Putinův plyn nám ještě zatopí. Některé státy už porušují protiruské sankce
Ruka Moskvy na plynových kohoutcích jako by nás držela pod krkem. Pohodlí jsme ani náznakem nechtěli dávat všanc. Ve výsledku ho stejně částečně ztrácíme kvůli zdražování a ještě u toho financujeme válečná zvěrstva, která sledujeme v přímém přenosu. Teď to vypadá, že se alespoň dobrovolně odstřihneme od ropy. A co když Rusko pohrozí, že vypne i plyn?
S výjimkou Polska a Bulharska to zatím nevypadá, že by se zemím závislým na ruském plynu jakkoliv chtělo riskovat, a tak jdou anebo půjdou Moskvě na ruku prakticky ve všech jejích požadavcích. Necelá polovina peněz, které z Evropy do Moskvy výměnou za fosilní paliva proudí, je za ropu. A tu chce Unie do šesti měsíců od Ruska přestat kupovat. Konec dovozu ruské ropy je součástí nového, už šestého balíčku protiruských sankcí, které ve středu prezentovala předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová. K jejich schválení je potřeba souhlas od všech členských zemí, včetně těch, které dosud jinou než ruskou ropu neodebírají, jako je například Slovensko.
Má tato nová sankce možnost obstát? Evropská komise už má prý příslib všech členských států, že dají zákazu ruské ropy zelenou. Ta se sice nahrazuje snadněji než plyn, beztak ale už samotné oznámení o možném zákazu dovozu ruské ropy do EU vystřelilo cenu suroviny vzhůru. To na členské země vyvíjí velký tlak a vůbec bych se nedivil, kdyby to dopadlo stejně jako už tolikrát v případě unijních nařízení.
Zrada se vyplácí
Vzpomeňme si na evropská vakcinační pravidla proti covidu. Maďarsko, jak už tak mívá ve zvyku, se je rozhodlo ignorovat a očkovalo vším možným. Postih od Unie nepřišel, dokonce se mohlo Maďarsko připojovat ke společným nákupům západních vakcín, když se mu zrovna zachtělo. Nějaký čas sice měly zbylé unijní státy tendenci maďarské občany očkované Sputnikem a Sinopharmem na své území nevpouštět, nakonec si ale stejně mohli na tu dovču do Itálie zajet. Zkrátka, Maďarsko nerespektovalo pravidla, postih nepřišel, a naopak ze situace spíše těžilo.
Kam tím mířím? Ke známé teorii her nobelisty Johna Nashe, která se dá aplikovat prakticky na většinu celounijně přijímaných pravidel. Dávají smysl, jen dokud je naprostá většina dodržuje. A to se bohužel moc často nestává. Zejména proto, že jsou všichni zvyklí, že za porušení nebo ohýbání pravidel nepřicházejí tresty, ale spíš odměna od hráčů, kteří mají zájem evropskou jednotu rozvracet.
Vždyť už se nedodržují ani stávající protiruské sankce. Některé státy se podvolily požadavku Moskvy platit za plyn v rublech, byť Evropská komise jasně řekla, že se tím unijní sankce porušují. Kromě Maďarska to nikdo narovinu neřekl a ani bychom se to zřejmě nedozvěděli, kdyby si Moskva tak neužívala podrývání soudržnosti evropského společenství. Mezi státy, které si založily účet u Gazprombanky, kam si Moskva přeje platby za plyn posílat, je i Německo. Pokud jí půjde na ruku (a já při pohledu na akcie německých firem závislých na plynu předpokládám, že ano), jak pak mohou členské státy brát vážně cokoliv, co si navzájem nařídí?
Můj tip je, že Slovensko a Maďarsko budou jedni z prvních, kteří projeví nutkání zákaz ruské ropy ignorovat, ostatně si už vyjednali rok navíc pro přechod k alternativním dodavatelům. Jižní větev ropovodu Družba vede z Ukrajiny přímo k nim a Rusko je bude na levnější ceny lákat. V posledních letech Slovensko ani Maďarsko moc přesvědčování nepotřebovalo.
A přesvědčování bude o to jednodušší, jakmile se jim anebo Německu pohrozí vypnutím plynu, kterého se tak bojí. Zopakují si tak nepříjemnou otázku, zda-li jsou ochotni omezit výkon své ekonomiky a pohodlí svých občanů anebo jestli raději financovat Putinův zločinný režim. Tedy alespoň do doby, než se jim podaří vybudovat alternativní řešení nezávislé na Rusku. A to bude trvat dlouhé roky.
Autor je akademický ředitel programu CEMS na Fakultě podnikohospodářské VŠE v Praze a odborník na mezinárodní podnikové strategie.
