Když poplivat, tak velkoryse aneb Nástupnické preference Miloše Zemana
Kdo příští nastoupí na Pražský hrad? Rozhodnou voliči, ale těžko si představit, že by si ten současný prezident nechal ujít příležitost říct své k již známým i očekávaným kandidátům. A Miloš Zeman tak učinil v uplynulých dnech hned dvakrát. Ve svém obvyklém stylu…
Nejdříve před víkendem podpořil možnost, že by se do klání zapojil i šéf odborů Josef Středula. Byť v nedělní Partii na TV Prima krotil interpretaci některých médií, že to je jeho výběr jediný. „Řekl jsem, že Josef Středula by byl jeden z nejsilnějších kandidátů. A řekl jsem, že NĚKTEŘÍ kandidáti – nikoliv všichni – jsou směšní,“ prohlásil. A zaprognózoval si:
„Domnívám se, že je nakloněn k tomu kandidovat…“
Neboli Miloš Zeman si – takticky a asi nikoliv překvapivě – nechává otevřené dveře, komu bude chtít na Pražský hrad pomoct. Což ostatně i sám v předtočené Partii přiznal: „Kdybych měl několik hlasů, tak bych to asi rozdělil, ale já si ještě počkám.“ Jenže je pomoc a „pomoc“.
To se týká i jeho někdejšího mocenského spojence Andreje Babiše a jeho zvažovaných hradních ambicí. Miloš Zeman mu sice projevil laskavost, že ho zmínil mezi serióznějšími kandidáty – tedy doslova mimo „sbírku pochybných existencí, které nikdo ke kandidatuře nevyzývá, ale zato se pilně hlásí samy“.
Neodpustil si ale připomenout okamžik, kdy jejich politický i lidský vztah doznal jistých trhlin: „Andrej Babiš se v některých případech choval způsobem, se kterým jsem ne zcela souhlasil. Například v době, kdy jsem byl nemocný, mohl mít trošku větší porozumění pro můj zdravotní stav.“ Neboli z bývalého premiéra udělal tak trošku hyenu, což nepochybně není dobrou kvalifikací pro post hlavy státu.
Ale nějaká mstivost je Miloši Zemanovi pochopitelně naprosto cizí: „Je to za námi a já nechci být příliš vztahovačný…“ Například nevraživost vůči těm sociálním demokratům, kteří ho kdysi v parlamentní prezidentské volbě potopili, byla jistě jen výjimkou… Ostatně hned vzápětí následoval dovětek: „Budu uvažovat o několika kandidátech. Ale pan Středula je nepochybně mezi nimi.“
Ještě „zemanovější“ byl současný prezident směrem ke generálu Petru Pavlovi. Uznal sice jeho armádní erudici, ale tím to skončilo: „Nejsme Latinská Amerika, abychom měli v čele generála.“ A pak blahosklonně dodal, co mu na něm prý nevadí, nicméně to pěkně nahlas zmínil: „Na druhé straně mu na rozdíl od jiných nevyčítám jeho komunistickou minulost nebo kariéru vojenského rozvědčíka, to bylo před více než 30 lety…“ A chybět nemohla předpokládatelná výtka, že generál Pavel není politikem.
A kdo by se měl ještě hradního klání účastnit? „Uvítal bych, kdyby kandidovala – a ona kandiduje – Alena Vitásková. Jsem zvědav, jak se rozhodne například Vladimír Dlouhý.“ A aby se neřeklo, zmínil jako „nepochybnou“ kandidaturu Andreje Babiše. Pak už tam Miloš Zeman vidí jen výše zmíněné „pochybné existence“.
Nabízí se samozřejmě otázka, nakolik může mít Zemanovo doporučení – či nedoporučení – váhu a efekt. Varianty jsou samozřejmě tři. Buď pozitivní, nebo negativní jakožto polibek smrti či… prostě žádné. Tak jako je Andrej Babiš jediným originálem pro babišovské voliče a ostatní špičky ANO berou spíš jako stafáž, podobně to může zafungovat v zemanovském táboře.
