Bohumil Pečinka: Jaká budou dvacátá léta? Budeme chudší, ale to neznamená, že natrvalo
Nikdo nečekal covidovou pandemii a většina nečekala invazi na Ukrajinu. Přesto obě události přišly a dramaticky ovlivní na řadu let naše životy. Ano, bude hůř, což ale neznamená, že to takhle musí být donekonečna. Starý svět, staré ideologie a představy z velké části končí. Nová doba může na čas bolet, ale taky otevře prostor pro nové přístupy. Historie nekončí, jedeme dál.
Dvacátá léta 20. století získala označení zlatá. Po čtyřech letech války a zničující vlně španělské chřipky chytila euroamerická civilizace druhý dech a nastal obrovský rozvoj průmyslu, automobilismu, hudby, kultury. Všude byl cítit společenský optimismus a energie. Dva měsíce před koncem dvacátých let přišla největší hospodářská krize v novodobých dějinách a pak už se psal jiný příběh.
To dvacátá léta 21. století začala opačně. Zahájila je plus minus dvouletá covidová epidemie, kterou jsme si řádně přifoukli a způsobili větší devastaci hospodářství, než bylo nutné. A to hlavně bezhlavým zadlužováním, na jehož špici stálo Babišovo Česko, takže jsme si tím vyšlechtili největší inflaci od roku 1998. Covid vnesl po desetiletích stabilního života do společnosti strachy, úzkosti a poznání, že část společnosti je kdykoli schopna odevzdat svoje svobody ve jménu skutečné nebo domnělé bezpečnosti.
Mystik apokalypsy
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
