Fialova vláda je na čele celoevropského cenzurního tažení
Vláda jmenovala zmocněnce přes dezinformace. Navázala tak na nejlepší národní tradice, jako bylo ministerstvo pro informace v čele se stalinistou Václavem Kopeckým či později ideologické oddělení ÚV KSČ s normalizátory Janem Fojtíkem a Vasilem Bilakem, respektive na tradice Federálního a Českého úřadu pro tisk a informace. To, že dnes Fialova vláda do čela obdobného úřadu postavila Michala Klímu, který pochází z komunisticko-disidentské rodiny a jehož otec, spisovatel Ivan Klíma si se státní cenzurou užil svoje, jen podtrhuje absurdnost celé situace. Vláda se tak agilně staví do čela celoevropského procesu „boje s dezinformacemi“, který v případě realizace by nás z hlediska svobody slova a nezávislosti médií vrhl o více než třicet let zpátky.
Vládní boj proti dezinformacím, který se zatím projevil především v kontroverzním vypnutí tzv. dezinformačních webů, zapadá bohužel do celoevropského tažení. 9. března odhlasoval Evropský parlament Zprávu zvláštního výboru pro zahraniční vměšování do všech demokratických procesů v EU včetně dezinformací. Celý elaborát není ničím jiným než snahou modelovat cenzurními zásahy a zásahy jednotlivých vlád členských států svobodný a konkurenční tok informací.
Zpráva přináší naprosto neuvěřitelné formulace a výrazy, které jako by byly převzaty z těch nejhorších normalizačních příruček, jako bylo Poučení z krizových let. "Jak se bude definovat například „zasévání rozkolu“? „Znamená to, že jde třeba o přirozený nesoulad mezi členskými státy ohledně migrační politiky? Co to je „protievropská strana“? Je to taková, která legitimně kritizuje některé aspekty evropské integrace? A pokud se nějaký křesťanský tradicionalista postaví třeba proti sňatkům osob téhož pohlaví, znamená to, že je potenciální „dezinformátor“?,“ ptá se zcela logicky poslanec EU Jan Zahradil.
Stejně tak lze argumentovat i s postojem ke klimahysterii, pandemii, různým federalizačním snahám a podobně. Realizace řady návrhů by nakonec mohla vést k naprosté eliminaci jakýchkoli opozičních a disentních názorů a přístupů. Preferovány budou pouze takové názory a politické síly, jež je zastávají, které budou v souladu s oficiální bruselskou linií. Nechybí ani korupční návrhy na podporu těch médií, která budou hlásnou troubou probruselské propagandy, a na druhou stranu na eliminaci názorů, které by si dovolily ty oficiální kritizovat. „ Je důležité hájit nezávislost kvalitních sdělovacích prostředků a zároveň hledat způsoby, jak zpravodajským společnostem a novinářům poskytovat podporu, a to jak finanční, tak proti obtěžování.“ Vznikla by tak zkorumpovaná mediální kasta, která by si byla rovnější než ostatní.
Podle autorů je naléhavě nutné řešit problém zavádějících informací a dezinformací v oblasti klimatu, a proto vítají úsilí konference COP26 o přijetí univerzální definice zavádějících informací a dezinformací v oblasti klimatu. Přitom jsou to právě ony oficiální zdroje, které lhaly o klimatických změnách od rána do večera. Ať už se to týká aféry climategate, kdy se o sto šest falšovaly výsledky měření, tvrzení o úplném rozpuštění himalájských ledovců, Mannovy hokejky, tedy o exponenciálním růstu teplot či Al Goreova dezinformačního filmového dílka Nepříjemná pravda.
Zpráva obsahuje i návod, jak „dezinformace“ odstranit z veřejného prostoru, a to omezením dosahu účtů, které se pravidelně používají k jejich šíření nebo které pravidelně porušují uživatelské podmínky platformy, nebo zastavením příjmu z reklam u stránek šířících dezinformace. „Dezinformační“ obsah by pak měl být navíc označován jak v příspěvcích, tak v komentářích. Ideologicky závadné mediální platformy by ani neměly požívat stejných práv a ochrany jako „demokratické“ sdělovací prostředky, a proto EP vyzývá Komisi, aby zahájila vypracování studie o minimálních normách pro sdělovací prostředky, na jejichž základě by bylo možné odejmout licenci v případě jejich porušení. Zde už dokonce vyzývá EP k omezení majetkových práv a k omezení práva svobodně investovat do zcela legálního předmětu podnikání na základě nějakých podivných kritérií, podle nichž se bude kádrovat, která média jsou demokratická a která je třeba pro klid na práci zlikvidovat. A kdo bude oním kádrovákem? No přeci neziskový sektor, rozuměj různé progresivistické parazitické neziskovky, které si už dnes osobují takové právo, byť zatím bez fatálních následků pro toho, na koho ukážou prstem.
Zpráva se rovněž snaží zasahovat do politických struktur a procesů v jednotlivých členských státech, když obviňuje řadu politických stran členských států kritických k politice EU z nezákonného financování dezinformací, aniž by předložila jediný důkaz. A aby bylo jasné, jakých se to týká názorů a jak proti nim postupovat, i na to dává EP odpověď. „Původci těchto dezinformačních kampaní vytváří pod záminkou podpory „tradičních“ nebo „konzervativních“ hodnot strategická spojenectví s místními partnery, aby získávali přístup k místním zpravodajským informacím, a údajně dostávají miliony eur ze zahraničních zdrojů.“ Opět tvrzení bez jediného důkazu. Přesto EP vyzývá Komisi, aby vypracovala a zavedla strategie, které by zamezily financování jednotlivců a skupin aktivně šířících dezinformace a nenávistné verbální projevy.
Zatím jde sice o pouhý nezávazný apel, nicméně pod záminkou ruské agrese bude sílit tlak, aby takový nebezpečný, svobodu a demokracii ohrožující paskvil EK přetavila v závazné legislativní akty. Fialova vláda má nicméně kuchařku, jak by mohl boj s dezinformacemi vypadat, aby se zalíbila v Bruselu. V takovém případě by ale ještě měla zvážit nominanta na dezinformačního zmocněnce. Na funkci by se daleko lépe hodil mediálně nejznámější cenzor z předlistopadových časů Miroslav Sládek.
