Babiš, Okamura, Zeman: Zapáchající ruské větry vanou i u nás
Řecko by mohlo chtít po Evropské unii licenční poplatky za 2 500 let používání demokracie. Po Rusku však nebude žádat nic. Rusko nemá žádnou zkušenost s fungováním demokratické svobodné společnosti. Proto nerozumí nám a my nerozumíme jemu. V jeho barbarské mentalitě jsou mocenská zvůle a agrese trvale přítomny, jsou většinovou ruskou společností vnímány jako přirozené, a tudíž akceptovatelné. Většina Rusů se diví, že se něčemu divíme.
Brutální vpád ruské armády do sousední země ukázal pravou tvář ruského velmocenského apetitu. Je to jako děsivý sen o opilci, který má mučivou chuť na další láhev vodky. Obchod je již zavřený, ale to pro něj není žádnou překážkou. Prostě rozbije výlohu a flašku vodky si vezme, pak ji v klidu vyžahne. Je navíc přesvědčený, že na to má nárok, a ostatní to musí pochopit. A kdyby to někomu vadilo, tak ho pro jistotu surově zmlátí.
V dnešní apokalypse, kterou spustila ruská armáda na Ukrajině, ožívá temný středověk se svou krutostí a iracionální nenávistí. Jak dlouho vydržíme tomu přihlížet? Pomáháme Ukrajině dost? Neselhává světové společenství? Dokážeme zastavit šíleného ruského despotu? Brzdí nás jeho vyděračský potenciál? Chápeme, že naši zdrženlivost a slušnost bere jako naši slabost (viz nepochopitelná návštěva rakouského premiéra v Moskvě…)?
Ruské větry vanou i u nás. Jsou patrné nejen v otevřeném internetovém prostoru. Zahrává si s nimi i „čau lidi sedmilhář“, který ví, že má svoje voliče právě v prorusky orientovaných komunitách, podobně jako puncovaný ruský troll Tomio. Do této sestavy patří i zombie parta z Lán. Samostatnou tragikomickou roli proruského švába hraje „udatný bojovník“ proti Západu, bývalý prezident ve výslužbě. Chová se jako vyhaslá pop star, která chorobně touží po přízni publika a mediálním prostoru. Podle něj si za válku může Ukrajina sama, neboť vsadila na Západ, a jediným opravdovým evropským politikem je v jeho očích Viktor Orbán. K tomu již není co dodat. Jen bych tomuto pánovi doporučil doživotního bobříka mlčení. Stal se živoucí karikaturou sebe samého, což je disciplína, v níž úspěšně soutěží se svým kumpánem Milošem.
Tato sestava se ani netají tím, že je ji blízká lež a nenávist, právě proto se tak ráda vysmívá havlovské pravdě a lásce. Česká republika si v posledních měsících vylepšila mezinárodní reputaci. Zřetelně ukázala, že chce patřit do civilizovaného západního hodnotového prostoru. Proruským domácím kolaborantům se to zjevně nelíbí a budou škodit až do roztrhání těla. Naše volba je jednoduchá – Západ, nebo Východ? Plnohodnotná demokracie, nebo autoritativní vláda silné posttotalitní ruky? Ruská agrese na Ukrajině tento apel ještě více vyostřila, neboť Rusko vede válku i s námi, i když nyní „jen“ hybridní. To je to, oč tu kráčí, a ne, že ne.
