Marek Stoniš: Právo na město, právo na nenávist
Má absolutní víra ve svobodu slova i pro ty, s nimiž bytostně nesouhlasím, je občas vystavována těžkým zkouškám. A někdy i z velmi překvapivé strany.
Jednou měsíčně dostávám do schránky zpravodaj místní radnice – stejně jako dalších několik desítek tisíc spoluobčanů, žijících v naší hipsterské čtvrti, sójovým lattéčkem, cyklostezkami, komunitními centry a sousedskými slavnostmi oplývající. Kromě velmi užitečných informací, kdy kam radnice přiveze kontejner na nadměrný odpad a kterou ulici zavře kvůli „zklidnění“ dopravy, je náš plátek bohužel zaplevelen dezinformacemi, neřkuli fake news, jejichž cíl je zjevný: zasít do naší demokratické společnosti rozvrat, nesoulad, nespokojenost, a, nebojím se říci, dokonce i semínka třídního boje. Kdybych byl správným uvědomělým občanem, okamžitě bych onen plátek, jeho redaktory i vydavatele (tedy celou radnici) musel nahlásit příslušným orgánům. A také bych měl kam, naše vláda, sluníčko nechť nad ní nikdy nezapadá, zřídila pro potírání dezinformací a šíření nepřátelské propagandy tolik míst, že bych si mohl vybrat: ministerstvo vnitra, zmocněnec vlády pro média, Úřad vlády ČR, ministerstvo pro vědu a výzkum, podatelna předsedkyně sněmovny, policie, stovky neziskových organizací, dozorujících šíření protistátních a protievropských hodnot, a tak dále donekonečna…
Ale neudělám to. Jednak mi je nahlašování čehokoli kamkoli z duše odpudivé a také by se to mohlo velmi snadno obrátit proti mně. Má názorová existence je založena na vytváření obsahu, který se jeví v daných historických kulisách a čase jako velmi závadný.
Ale hlavně: já se při čtení fake news, dezinformací a nepřátelského obsahu bavím a nechci se o tento druh zábavy ochudit. I když jde o zábavu do značné míry masochistickou, vždyť si ji platím z vlastních, krvavě odvedených daní. Příklad: ve výše zmíněném radničním plátku jsem si krom tradičních politických lží a pohádkových slibů vládnoucích sluníček přečetl pozvánku k návštěvě „tak trochu jiného klubu“ za rohem naší ulice. Vybírám: Vede jej „kolektiv lidí“, kteří se snaží najít alternativu ke komerčním podnikům a klubům. Jejich cílem není generovat zisk, ale vytvářet sociálně kulturní prostor. Doma jsou zde aktivistická hnutí, která se zabývají bojem proti změně klimatu, právem na město, feminismem, antifašismem, podporou LGBTQ+ komunity apod.
Dodávám: jde zjevně o neziskovou komunitu placenou Putinem, protože aktivistický zelený boj proti změnám klimatu, fosilním palivům a jaderné energii přivedl Evropu k drastické závislosti na čím dál tím dražším ruském plynu. A nově definované „právo na město“ není ničím jiným než eufemismem pro módní „demokratizaci“ majetku, tedy popírání základního občanského a ústavou zaručeného práva vlastnit soukromý majetek. Třeba byt, dům, auto, pozemek, firmu, obchod…
A je tady ještě jeden důvod, proč mě projevy zavilé zášti k nezadatelným lidským právům nechávají relativně klidným. Nepotrvá totiž dlouho a chovanci těchto neziskových klubů se, až začnou mít hluboko do kapsy, nasoukají do obleků nebo kostýmků a začnou se zjevovat ve výběrových řízeních na vysoké posty v nadnárodních korporacích. Poznáte je snadno: požadují nejvyšší model iPhonu, sto padesát tisíc měsíčně, služební auto (elektrické být nemusí), stravenky, čtyřdenní pracovní týden a ne mnoho práce…
Tak hodně štěstí.
