Stanislav Balík: Kde končí právo parlamentní menšiny na obstrukce?
Parlamentní demokracie nebývá esteticky ústrojná a pohledná. Většinou, až na naprosté výjimky, nebývá rychlá, efektivní. A ani nemůže být. Jakýkoli větší kolektivní orgán dochází ke shodě pomaleji, rozhodně ve srovnání s rozhodováním jednotlivce, diktátora.
Obstrukce pak patří k těm nejméně pohledným součástem parlamentního provozu. Koncentrují většinu těch nejvysmívanějších nástrojů. Na prvním místě řečnění, které vzhledem k potřebě dlouhého trvání nebývá úplně k věci. Dále velkou zdlouhavost, protože smyslem obstrukcí většinou bývá vydržet ne úplně dlouhou dobu, aby daná věc nestihla vstoupit v platnost ve stanoveném termínu. A konečně zneužívání zákonných kliček, které parlamentní jednací řád obsahuje.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
