Peklo na zemi: Masakry dětí jsou úchylné a barbarské, v Americe by neměli prodávat zbraně kdekomu
Situace se opakuje, jen někdy je to ještě horší než předtím. Masakr 19 dětí ve věku sedm až deset let a dvou jejich učitelek v jindy poklidném městečku Uvalde ve státě Texas je barbarstvím nejvyššího stupně. A také jedna z vůbec nejtragičtějších střeleb ve škole v americké historii. I teď se ale jistě najde mnoho lidí, kteří budou, v rámci hájení svobody, dál obhajovat široké možnosti nákupu střelných zbraní ve Spojených státech. Nechtěl bych to ale vysvětlovat například Angelu Garzovi, což je otec desetileté Amerie Jo, kterou úchylný osmnáctiletý vrah při svém řádění také zastřelil.
Diskuse o prodeji střelných zbraní a jejich možném omezení se vede v USA po celá desetiletí a k nějakému konsensu se Amerika nikdy nedobrala. Některé státy už podmínky prodeje zpřísnily, ale zdá se, že masakry to neomezilo. Čísla tomu nenasvědčují.
Problém má rovinu politickou (republikáni jsou proti omezením, demokraté pro omezení) i společenskou (uhájení práv a svobod pro každého občana versus restrikce pro všechny). Debata to není jednoduchá, i když při pohledu z Evropy se jednoduchá může zdát. Prostě se to zakáže a basta. Takhle se ale v Americe většinou nepostupuje. V politickém mumraji a silných prohlášení politiků, umělců, intelektuálů a všemožných expertů se mezitím ztrácejí zmařené životy obětí i žal jejich příbuzných. Být v kůži rodičů v Uvalde, kterým někdo zavraždil bez jakéhokoli pádného důvodu děti, musí být peklem na zemi. Slova o svobodě jim musí znít jako nemístné blábolení.
Může se to vyřešit?
Jenom letos už došlo v Americe k tisícům útoků střelnou zbraní. Při mnoha z nich zemřel více než jeden člověk. Velkou část z toho mají na svědomí zločinecké a drogové gangy, ale objevují se opakovaně i střelby jednotlivců na zcela nevinné lidi. Letos v květnu jiný mladý střelec zabil v supermarketu ve městě Buffalo ve státě New York deset lidí. Útok byl podle vyšetřovatelů navíc rasově motivovaný, z celkových třinácti osob zasažených výstřely bylo 11 tmavé pleti. Vrah použil legálně pořízenou pušku AR-15. Tu samou měl teď i zločinec v Uvalde. Jako kdyby se úchylové vzájemně inspirovali…
V USA je právo na vlastnictví a nošení zbraně zakotveno ve druhém dodatku ústavy z roku 1791, který zní: „Dobře organizovaná domobrana je nezbytná v zájmu bezpečnosti svobodného státu; právo lidu držet a nosit zbraně nesmí být proto omezováno.“ U toho pak musíme připomenout, že podmínky licence pro získání zbraně a možnosti použití zbraně se hodně liší v USA stát od státu. Žádná jednotná pravidla neexistují. Pokud chce tedy někdo zabíjet, není až tak složité najít si nějakou cestu k vražednému nástroji. Také černý trh je na hodně „vysoké“ úrovni.
Vlastnictví střelných zbraní patří k americké kultuře a naprostá většina lidí s nimi zachází správně a uvážlivě. Odmítají proto, stejně jako mnoho politiků a jiných vlivných lidí, nést jakoukoli i jen sdílenou odpovědnost za to, co se děje při masakrech. Mají pravdu. Ovšem otázku zmařených životů nelze vyřešit s odkazem na nutné udržení svobody možnosti prodeje a nákupu střelných zbraní. To je otázka rozhodnutí, jak chce celá společnost fungovat a co je přednější. Ochrana životů malých dětí mi například přijde daleko důležitější než právo si kupovat jakékoli zbraně. To mnoho Američanů sice chápe, ale nic měnit nechtějí.
Dodržování tradic a možnost svobodného rozhodnutí jsou jistě správné věci, ale Spojené státy nejsou zemí, jakou byly v roce 1791. Dodatek americké ústavy o zbraních se dá proto považovat za anachronismus. Podobně zastaralý a nesmyslně komplikovaný je například i systém volby prezidenta, který opakovaně přináší problémy. Američané se ale nechtějí vzdát některých svých zákonů, protože by to považovali za nemístné zasahování do systému (jakkoli je složitý).
Co ale s tím, když se situace vymyká kontrole a je mimo systém? Na to Američané marně hledají odpovědi.
Zatím bez řešení
Xavier Lopez, Uziyah Garcia, Eliahana Torres či Amerie Jo Garza. To jsou čtyři jména zavražděných malých dětí v Uvalde. I kvůli nim se rozjelo další kolo nekonečné diskuse o nákupu a držení zbraní v Americe. Každý si řekne svůj názor, žádná shoda ale zřejmě opět nalezena nebude. Nové kolo diskuse přijde po dalším masakru. A tak dokola.
Dovolím si proto odcitovat vyjádření Angela Garzy, otce zavražděné (zabití je v tomto případě eufemismus) desetileté holčičky v Uvalde: „Děkuji všem za modlitby a pomoc při hledání mého dítěte. Už se našla. Moje malá láska teď létá vysoko s anděly nahoře. Prosím, neberte ani vteřinu jako samozřejmost. Obejměte svou rodinu. Řekněte jim, že je máte rádi. Miluji tě Amerie Jo. Dávej za mě pozor na svého bratříčka.“
Diskuse o zbraních teď v Americe opět na čas zesílí. Čekání na další masakr pokračuje…
