Generální tajemník OSN António Guterres v Moskvě s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem (26.4.2022)

Generální tajemník OSN António Guterres v Moskvě s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem (26.4.2022) Zdroj: Reuters

Generální tajemník OSN António Guterres na jednání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem (26.4.2022)
Generální tajemník OSN António Guterres v Moskvě s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem (26.4.2022)
Generální tajemník OSN António Guterres v Moskvě s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem (26.4.2022)
Generální tajemník OSN António Guterres.
Ruský prezident Vladimir Putin přichází na setkání s ruskými olympioniky a paralympioniky v Kremlu
22 Fotogalerie

Naivní „posel světa“ Guterres ve výkladní skříni Putinovy propagandy

Jiří Sezemský

Generální tajemník OSN António Guterres navštívil Moskvu, kde jednal s Vladimirem Putinem a Sergejem Lavrovem. Označuje se za mírotvorce, ale ve skutečnosti jen asistoval u ruské interpretace války na Ukrajině a vyvolal otazníky nad smyslem fungování OSN.

Ukrajinská strana požádala OSN o zprostředkování humanitárního koridoru z Mariupolu. To je jistě chvályhodný úkol, nicméně zároveň se jedná o formě uzavření takové dohody. Guterresova návštěva Kremlu proto vyvolává otazníky.

„Jiní zahraniční představitelé byli při návštěvě Moskvy chyceni do pasti a jednali nezodpovědně. Tak jen ukázali nadřazenost ruské diplomacie, jak je Rusko skvělé a jak světu diktuje, jak se má chovat. Může jít o past, to nevylučuji. Ale spoléhám na moudrost generálního tajemníka, že z této pasti unikne,“ doufal ukrajinský ministr zahraničí Dmytro Kuleba. Marně.

Guterres v pasti

Čítankovou ukázkou nastražené pasti bylo vystoupení Guterrese a ministra zahraničí Lavrova na společné tiskové konferenci. Guterres projevoval „velký zájem na nalezení způsobu, jak dosáhnout vytvoření podmínek pro efektivní dialog, zastavení palby a mírové řešení co nejdříve“.

Lavrov tento zájem na místě utnul. Prohlásil, že se řešení konfliktu stále vzdaluje, jelikož „Ukrajina se stále drží své linie“. Rusko prý má zájem na diplomatickém řešení, ale na nějaké zprostředkování rozhovorů je příliš brzy. 

Přeloženo do srozumitelného jazyka, problém leží na ukrajinské straně, čelící barbarské agresi, bránící svoje svrchované území a nehodlající kapitulovat. Dokud se tak nestane, cesty světových představitelů do Moskvy jen poslouží její propagandě, jelikož může deklarovat, že není izolována, a ještě přitom zopakuje důvody invaze.

Vděčnost za pochopení

Guterres se snažil poukázat na rozdílné pohledy Ruska a světového společenství na ukrajinskou válku, ale fakticky účinkoval jako Lavrovova stafáž. Ministr připomínající vystupováním i vizáží relikt Brežněvovy éry ocenil jeho „chápavý“ přístup k Moskvě.

„Jsme velice vděčni generálnímu tajemníkovi a jeho týmu za pochopení, že je nezbytné posuzovat situaci na Ukrajině a okolo ní nikoliv izolovaně od procesů a tendencí na světové scéně, které ne vždy odpovídají principům zakotveným v Chartě OSN,“ prohlásil Lavrov.

Následně bagatelizoval i březnovou rezoluci Valného shromáždění OSN s názvem „Agrese vůči Ukrajině“. Vyzývá Ruskou federaci, aby „okamžitě přestala používat sílu na Ukrajině a zdržela se jakýchkoliv dalších ilegálních výhrůžek nebo používání síly proti jakémukoliv členskému státu OSN“.

Nezávazná deklarace

Tuto rezoluci podpořilo 141 zemí, pět se postavilo proti (Rusko, Sýrie, Bělorusko, Eritrea a Severní Korea) a třicet pět se zdrželo hlasování. Rezoluci předložila na plénum Rada bezpečnosti OSN, kde neprošla kvůli vetu Ruska. Je však právně nevymahatelná, i když v tomto případě vyslala silný signál.

„Tato rezoluce nebyla jednomyslná. Mnozí zástupci a velvyslanci OSN se nám přiznávali, že byli nuceni souhlasit s rezolucí, některým bylo vyhrožováno kvůli dětem, které mají v zahraničí,“ reagoval Lavrov, aniž by doložil jediný důkaz. Vedle něj stojící generální tajemník se proti nehorázným spekulacím neohradil.

Zatímco Guterres, označený Lavrovem za „kolegu a přítele“, působil nevýrazně, ruský ministr zahraničí využil prostor pro ruskou interpretaci „speciální operace“. Vyvolalo ji prý NATO a USA a zopakoval známé propagandistické lži o denacifikaci Ukrajiny. Tato slova mají jiný rozměr, když se jich přímo účastní nejvyšší představitel OSN. 

Aby nezapadlo, každá iniciativa k ukončení války je vítána, jen musí mít racionální rámec. K rozhovorům musí být svolné obě strany, ovšem Putin nemá žádný zájem o dohodu, jež nebude znamenat totální decimaci okupované Ukrajiny, a to i za cenu hospodářského kolapsu jeho říše.

Guterres byl zřejmě veden dobrými úmysly, ale dopadlo to jako vždycky. Svět se dozvěděl, že k míru je daleko a návštěva generálního tajemníka má jen ceremoniální charakter - jako ozvěna studené války, kdy SSSR využíval ku svému prospěchu řadu „mírových“ iniciativ.

Zablokovaná OSN

Problém OSN však nespočívá jen v osobě generálního tajemníka a bývalého portugalského socialisty, jenž několik let působil jako předseda Socialistické internacionály, a nyní si naběhl do kremelské pasti.

OSN sdružuje demokratické země i diktátorské režimy, což v řadě případů komplikuje dohodu na společném postupu při řešení válečných konfliktů. Nejvýznamnějším orgánem je patnáctičlenná Rada bezpečnosti OSN, jejíž rozhodnutí jsou na rozdíl od jiných orgánů závazná, a lze je vynucovat i silou.

Umožnění práva veta v radě však díky Rusku a Číně znemožňuje z půdy OSN účinně řešit ukrajinský konflikt. Je absurdní, když agresor může zablokovat společný světový postup proti jeho agresi. Pokud se tato pravidla nezmění, budou podobné iniciativy jako návštěva Antónia Guterrese v Moskvě jen přehlídkou proklamací, ale žádných konkrétních kroků k ukončení války.

Guterres není sám

Guterres se pouze zařadil mezi další „mírotvorce“ v osobě rakouského kancléře Karla Nehammera a maďarského premiéra Viktora Orbána, kterým spíše než na záchraně destruované Ukrajiny záleží na uchování tradičních ruských obchodních i politických vazeb.

Obě země patří k největším brzdičům sankcí. Maďaři považují Zelenského za svého odpůrce a Rakousko dokonce oznámilo, že Ukrajina by se neměla stát členem EU ani v budoucnu. Kreml na tyto „nejslabší kusy“ cílí a pořád doufá, že se mu podaří rozložit západní jednotu.

Reálným výsledkem jednání „posla světa“ v Moskvě je ruský výsměch. Gazprom téhož dne oznámil, že přeruší dodávky plynu do Polska a Bulharska z plynovodu Jamal, dokud nezaplatí v rublech. Nerozlišuje přitom, kdo je Putinově režimu více či méně nakloněn.

Poláci patří do čela tažení proti ruskému agresorovi v prosazování sankcí i vojenské pomoci, Bulhaři právě naopak. Sofia má tradičně blízko k Moskvě a je jednou z mála zemí EU, která neposkytla Ukrajině žádné zbraně. To však nehraje žádnou roli. Jen se ukazuje, že ani servilní příchylnost k diktátorskému režimu nemusí stačit.

Putin se nikdy nevzdá svých fanatických představ na podrobení nenáviděné Ukrajiny. Jakékoli rozmělňování a zlehčování její tragédie a nutnosti odříznout se co nejrychleji od toxické závislosti na Rusku je jen přitakávání zájmům válečného zločince.

Video placeholder
Sergej Šojgu u Vladimira Putina. Strůjci invaze vypadají nezdravě. • Kreml