Centrální banka začala intervenovat proti propadu koruny. Může za to nový guvernér?
Koruna v posledních týdnech slábne. Zatímco 22. dubna byla vůči euru ještě u hladiny 24,30, ve čtvrtek se dostala až ke hladině 25,40. Tady začala ve čtvrtek Česká národní banka intervenovat ve prospěch české měny. Pro média to byl důkaz, že se jmenováním nového guvernéra ČNB stalo něco hrozného. Já se však domnívám, že oslabení koruny byl jen logický důsledek toho, jak zásadně se v posledních týdnech zhoršil obrázek české ekonomiky. Změna guvernéra byla jen jedním z mnoho faktorů.
Poslední ekonomická data říkají, že spotřebitelské ceny meziročně rostou rekordním tempem o 14,2 %. Slabší koruna by přitom růst cen jen dále přiživila tím, že by vzrostly ceny z dovozu. Rozhodnutí ČNB, že začne intervenovat, proto beru jako pochopitelné. Bylo jen otázkou času, kdy intervence přijdou.
ČNB má vzhledem k našemu hrubému domácímu produktu i v mezinárodním porovnání ohromné devizové rezervy. Může intervenovat velmi dlouho a velmi výrazně. Není se proto čemu divit, že jsou její intervence úspěšné. Kurz se po zahájení intervencí během chvilky vrátil pod 25 korun za euro. A kdyby ČNB chtěla, mohla by korunu posílit ještě více.
O tom, že slabá měna dlouhodobě ČNB vadí, svědčí i to, že ČNB letos už na devizovém trhu intervenovala, a to po ruské invazi na Ukrajinu. Intervence tedy nejsou ničím, co by ČNB léta nepoužila.
Oslabují všechny středoevropské měny
Oslabení koruny není ničím výjimečné, oslabují i jiné regionální měny. Polský zlotý je slabší, než byl před měsícem. Slabší je i maďarský forint. Ten byl 22. dubna u mety 369 forintů za euro, aby byl ve čtvrtek u 383 forintů. To jsou skoro 4 procenta. K žádné změně v centrální bance tam přitom nedošlo.
Pro celý region totiž platí to samé. Existuje velká dovezená inflace. Lidé mají strach z toho, že mohou mít nedostatek plynu a ropy a že ceny energií ještě vyskočí. Všude se také bojí výrazného zpomalení ekonomiky, a panuje tedy strach ze stagflace, která se běžnými nástroji hospodářské politiky špatně léčí. Všude přitom v případě vleklé ukrajinské války hrozí enormní deficity veřejných financí. Ratingová agentura Fitch už zhoršila ČR výhled ratingu.
Optikou nových makroekonomických predikcí tak najednou celý středoevropský region vypadá mizerně. K tomu se nyní přidaly spekulace, že s novým guvernérem přestane ČNB dále rychle zvyšovat své úrokové sazby, což znamená, že se zhoršil i výhled úrokového diferenciálu. Zkrátka koruna nebude v budoucnu tak úrokově atraktivní, jak si mnozí spekulanti mysleli. To je koktejl, za kterého koruna musela oslabit.
Teď je otázkou, co bude dál. Ze zkušenosti let 2013 až 2017 víme, že centrální banka může intervenovat léta. Co nevíme, je, jakou hladinu si určí jako hraniční. Tedy kurz, kdy intervence opět spustí. Kdysi když se ČNB zdálo, že je třeba v ekonomice maximálně uvolnit měnové podmínky, bránila centrální banka koruně před posílením pod 27 korun za euro. Dnes, kdy je situace opačná a je třeba měnové podmínky naopak utáhnout, se zdá, že novou hranicí bude hladina 25,40. Ale to se může ještě posunout. ČNB může chtít v boji s inflací silnější hladinu 25 korun. To je pěkně kulatá psychologická hranice.
Zatímco v roce 2013 až 2017 byla ČNB v intervencích neomezená, protože prodávala koruny a nakupovala eura do devizových rezerv, nyní budou devizové rezervy banku teoreticky limitovat. Tentokrát totiž koruny nakupuje a eura prodává. Eura přitom, ačkoli máme ohromné devizové rezervy, mohou jednoho dne dojít. Nevěřím proto na intervence v řádu let. Vsadil bych si na kratší dobu.
Ostatně já si myslím, že intervence nemají být centrální bankou využívány systematicky. Mají podle mě kurz jen dočasně usměrnit, pokud přestřeluje. Dlouhodobě má kurz měny určovat trh, a nikoli chytré hlavy centrálních bankéřů.
