Babiš hledá politické dno. Ve svém „prezidentském“ nadbíhání voličům neváhá urážet, lhát a pomlouvat
Vypadá to, že si Andrej Babiš našel terč, do kterého se nyní bude strefovat a své sektě ANO tak názorně ukazovat, jaký je pašák. Oním terčem se stala předsedkyně Poslanecké sněmovny a TOP 09 Markéta Pekarová Adamová. Stačilo jen, aby v minulých dnech uvedla, že ekonomická situace České republiky není v současné době příznivá, že si nemůžeme žít nad poměry a že nyní není dobré zvyšovat platy a důchody nad úroveň zákonné valorizace. Šéf ANO jí za to hned na sociálních sítích a ve spřátelených médiích vyčinil. Pokáral ji, jak vysoký plat sama pobírá, a neopomněl se pochlubit, kolik sám toho rozdal. O některých věcech samozřejmě pomlčel.
Babišovy výlevy jsou jako obvykle takovou zvláštní směsicí skutečných čísel a lživé interpretace. Mnohá nehodící se fakta pochopitelně chybí. Samozřejmě na vše je potřeba nahlížet politickou optikou. Šéf ANO potřebuje mobilizovat svoje voliče před volbou prezidenta (do níž se dříve či později veřejně přihlásí) a hlavně chce na sebe strhnout ještě větší pozornost médií, kterou mu elegantně vyfoukl jeho nástupce ve Strakovce Petr Fiala. A čím zoufaleji se o to snaží, tím více podpásové údery používá. Babiš moc dobře ví, že na toto brnkání na populistickou strunu mnoho lidí slyší a získává tím politické body.
Nicméně zkusme některé věci zasadit do širšího kontextu. Plat předsedkyně Poslanecké sněmovny není žádným tajemstvím. Média pravidelně publikují přehled částek, které nejvyšší ústavní činitelé pobírají. Babiš tak neobjevil Ameriku. Ve svém rozhořčení však zapomněl dodat, že v minulém volebním období byl šéfem sněmovny Radek Vondráček a že v současné sněmovně má jeho hnutí ANO dva místopředsedy. A tito jeho spolustraníci měli či mají vedle svého platu také služební auto s řidičem, náhrady za reprezentaci a spoustu dalších prebend. Navíc hnutí ANO vede i některé sněmovní výbory, kde jejich šéfové také nestrádají. Ale o nich pochopitelně ani slovo.
O platech ústavních činitelů rozhodují všichni poslanci a výše příplatků jednotlivých činitelů je dána zákonem. Zda je konečná výše platu nebo koeficientu, kterým se základní poslanecký či senátorský plat u vedoucích činitelů parlamentu násobí, v pořádku či nikoliv, je určitě legitimní podnět do debaty, ale Babiš na ni ve svém tweetování zapomíná. Musel by totiž odkrýt, že mnoho jeho spolustraníků ve sněmovně pobírá vskutku královskou gáži, přestože nemají takřka žádnou odpovědnost.
Babiš také zkritizoval účast Pekarové Adamové na Expu v Dubaji. Ve svém expozé se ale nijak nezabýval tím, že šéfka sněmovny je třetí nejvyšší ústavní činitelkou a s touto funkcí je občas spojena i nějaká reprezentační cesta. Nejvíc úsměvné na tom je, že se takto rozčiluje člověk, který předsedal vládě, která bez mrknutí oka schvalovala a platila opakované cesty prezidenta Miloše Zemana do Číny a hlavně do Ruska.
Šéf ANO se nikdy neopomene pochlubit, kolik rozdal svých peněz. Ano, to je potřeba ocenit, protože to není jeho povinnost. Že rozdával celý svůj premiérský plat samoživitelkám a že nadace jeho společnosti Agrofert rozdala další stovky milionů, je hodno uznání. Trochu více to však kalí skutečnost, že ve stejnou dobu tentýž Agrofert čerpal mamutí dotace ze státního rozpočtu nebo evropských fondů (přičemž na některé z nich nejspíš neměl nárok) a že i v době, kdy byl Agrofert zaparkován ve svěřenských fondech, tak moc nad veškerými jeho zisky drží Babiš. A tyto zisky byly tak obří, že premiérský plat vedle nich vypadal jako útrata za odpolední kávu v cukrárně. Markéta Pekarová Adamová zcela nepochybně za svoji kariéru na charitu nebo dobročinné účely přispěla, nicméně není podnikatelka ani multimiliardářka, takže se Babišovi rovnat nemůže.
Ve svém rozhořčení proti plýtvání prostředky eráru taky Babiš poněkud zapomněl na to, že jeho exministryně financí Alena Schillerová zaplatila nemalé veřejné peníze za svoje soukromé fotky.
Je zvláštní, že si pro svůj útok Babiš vybral právě předsedkyni sněmovny. Ve službách státu je přitom více lidí s vysokým platem a různými bonusy a prebendami. Tady je však zcela zřetelná urputná snaha Babiše se vymezit vůči vládě.
Šéf ANO přitom používá argumenty nebo slovník typický pro hospodu čtvrté cenové kategorie, kde po určitém množství vypitého alkoholu nerozhoduje rozum, ale emoce či hrubá síla. Tedy prostředí, kde se příliš nedbá na správnost, přesnost nebo úplnost argumentů, důležité je dosáhnout kýženého cíle bez ohledu na vlastní svědomí či jiné okolnosti. Babiš se prostřednictvím této argumentace sune ještě níže do politického suterénu. Jestli opravdu touží, aby toto prostředí bylo jeho politickou základnou, tak to je velice tristní zjištění, které by nemělo zapadnout, a většinová společnost by si ho měla zapamatovat.
