V gumákách stokou aneb Cesta do podvědomí města
Jsem na sebe občas naštvanej, že málo vybočuju z navyklejch cestiček. Proto jsem už asi tři roky plánoval procházku Botičem v gumákách. Šlo nás asi dvanáct. Navlíkl jsem na sebe gumáky asi tak po patnácti letech. Člověk už nemá moc příležitostí. Děda v nich sekal kosou orosenou trávu králíkům. Už jsem za ty roky skoro zapomněl, jak se s nimi zachází.
První, co jsem v potoce zjistil, že mám v jedné z nich díru. To mě nenapadlo si je doma prozkoušet. Alespoň ta druhá byla suchá. Po cestě mi do ní spadl nějaký trn. Těžkopádně jogínsky jsem si ji za zmateného poskakování vyzouval.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
