V Bruselu by měli s peskováním Orbána brzdit. Naše ekonomické problémy to nevyřeší
Český pirátský europoslanec Mikuláš Peksa označil maďarského premiéra Viktora Orbána za proruského trola a vyzval k tomu, aby Evropská rada začala rozhodovat kvalifikovanou většinou. Peksovi totiž vadí odmítavý postoj maďarské vlády k dalším navrhovaným protiruským sankcím. Opět se tak ukazuje, že problém vztahů s Ruskem je některými politiky využíván k prosazení omezení práv národních států a posílení EU jako jednoho superstátu, který by teď měl například nařizovat Maďarům, co mají dělat.
Europoslanec Peksa doslovně napsal: „Podle Politica letěla von der Leyen přesvědčit Orbána, aby kývnul na zastavení ruské ropy. Orbán ale zůstává proruským trolem a odmítá to. Opět se ukazuje, že Evropská rada musí začít rozhodovat kvalifikovanou většinou, protože jednomyslnost vede k nestabilitě celého kontinentu.“
Europoslanec Peksa označuje maďarského premiéra za „proruského trola“, protože Viktor Orbán dlouhodobě prosazuje politiku „maďarské zájmy“ na prvním místě a z Orbánova pohledu je pro Maďary dnes potřebné udržet aspoň trochu dobré vztahy s Ruskem a hlavně přísun levných surovin, zejména ropy a plynu, z Ruska do Maďarska.
Urážkám Peksy na adresu maďarského premiéra Orbána se ovšem nelze divit, protože v politickém spektru Peksa představuje pravý opak národního vlastence Orbána. Českého europoslance Peksu bychom mohli řadit do směru, jenž je označován za neomarxistický s jasně protinárodním zaměřením. Jiný názor než Peksa má ovšem odborník na Maďarsko Petr Balla z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Ten odmítá, že by maďarský premiér Orbán byl proruským, ale označuje ho za pragmatika.
„Orbán zdůrazňuje, že to není maďarská válka, a pokud by se do ní Maďarsko zapojilo, tak nemůže nic získat, ale může všechno prohrát. Obecně v Maďarsku nejsou byť jen marginální proruské nálady, přístup k Rusku je spíše pragmatický… Viktor Orbán vždy bude zdůrazňovat to, že pro něj je prvořadý maďarský zájem a konkurenceschopnost maďarské ekonomiky, která stojí i na tom levném plynu,“ řekl v rozhovoru pro Český rozhlas Petr Balla.
Možná stojí za pozornost i to, že Maďaři mají jedny z nejnižších cen plynu v Evropě. Například České noviny zveřejnily zprávu o cenách plynu v hlavních městech Evropy spolu s informací, že „ve srovnání cen elektřiny pro domácnosti v metropolích sedmadvacítky plus Londýn a Bělehrad vyšla Budapešť jako druhá nejlevnější, po hlavním městě Srbska. Maďarští spotřebitelé platili o 60 procent méně, než činil evropský průměr“.
V souvislosti s ropným embargem EU na Rusko prohlásil maďarský ministr zahraničí Pétera Szijjártóa, že by to v Maďarsku vedlo k nárůstu cen pohonných hmot o 55 až 60 % a těžce by to poškodilo maďarskou ekonomiku.
Postoj Viktora Orbána může být motivován i tím, že Evropská komise obviňuje maďarskou vládu z toho, že porušuje evropské standarty vlády práva. Což může vést k „odstřižení“ Maďarska od evropských dotací.
Mnozí (i čeští) obhájci budování EU jako jednoho velkého superstátu tento postup vítají, protože právě Maďarsko (společně s Polskem) je jednou z hlavních překážek přeměny EU do jednoho státního útvaru, kde by již lokální národní vlády plnily jen symbolickou funkci a postupně by bylo vše řízeno z jednoho evropského centra.
A právě toto dává najevo nepokrytě i český europoslanec Peksa, když píše, že „Evropská rada musí začít rozhodovat kvalifikovanou většinou, protože jednomyslnost vede k nestabilitě celého kontinentu“.
Je zjevné, že ani válka na Ukrajině nezastavila či neoslabila mocenský boj v rámci Evropy mezi zastánci národních států na jedné straně a zastánci evropského superstátu na straně druhé. To ovšem může být do budoucna velká politická výhoda pro Rusko.
Protože po naprosté politické katastrofě ruského vedení v souvislosti s invazí na Ukrajinu se na pozadí probíhající války na Ukrajině začíná pro Rusko rýsovat šance na obnovení jeho vlivu v Evropě. Paradoxně totiž Rusko bylo historicky impériem tvrdě potlačujícím menšiny žijící na hranicích jeho říše (Poláci by mohli vyprávět), avšak mimo své území ruské vedení podporovalo bojovníky za národní obrození a osamostatnění, ať již šlo o Čechy se Slováky v Rakousko-Uhersku nebo o balkánské národy žijící pod okupací Osmanské říše.
Je nepochybné, že zastánci národních suverenit v Evropské unii dnes „tahají za stále kratší konec provazu“, a tato skutečnost je může nakonec přivést k hledání pomoci a podpory u Ruska. Maďarsko je toho příkladem, neboť levná dostupnost surovin z Ruska je zcela logicky motivována politickými, a ne ekonomickými zájmy ruského vedení, protože na Maďarsku Rusové ekonomicky vydělávají mnohem méně než na jiných státech Evropy (například České republice), které od nich nerostné suroviny kupují.
Možná i to by si měl europoslanec Peksa a další odpůrci maďarského premiéra Orbána uvědomit. Pokud totiž nedokáží zajistit obyvatelstvu levné zdroje energií a průmyslu levné dostupné suroviny, tak je jen otázkou času, než se lidé vzbouří a zvolí si politiky, kteří budou mít k Rusku obdobně pragmatický přístup jako Viktor Orbán.
