Konec snu o dalším mocenském centru v zemi. Zemanův poradní tým se rozpadá
Tým poradců prezidenta republiky Miloše Zemana se drolí. Z deseti členů týmu jich na svoje místo rezignovala už rovná polovina. Odchozí členové uvedli, že už jim došla trpělivost nebo že setkávání považují za ztrátu času. Dalším důvodem mohou být i nenaplněné osobní ambice. Ať už je důvod takový či makový, pravdou je, že Zemanův tým nejspíš míří ke svému zániku. A hlavně, nezůstalo po něm takřka nic. Nabízí se také rýpavá otázka, proč vlastně vznikl a co celou dobu dělal?
Na úvod budiž řečeno, že snad nikdo nerozporuje fakt, že prezident republiky má nebo by mohl mít poradce. Hlava státu se potřebuje zorientovat v rozličné problematice. Některým odvětvím třeba vůbec nerozumí a je dobré, když může danou problematiku prokonzultovat. Nejlépe či v ideálním případě s nějakým odborníkem přímo z dané branže.
Proto ani samotný vznik Zemanova týmu jako takového nebudil záporné reakce. Horší už to bylo se samotným obsazením. Prezident si do něj najmenoval vesměs své dlouholeté přátele nebo osobnosti, u kterých se nepředpokládal ani náznak myšlenkového vzdoru. Je to trošku paradox. Zeman v dávnějších letech, když byl ještě v mnohem lepší a výkonnější intelektuální kondici, s oblibou říkal, že si váží svých oponentů, kteří mají svůj názor a dokážou ho hájit. Do svého týmu si pak najmenoval něco na způsob svého fanclubu nebo těch, kterým se jeho přízeň hodila.
Samozřejmě, nominanti mohli prezidentskou nabídku na členství v týmu poradců odmítnout. Ale neudělali to. Byl by onehdy poprask, kdyby se pak psalo, že někdo dal prezidentovi košem? Nevím. Tato možnost tu však byla. Nicméně lidská ješitnost má svoji logiku. A když pak o sobě někdo říká, že je poradcem prezidenta a pravidelně se s ním potkává, tak to má dobrý zvuk. Druhou rovinou však je, co členové týmu od své účasti na sedáncích v Lánech očekávali. Možná udržení svých dobrých vztahů se Zemanem či zachování mocenských pozic. O mocné ochranné prezidentské ruce ani nemluvě. Ve hře možná byl i příslib nějakého teplého místečka nebo přímluva v situacích, kde je tlačenka. V této souvislosti pak média hojně spekulovala o prezidentovi Hospodářské komory Vladimíru Dlouhém, který si dělal zálusk na křeslo guvernéra České národní banky. To nakonec Zeman nedávno svěřil Aleši Michlovi, a Dlouhý tak ostrouhal. Z tohoto pohledu byla jeho investice do členství v poradním týmu totálním „investorským“ propadákem. V týmu poradců už také není. Odešel sám.
Posledního setkání poradního týmu se zúčastnil i premiér Petr Fiala. Ten pak řekl, že se na jednání probíraly oponentní návrhy některých členů týmu k vyjádřením vlády ke konkrétním návrhům. Předseda vlády tímto vyjádřením zřejmě odkryl poslání a předmět činnosti tohoto týmu – oponovat či rozporovat kroky vlády (a samozřejmě navrhovat své vlastní). Když si pak vezmeme, jak submisivní, podřízený a slabý premiér byl šéf ANO Andrej Babiš, není těžké si domyslet, že o některých zásadních věcech se nerozhodovalo ve Strakově akademii, ale u odpoledního sezení v Lánech. Premiér menšinové vlády plně závislý na libovůli prezidenta moc dobře věděl, s jakými hraje kartami.
Druhým poznáním pak je, že prezidentský poradní tým byl vlastně pokusem o vytvoření dalšího mocenského centra. Dodejme, že centra nikým nevoleného a samozvaného, ale s ambicí ovlivňovat nejednu záležitost v chodu státu a hospodářství. Zatímco za vlád Bohuslava Sobotky a Andreje Babiše měl Zeman páky na prosazování svých myšlenek a své partnery dokázal neomaleně zatlačit do kouta, v nové mocenské konstelaci už zřejmě narazil. Lze tedy pochopit, že někteří už vyhodnotili svoji účast v poradním týmu za zbytečnou a co víc, do budoucna možná za kompromitující.
Zemanův poradní tým ještě oficiálně nezanikl a je možné, že bude ještě nějakou dobu fungovat a snažit se budit dojem, že stále funguje. Odchod jeho významných členů je však ranou, ze které už se nevzpamatuje, a skončí tak na smetišti dějin. Ostatně jako většina věcí, kterou Zeman během svého pobytu na Hradě učinil.
