Fiala: Kdybych nebyl očkovaný, bylo by mi hůř. Opravdu?
Premiér Petr Fiala se nedávno svěřil na sociálních sítích, že ho skolil covid-19. Dnes už má onemocnění za sebou, ale jak sdělil svým fanouškům na Twitteru, nevzpomíná na tu zkušenost rád: „Musím říci, že intenzita průběhu onemocnění covidem mne nepříjemně překvapila. Jsem plně očkovaný a nedokážu si představit, jaké by to bylo bez toho."
Jeho slova citovala média a v diskuzích pod články se strhla vřava. Například na facebookové stránce ČT24 získal téměř 6 tisíc reakcí, dvě třetiny ale ztělesňoval výsměšný smajlík. Lidé premiérovi předhazovali vlastní zkušenost s nemocí covid-19, která jeho závěrům o nutnosti očkování rozhodně neodpovídá.
„Musím přiznat, že mě jako neočkovaného intenzita onemocnění covid-19 příjemně překvapila, oproti tomu, co člověk neustále četl v médiích. Nedokážu si představit, jaké by to bylo s očkováním,” parafrázuje ironicky jeho výrok jeden z diskutujících, který od ostatních obdržel téměř 1500 souhlasných palců. Stovky neočkovaných lidí se s premiérem podělily o zkušenost, že si s covidem, zejména s jeho poslední mutací omikron, poradily bez větších komplikací. Jiní naopak potvrzovali, že ač byli víckrát očkovaní, měli stejně jako premiér nepříjemný a dlouhotrvající průběh onemocnění. Na rozdíl od něj je to ale vedlo k pochybnostem o smysluplnosti očkování.
Názor premiéra Fialy, že by mu bez tří dávek vakcíny bylo bývalo hůř, není ojedinělý. Zastánci očkování jej opakují velmi často. Odkud se vzal a o co se opírá? Pokud tři dávky vakcíny nechrání před nákazou ani před nepříjemným průběhem onemocnění, a dokonce v ojedinělých případech ani před smrtí, nebyl by logický závěr spíš ten, že vakcína nefunguje? Proč si myslet, že bez vakcíny by byl průběh nutně horší, když zkušenosti mnohých neočkovaných tomu neodpovídají? Premiér by neměl šířit nepodložené informace. Lze jeho dedukci vyčíst z tvrdých dat?
Relex oslovil několik odborníků a zeptal se jich, zda se domnívají, že názor premiéra je opodstatněný. Jediným z oslovených, kdo s premiérovým výrokem bez výhrad souhlasí, je šéf vakcinologické společnosti Roman Chlíbek, který Reflexu řekl: Rozhodně to platí. Účinnost vakcinace na závažný průběh covidu a hospitalizace je stále vysoký, podívejte na čísla hospitalizovaných, bez účinnosti by byly plné nemocnice.
To, že u některých lidí vakcína těžkému průběhu a hospitalizaci skutečně zabránila, nelze popřít. To ale zpětně neznamená, že lidem bez vakcíny hrozí automaticky těžký průběh covidu-19. V tom tkví problém výroku Romana Chlíbka.
Pomatení smyslů
„Klasické nepochopení mezi koincidencí, korelací a kauzalitou. To je jako v tom známém vtipu,” usmívá se imunolog Karel Drbal. „Jde chlapík po Karlově mostě a tluče holí do dlažebních kostek. Kolemjdoucí se ho ptá:
- Člověče, co blbnete?
- Plaším krokodýly.
- Vždyť ve Vltavě žádní nejsou.
- No vidite, jak dobře to funguje.
„Je to vlastní gól lidí, kteří nechápou dynamiku onemocnění a vakcinace. Žádná ochrana není absolutní a vane v čase a v závislosti na variantách. Takže status „plně očkovaný" se nám vrací jako bumerang,” říká člen NIZP a vedoucí laboratoře havlíčkobrodské nemocnice Václav Fejt. „Situaci pana premiéra můžeme interpretovat dvěma způsoby – bylo mi překvapivě špatně a kdoví, jestli by to bez vakcíny nebylo horší. Nebo – bylo mi překvapivě špatně, takže vakcína nechrání tak, jak jsem předpokládal. Ani jedno bych si tvrdit netroufal.”
„Na lékařské fakultě nám přednášející vyprávěl příběh pacienta, který trpěl paranoidní poruchou s bludy. Byl hluboce přesvědčen o tom, že v jeho břiše žije velký had. Sugestivně líčil pohyby hada v útrobách a potíže, které mu jeho přítomnost způsobuje. Medikace ani psychoterapie nepomáhaly, a tak přišel jeden z lékařů s nápadem zinscenované operace, při které mu měl být had z břicha vyoperován. Z důvodu neúčinnosti všech standardních postupů bylo k tomuto experimentu nakonec přistoupeno. Po operaci byl pacient nadšen, že byl konečně zbaven nevítaného obyvatele své břišní dutiny. Nicméně druhého dne oznámil ošetřujícímu lékaři, že bohužel had zanechal v jeho útrobách potomstvo… Připomíná mi to bludy, ve kterých žije řada lidí, kteří věří, že bez vakcíny by jejich onemocnění nutně bylo horší, čímž ospravedlňují své zklamání z výsledku očkování. Psychologové tento stav nazývají kognitivní disonancí,” komentuje viroložka a členka NIZP Hana Zelená.
„Třeba je panu premiérovi nic moc, ale protože má práh bolesti příliš nízko, tak to vnímá jako konec světa. Samozřejmě jsou možné další varianty. Stručně řečeno: to, jak se cítí jeden člověk, nevypovídá o vakcinaci ani o nemoci vůbec nic. Bylo by potřeba prospektivní vysoce kvalitní studie, která by u dvou srovnatelných skupin očkovaných a neočkovaných dlouhodobě sledovala objektivní parametry. Taková studie, pokud je mi známo, neběží a vsadím se s kýmkoliv, že ani nepoběží,” domnívá se lékař Šimon Reich, který se věnuje právě klinickým studiím.
Můžeme se opřít o data?
„Píšu to stále dokola na všechny strany. Odhadovat účinnost vakcíny z observačních dat nelze. Ve skutečnosti minimálně od nástupu delty nevíme o ochranném efektu vakcín vůbec nic. Skupiny očkovaných a neočkovaných se zásadně liší. Jsou to úplně jiní lidé a nelze je mezi sebou porovnávat. Je možné, že účinnost vakcíny je kladná, nulová, ale dokonce i záporná. Není totiž vyloučeno ani to, že vakcíny zvyšují vnímavost vůči nákaze. Jinými slovy, můžeme se klidně domnívat, že by pan premiér bez vakcíny vůbec neonemocněl. I to je možné. Bez standardních klinických studií, které se ale neprovádějí, si můžeme myslet prakticky cokoliv,” zlobí se matematik Tomáš Fürst.
Souhlasí s ním i členka NIZP matematička Lucia Houfková: „Vzhledem k tomu, že klinické studie byly po pěti měsících ukončeny, nemáme aktuálně k dispozici srovnatelné skupiny obyvatel a tuto otázku nemůžeme odpovědět. Jediné závěry, které lze učinit, jsou tyto: Účinnost vakcíny s časem klesá a prodělání onemocnění má vliv na snížení rizika.“
„Časové hledisko vnímám jako zcela zásadní,” doplňuje Hana Zelená. Není podstatné, zda člověk obdržel dvě nebo tři dávky, podstatná je ale doba, která uplynula od té poslední. Časem ochrana výrazně klesá u každého a zdá se, že u x-tých dávek dokonce velmi rychle. Nedávno vyšla izraelská práce, která dokumentuje efekt čtvrté dávky jako velmi krátkodobý. Jednoznačně lze říci, že u osob, které prodělaly bez ohledu na to, zda k tomu ještě dostaly vakcínu před či potom, ochranný efekt drží výrazně déle než u těch, které pouze dostaly vakcínu. Je úplně jedno kolik dávek. Počítá se jen ta poslední. Po opakovaných dávkách se ale zřejmě zkracuje doba, po kterou ochrana drží – je to patrné po třetí a ještě více po čtvrté dávce.
„V souboru osob, které jsem měla k dispozici na vyšetření protilátek, máme jak lidi s lehkým průběhem, tak i s horečnatým průběhem po vakcinaci. Většina zdravotníků a seniorů byla očkována potřetí na podzim a cca od března už je jejich ochrana stejně nízká jako u lidí dvakrát očkovaných. Jen si to nikdo z nich nepřipustí,” popisuje svou zkušenost imunoložka Zuzana Krátká.
Unesen emocemi
„Klíčovým bodem toho premiérova strachu je, že on prostě neví, protože ho nikdo z jeho aparátu neinformoval. Místo toho se nechá unést emocemi a dojmy. Co by, kdyby… “ shrnuje diskusi Karel Drbal. O tom, jak bude onemocnění probíhat, rozhoduje například dávka viru, tu měříme (a přitom ji nesledujeme), ale hlavně genetické dispozice imunitního systému i momentální stav organismu v době infekce. Výsledkem je stav, že někdo bude mít reakci silnější, někdo slabší. Efekt vakcíny na průběh onemocnění je neznámý.
Když si vztáhnu situaci s covidovými vakcínami na podobné onemocnění – chřipku – tak ani tam není po dekádách výzkumu jasná shoda na efektu očkování na klinický průběh onemocnění. V naprosté většině těchto studií se nezohledňuje efekt přirozené infekce v minulých letech nebo alespoň stav anti-chřipkové T-buněčné imunitní odpovědi. Proč by tomu mělo být u covidu po dvou letech jinak?” ptá se Karel Drbal a dodává: „To, že přirozená infekce ochrání člověka při reinfekci lépe než vakcína, je dnes jisté. Dokonce i Bill Gates prohlásil na mnichovské bezpečnostní konferenci: „Bohužel, sám virus, zejména varianta omikron, je jakousi vakcínou, která nastaví jak B, tak i T buněčnou imunitu a vykoná lepší práci než vakcíny.”
Omikron jako vakcína
„Když jsem totéž, co Bill Gates, tedy že omikron je jakousi přirozenou vakcínou, vyslovil s odbornými podklady dávno před ním já, někteří kolegové si na mne stěžovali nejen u mého zaměstnavatele, ale dokonce až u ministra,” usmívá se Vojtěch Thon.
„Kdybych ale dostal za úkol vyrobit vakcínu za použití oslabeného viru, budu ji designovat obdobně jako příroda geneticky designovala omikron a vylepším ji. Výzkumy totiž naznačují, že varianta omikron mohla vzniknout tím, že virus SARS-CoV-2 přeskočil z člověka na myš jako dalšího hostitele a pak zpět na člověka. Obdobně se dříve pracovalo i při výrobě atenuovaných neboli oslabených vakcín v laboratorních podmínkách. Tento postup se nazývá pasážování a pracoval takto už Louis Pasteur. Procházením přes buněčné kultury čili opakovanou replikací se virus stává méně virulentním. Příroda to s omikronem evolučně zvládla skvěle. Nebýt omikronu, pořád by tady strašila mnohem nebezpečnější delta. Průběh nákazy u omikronu může být nepříjemný, ale až na výjimky většinou nevede ke komplikacím spojeným s poškozením plic. Virus totiž zdokonalil svou schopnost množit se na sliznicích horních dýchacích cest, a tudíž už se mu „nevyplatí” scházet do dolních dýchacích cest, kde předchozí varianty decimovaly plicní tkáň vytvářením mnohobuněčných útvarů, do kterých se virus schoval. Omikron to sice umí také, ale většinou na tento způsob replikace rezignuje. Na sliznicích způsobuje katar horních cest dýchacích, který se projeví tzv. zadní rýmou s bolestí v krku. A tak slizniční cestou velmi účinně a rychle imunizuje celou naši i světovou populaci. Studie také jednoznačně ukazují, že aktivní posílení slizniční imunity přirozenou cestou je pro imunitní obranu nezbytné. Další a další dávky očkování ale slizniční imunitu nevybudí,” dodává Vojtěch Thon.
„Příroda díky variantě omikron dokázala to, co nedokázala ani OSN, ani WHO. Dokázala synchronizovat vlnu nákazy v jednotlivých státech na jednotlivých kontinentech. Při svém bleskovém průchodu se virus vesměs setkává s už promořenou nebo proočkovanou populací, a tudíž nenapáchá velké škody. Tím, že si většina populace posílí imunitní obranu současně, omezuje se vznik nových nebezpečných mutací. A máme také včasnou léčbu běžně dostupnými léky, kterými zavčas infekci i onemocnění dokážeme mírnit nezávisle na variantě viru” nastiňuje Vojtěch Thon, jak by měla vypadat další strategie.
Co tedy na závěr poradit Petru Fialovi? Za všechny shrnuje diskusi Václav Feit: „Panu premiérovi bych rád popřál brzké zotavení a vyjádřil naději, že kombinace antigenních podnětů ho bude dobře chránit do budoucna. Mohl by podpořit exaktní výzkum této věci, případně si odnést zkušenost, kteří odborníci se loni v popisování účinnosti vakcín a neúčinnosti přirozeně nabyté imunity mýlili.”
