Proč válka ještě neskončila, když si Rusové nechají krást tanky a Ukrajinci jdou od vítězství k vítězství?
„Máme značné ztráty vojáků. A právě to je pro nás obrovská tragédie.“ Výrok mluvčího Kremlu Dmitrije Peskova, který nemohl přehlédnout snad nikdo, kdo ve čtvrtek nebo v pátek otevřel noviny, internet, pustil si televizi či rádio. Ve většině tuzemských médií je prohlášení prezentováno jako první případ, kdy ruská strana přiznala nezdar své vojenské operace na Ukrajině. Odpovídá ale takový výklad realitě? A dá se to nějak ověřit?
Je to paradox naší informační společnosti – běžný konzument tuzemských médií má sice obrovský výběr nejrůznějších informačních kanálů, přesto ale nemá prakticky žádnou možnost zjistit, jak si skutečně vedou znepřátelené armády v rusko-ukrajinské válce. Zprávy v novinách, televizích či na internetových serverech jsou natolik zkreslené oboustrannou válečnou propagandou, že fungují spíš jako fanouškovské stránky jednoho či druhého sportovního klubu.
Stačí porovnat dvě čísla: Zatímco ukrajinský generální štáb tvrdí, že Moskva dosud ztratila 18 000 vojáků, Rusko přiznalo pouze 1351 padlých. Obsáhle obě strany informují, kolik už se jim podařilo zničit nepřátelských letounů, vrtulníků, tanků a nejrůznější další techniky, ale o svých vojenských ztrátách buď zarytě mlčí, nebo potvrzují sotva desetinu toho, co tvrdí nepřítel.
V Česku, které se od začátku konfliktu postavilo (zcela správně) na stranu napadené Ukrajiny, to ve výsledku znamená, že zatímco jakýkoliv bojový úspěch ukrajinské armády a ztrátu Ruska servírují média čtenářům ve velkém a na pokračování, o vojenských akcích s opačným výsledkem se téměř bezvýhradně mlčí (samozřejmě až na barvité líčení civilních obětí, jež má zdůraznit zločinnost ruských agresorů a posílit tak podporu napadené země).
Každý den se tak na nás valí příděl zpráv o hrdinství a úspěších ukrajinských obránců, a naopak o demoralizaci, neschopnosti a ztrátách ruských invazních vojsk. Nebo jste snad už někde četli ověřenou (a ověřitelnou) oficiální informaci ukrajinského generálního štábu o tom, kolik už padlo ukrajinských vojáků a o kolik (a jaké) techniky ukrajinská armáda přišla? Ovšem naopak, pokud jde o ruskou armádu, dozvíme se od ukrajinské strany skoro o každém sestřeleném vrtulníku či potopené lodi, zabité ruské generály známe pomalu jménem a historky o tom, jak je Putinovo vojsko v rozvratu, už ani nestojí za to číst.
Bylo by přitom nespravedlivé nechat vinu za jednostranné informování na novinářích (nebo pouze na nich). Prakticky totiž nemají možnost, jak objektivní informace získat. Bohužel platí staré rčení, že ve válce jako první umírá pravda – už od nepaměti každá armáda o svých ztrátách buď zcela mlčí, nebo je bagatelizuje, zatímco své úspěchy naopak zveličuje, různě je přibarvuje, občas si i úplně vymýšlí. Ověřit, co je lež a co skutečnost, je přitom ve válečném konfliktu pro novináře reálně nemožné.
Abych nebyl nařčen, že poukazuji pouze na jednostrannost proukrajinské propagandy a pomíjím totéž z ruské strany, ještě jednou raději zopakuji větu z předchozího odstavce: Už od nepaměti každá armáda o svých ztrátách buď zcela mlčí, nebo je bagatelizuje, zatímco své úspěchy naopak zveličuje, různě je přibarvuje, občas si i úplně vymýšlí. Pokud tedy píši o proukrajinském líčení výsledků války v tuzemských médiích, je to jen a pouze proto, že mi dává větší smysl psát o tom, co denně čte, vidí a slyší většina tuzemských konzumentů zpráv, než o tom, jak o konfliktu referují třeba média v Číně. Jsem si přitom plně vědom toho, že v zemi, která stojí na straně Ruska (či v Rusku samotném), bude situace zcela opačná (respektive informace v médiích budou zkreslené zcela stejně, jen s opačným znaménkem).
Následující sbírka titulků představuje výběr z jednoho z nejčtenějších tuzemských zpravodajských serverů a zahrnuje posledních sedm dní.
Poměrně dobře ukazuje, že kdyby si člověk dělal obrázek o úspěších obou armád jen podle zpráv v tuzemských médiích, snadno by mohl nabýt dojmu, že válka musí skončit zítra, nejpozději pozítří, naprostým vítězstvím Ukrajiny. A pokud do té doby ruská armáda neumře hlady (protože už 22. března měla podle zpráv v médiích odvolávajících se na ukrajinské velení jídlo jen na tři dny), budou ji muset kvůli chybějícím pohonným hmotám zpátky do Ruska odtáhnout ukrajinské traktory.
Kdyby to tak skutečně bylo, jen dobře. Upřímně bych si to přál. Něco mi ale říká, že to tak nejspíš bohužel nebude…
