Jak je možné, že ruský rubl i přes sankce sílí? Protože jsou sankce špatně nastavené
Sankce proti Rusku po útoku na Ukrajinu nejprve zapůsobily velmi tvrdě a efektivně, když se jim podařilo potopit ruský rubl na historicky nejslabší hodnotu. Jeho kurz se dostal ze 75 až na 140 rublů za dolar. Následně však kvůli intervencím centrální banky kurz korigoval až pod 70 dolarů. Tedy na silnější hodnoty, než byl ve chvíli, kdy Rusko zaútočilo na Ukrajinu. V posledních dnech přitom posilování pokračuje. Rubl dokonce zpevnil pod hranici 63 rublů za dolar, což je nejsilnější kurz k dolaru za poslední dva roky. Vůči euru je rubl dokonce nejsilnější za pět let.
Sankce se tak začaly míjet svým účinkem. Rubl si dokonce podle agentury Bloomberg vede nejlépe ze všech měn světa. Od začátku roku dokázal k dolaru posílit o 14 %. Překonal tím i rychle posilující brazilský real.
Jak je to možné?
Centrální banka krátce po prvotním oslabení rublu přistoupila k drastickému zvýšení své základní úrokové sazby z 9,5 na 20 procent, čímž se pokusila zabránit odlivu kapitálu ze země. Následně donutila exportéry konvertovat své devizové příjmy na rubl a omezila možnost nákupu zahraničních měn. Navíc i poptávka po zahraničních měnách sama od sebe klesla, protože řada zahraničních firem ukončila v Rusku své aktivity a přestala tam vyvážet své zboží.
Kurz rublu je ovšem falešný. Není určen skutečným trhem, ale trhem velmi osekaným a znásilněným. Pokud by opatření centrální banky padla, rubl by ihned oslabil. Trochu mi to připomíná oficiální kurz československé koruny před rokem 1989. Ten také tvrdil, že je koruna k zahraničním měnám silná. Nicméně nebyla, a proto vznikl sekundární trh veksláků, kde byla koruna mnohem slabší.
Posílení rublu bylo pro ekonomiku nejen prestižní, ale hlavně nutné k tomu, aby se zabránilo hyperinflaci. Pokud by rubl zůstal na 140 rublech za dolar, byla by inflace astronomická. Už nyní mají přitom Rusové inflaci vysoko. Meziroční růst spotřebitelských cen v Rusku v dubnu zrychlil na 17,8 procenta z březnových 16,7 procenta. Inflace je tak nejvýš od ledna 2002. Cílem centrální banky jsou přitom čtyři procenta. Růst míry inflace ovšem nekončí. Sama centrální banka počítá s tím, že inflace vyskočí na 18 až 23 procent.
To je hodně. Nicméně nezlobte se na mě, já si od bezprecedentních sankcí vůči Rusku sliboval více. Naše aktuální inflace činí 14,2 % a žádné sankce proti nám vedené nejsou. I u nás inflace ještě poroste. Pokud k nám přestane proudit plyn, také nám hrozí inflace nad 20 procent.
Na rozdíl od nás se Rusové přestávají vysoké inflace bát a už snížili své úrokové sazby z 20 procent na 14 procent. My naopak sazby zvyšujeme a až do jmenování nového guvernéra ČNB se zdálo, že budeme sazby zvyšovat dál.
Sankční tlak na rubl vedl k zajímavým myšlenkám. V Kremlu se údajně diskutovalo o možnosti navázat rubl na zlato a další komodity. Zlatý standard přitom v minulosti posloužil jako dobrý nástroj na boj s inflací. Na první pohled se může zdát jako efektní řešení. Nicméně v moderním světě je už překonaný. Většina peněz totiž v moderní ekonomice nevzniká v centrální bance, ale endogenně v úvěrovém procesu komerčních bank. Vázání měny na zlato by tak podle mě vedlo k podvázání hospodářského růstu. Já osobně bych takovou politiku velké ekonomice nedoporučil.
Pozor, ve prospěch rublu ale nemluví jen zmanipulovaný trh, nýbrž i tvrdá makroekonomická data. Přebytek ruského běžného účtu platební bilance dosáhl za první čtyři měsíce letošního roku 95,8 mld. dolarů. Ve stejném období loňského roku přitom činil podle ruské centrální banky přebytek jen 27,5 mld. dolarů. Jinými slovy, přebytek běžného účtu vyskočil na více než trojnásobek. Zajímavé je na tom to, že vývoz zboží a služeb kvůli sankcím poklesl. Naopak to, co táhlo exporty, byl vývoz předražených komodit.
Jak učinit sankce z bezzubých na velmi tvrdé?
Rekordní přebytek ruského běžného účtu platební bilance mě vede k myšlence, že Západ pojal sankce vůči Rusku za špatný konec. Cílem přece nebylo zvýšit přebytek. Cílem měl být deficit a propad měny. To, že je přebytek rekordní, je způsobeno tím, že Západ spekuluje o tom, že v rámci sankcí zakáže Evropa dovoz ruských komodit. To zní dobře, má to ale svá ALE.
Zakázat dovoz ruské ropy a plynu je pro řadu zemí krátkodobě nemožné. Ceny ropy a plynu však reagují ihned. Diskuse Evropy o sankcích katapultovala ceny komodit. Ropu a plyn nakonec musí Evropa chtě nechtě stejně koupit. Výsledkem však není poškození Ruska, ale pravý opak. Rusko prodá klidně méně komodit, ale za více peněz. Válka na Ukrajině tak může pokračovat. Dva svetry ve vymrzlém bytě nejsou tedy řešením.
Pokud by chtěl Západ Rusko vážně poškodit, měl by naopak usilovat o snížení cen komodit. K tomu může vést jen dramatický pokles poptávky, což by bylo pro evropský průmysl zničující, takže je třeba naopak zvýšit nabídku. Evropa potřebuje, aby v nejbližších dvou třech letech byl ropy a plynu přebytek. Během těchto let si může zrychleně (bez všech řízení a povolení) vybudovat nové produktovody a následně může ukončit dovoz ruských komodit. Tím nezničí svou ekonomiku, ale tu ruskou. To, co děláme nyní, vede k tomu, že Rusko sice trpí, ale trpí málo. Ten, kdo si myslí, že kvůli těmto sankcím ukončí svou agresivní politiku, se mýlí. Tyto sankce jsou bezzubé.
Jenže jak snížit ceny komodit? Tady se nabízí prostor pro diplomacii. Evropa by zkrátka měla podpořit některé země těžící komodity tím, že jim bude platit za to, že těží více a snižují si prodejní ceny. Jinými slovy, Evropa bude za drahé energie platit tak jako tak. Nyní však platí Rusku, takto by platila někomu jinému. Válka na Ukrajině nás bude za všech okolností něco stát, v jednom případě však válku protahujeme a ve druhém zkracujeme.
