Vladimír Pikora: Úrokové sazby letí nahoru. Mnoho domácností bude mít problém se splácením hypoték
Bankovní rada České národní banky (ČNB) na svém zasedání minulý týden rozhodla o zvýšení svých úrokových sazeb o půl procentního bodu. Základní úroková sazba v ČR tak nyní stojí na 5 %. Od ní se odvíjejí další úrokové sazby. Hypoteční sazby tak vzrostou také o dalšího půl procentního bodu, což domácnostem našponuje rozpočty. Nejedná se totiž o první zvýšení úrokových sazeb.
Pro analytika je zajímavé, že pro zvýšení úrokových sazeb hlasovalo jen pět ze sedmi centrálních bankéřů. Zatím není známo, kdo a jak hlasoval, předpokládám ale, že vzhledem k mediálním vyjádřením se proti postavil Aleš Michl. Kladu si otázku, jak bych hlasoval já sám. Tentokrát to bylo totiž podle mě daleko složitější hlasování než obvykle. Pro zvýšení úrokových sazeb je mnoho argumentů a je to vlastně učebnicová reakce. Únorová inflace vyskočila nad 11 % a je tedy jasné, že úroková sazba musí vyskočit ze 4,5 % výš, když inflační cíl činí jen 2 %. Aby toho nebylo málo, všichni chápou, že kvůli válce na Ukrajině bude inflace podstatně vyšší, než se původně čekalo, a bude také déle trvat. Kde skončí, není jasné, protože bude záležet na tom, zda k nám poteče plyn či nikoli.
Jenže proti zvýšení úrokových sazeb mluví situace na trhu nemovitostí. Léta se zde mluvilo o tom, jak se málo staví, že nejsou byty a že mladí lidé nemají šanci se k bytu dostat. Se zvýšením úrokových sazeb bude tento problém ještě větší. Navíc pro mnoho lidí bude nyní komplikované splácet hypotéku. Nejhůře na tom budou ti, kteří mají plovoucí úrokovou sazbu.
Minulá finanční krize začala v USA právě tím, že centrální banka postupným zvyšováním úrokových sazeb přivedla řadu lidí nad jejich finanční schopnosti. Najednou nebyli schopni nemovitosti splácet a banky musely tyto nemovitosti začít prodávat, což způsobilo nečekaný propad cen nemovitostí a následnou krizi.
Jako centrální bankéř bych proto byl se zvyšováním úrokových sazeb velmi opatrný. Rozhodně bych neuvažoval o zvýšení úrokových sazeb o půl procentního bodu, ale jen o čtvrt. Na první pohled se může zdát, že to je jen marginální, ale pro řadu rodinných rozpočtů, které šly při koupi nemovitosti na dřeň, to může být zásadní.
Specifickým argumentem proti rychlému zvyšování sazeb je to, že inflace nyní roste kvůli válce na Ukrajině. Tu přitom centrální banka neovlivní. Tento inflační faktor vyprchá, jakmile válka skončí.
Dalším argumentem proti rychlému zvýšení úrokových sazeb je to, že nyní je jasné, že rok 2022 bude z pohledu hrubého domácího produktu slabší, než se čekalo. Ekonomika se jednoznačně nebude přehřívat. Velké továrny už hlásí, že jim chybí suroviny či komponenty vyráběné na Ukrajině. Hledají se alternativní dodavatelé. Jiní mají zase problém s tím, že vyváželi do Ruska a na Ukrajinu a nyní jim skončily kšefty. Už jsou také první propuštění.
Trh práce je přitom zatím v pohodě. Máme a nejspíš ještě dlouho budeme mít nízkou nezaměstnanost. Máme stále dost volných pracovních míst. Hlad je přitom hlavně po nekvalifikovaných zaměstnancích, kde není potřeba znát češtinu. To je optimální pro uprchlíky.
Ačkoli je nízká nezaměstnanost, tak kvůli pomalému růstu ekonomiky nebude velký tlak na růst mezd. Firmy budou muset kvůli růstu cen komodit šetřit. Když od růstu mezd odečteme inflaci, dostaneme reálný růst mezd. Ten bude záporný. Bude dokonce tak záporný, jak za posledních dvacet let nikdy nebyl. Životní úroveň průměrných Čechů klesne podle mě nejméně o 10 %.
Velkým problémem budou potraviny. Evropa má jídelníček postavený na obilí, jehož velkým producentem je Ukrajina. Jako bezlepkář vím, že náš potravinářský průmysl je schopen dát obilí i tam, kde nemusí být. Nejvíce mě šokovalo, že je lepek i v některých zmrzlinách. Logicky: lepek lepí a zmrzlina tolik neteče. Zkrátka ceny potravin porostou, a to i tam, kde to na první pohled nemusí být zřejmé.
Jako specifický nástroj brzdění růstu cenové hladiny se nabízí měnový kurz. ČNB letos připomněla, že může i intervenovat, a to ve chvíli, kdy koruna oslabuje. S tím ale nesouhlasím. Jako liberální ekonom v původním slova smyslu mám problém se znásilňováním trhu intervencemi. Odmítal jsem intervence na oslabení koruny a odmítám i na posílení. Vždy si totiž říkám, kde se bere v centrálních bankéřích ta drzost, že si myslí, že vědí lépe než trh, kde má kurz být. Intervence přijímám jen jako krátkodobý nástroj určený na omezení nezdravé volatility, a to jen v extrémních případech.
Když už jsme u kurzu, je zajímavé, že řada lidí dnes tvrdí, že kdybychom neměli korunu, ale měli euro, inflace by byla nižší. Já na to říkám, že to může a nemusí být pravda. Při pohledu na data Eurostatu vidíme, že vysoká inflace je všude. Je pravdou, že Slováci ji mají níž než my. Na druhou stranu pobaltské státy, které mají euro, mají inflaci výrazně vyšší než my. Podobnou inflaci, jako máme my, má i Nizozemsko. Euro tedy není žádnou zaručenou pojistkou nižší inflace.
Sečteno a podtrženo, po dlouhé době nemám jednoznačný názor na to, co by měla centrální banka dělat s úrokovými sazbami. Kloním se však k tomu, že růst úrokových sazeb o půl procentního bodu je pro mnohé domácnosti nebezpečný.
