. Přitom Rusko špiní dopingem olympiády už po několik desetiletí. Toto bezostyšné jednání by mělo vést k úplnému zákazu startu jeho sportovců na hrách.
Sportovní arbitrážní soud (CAS) ve svém rozhodnutí o působení Valijevové v Pekingu tvrdil, že „zákaz startu by jí způsobil nenapravitelnou škodu“ a že bylo „špatně načasováno zveřejnění výsledků prosincové dopingové kontroly“, které ukázaly pozitivní nález. Je nepochopitelné, že se operuje takovými nesmysly, protože pokud pravidla mají platit stejně pro všechny, je jedno, kdy je výsledek testu zveřejněn. Jistě, čím dříve, tím lépe. Jakou „nenapravitelnou škodu“ ale mohlo zveřejnění testu Valijejové způsobit? Nenapravitelnou škodou byl naopak obludný cirkus, který se kolem toho v Číně i ve světě v minulých dnech rozpoutal a na který pak doplatila samotná sportovkyně. V soutěži neuspěla, naopak bylo najednou daleko více poukazováno i na další nezdravé praktiky jejího trenérského štábu. Prostě všechno špatně.
Rusové nic nedělali
Ruská krasobruslařská federace mohla požádat před olympiádou o uspíšení zveřejnění testů své krasobruslařky, jenže to neudělala. Lépe řečeno, možná něco tušila, tak raději schválně neudělala nic. A nevyplatilo se to. Laboratoř ve Stockholmu pak výsledky zveřejnila v průběhu olympiády, tedy až poté, co patnáctiletá sportovkyně v Pekingu pomohla Rusku ke zlatu v soutěži družstev (medaile proto nebyly dodnes oficiálně předány). Ruská antidopingová agentura nejprve Valijevovou po zveřejnění výsledků testů v době her ihned suspendovala, ale poté jí povolila startovat. Valijevová ještě přispěchala s absurdní výmluvou, že doping způsobilo to, že si omylem vzala léky svého dědečka. Tak určitě. Dědeček byl zřejmě přítomen i na soustředění ruské reprezentace a bydlel s ní v pokoji…
Do případu (což je na rozdíl od jiných států v případě dopingu další ruská drzost) promluvil i Kreml. Mluvčí prezidenta Putina Dmitrij Peskov prohlásil: „Podporujeme naši Kamilu Valijevovou. A vyzýváme všechny, aby ji podpořili. A Kamile říkáme: … jsi Ruska, všude choď hrdě, a hlavně vystupuj a všechny porážej“.
Problémem ale není v samotné patnáctileté Valijevové, s kterou vzhledem k jejímu věku zjevně někdo mohutně manipuluje. Problémem je to, že ruští sportovci dlouhodobě dopují, jak bylo mnohokrát dokázáno, na základě státní zakázky. Být nejlepší za každou cenu, to je cíl ruské vlády.
Na dokázaný doping se přitom kvůli dlouhému vyhodnocování a ověřování testů i mnoha následným odvoláním, přijde často až po významných sportovních událostech. Co má jiný sportovec ale z toho, že dostane medaili místo dopujících Rusů několik let poté? Chvíle slávy a ocenění jsou nenávratně ztraceny, může to mít fatální dopady i na sponzorské smlouvy, tedy živobytí sportovců. Mimochodem se to týká i některých českých sportovců.
Některé sportovní federace či Mezinárodní olympijský výbor kvůli dopingu nařídil Rusům, že nesmí na některých soutěžích používat svoji vlajku, nehraje se jejich hymna a nevystupují pod jménem Ruské federace. Jistě, Moskvě se to nelíbí, ale její dopingovou mašinerii to nezastavilo.
Stačí se podívat na doping Rusů na některých letních a zimních olympijských hrách.
Je to odporné
Například na zimní olympiádě v ruském Soči, potřeboval „táta“ Putin, aby se miliardy dolarů, které byly do her investovány, přetavily doma do mnoha medailí. Výsledek se ukázal až po soutěžích. Dopovalo tam skoro padesát ruských sportovců a mnohým byly zpětně odebrány medaile. V Rusku se ale o tom moc nemluví, místním bezostyšným funkcionářům a politikům je to jedno. Desítky hříšníků mělo Rusko i na letních hrách 2012 v Londýně. Od roku 1996 nebyla žádná olympiáda, na které by přímo na místě či před ní (pak může být sportovci účast na hrách předem zapovězena), jež by se obešla bez důsledků ruského dopingu.
Samozřejmě nedovolený doping se objevuje i v případě dalších států, ale až kolem třetiny všech dopingových kauz, které se týkají olympiád v posledních dvaceti letech, mají na svědomí Rusové. Neexistuje žádná jiná země světě, která by zaznamenala tolik prokázaných případů.
Poslední kauza Kamily Valijevové v Pekingu je proto pouze malým odrazem dlouhodobých odporných ruských praktik v tomto směru. „Sportovci mají právo vědět, že se závodí za rovných podmínek. A verdikt k Valijevové jim to právo sebral,“ prohlásila v Pekingu šéfka amerického olympijského výboru Sarah Hirshlandová.
Na olympiádě v Číně například teď startoval i ruský biatlonista Alexandr Loginov. Ten v minulosti dva roky nesměl závodit kvůli dopingu. Pak se vrátil, doping-nedoping. Mnozí biatlonisté proti tomu protestovali, včetně někdejšího českého reprezentanta Michala Šlesingera. Jenže jede se pořád dál. Rusové s dopingem nepřestávají. U mladé krasobruslařky Valijevové to bude s největší pravděpodobností to samé.
Důvod? Ruská vláda i ruský prezident (jak je vidět z posledních vyjádření Kremlu) to tak prostě chtějí. Protože ruský člověk musí být největší, nejrychlejší, nejsilnější, ať to stojí, co to stojí.
