Mlha kolem vývoje ruské ekonomiky. Prosperuje, nebo ji čeká černá budoucnost?
V poslední době se u nás objevují komentáře, že Rusko ve válce ekonomicky prosperuje, není zasaženo sankcemi a na ukrajinském konfliktu do budoucna jen vydělá. Něco jiného však signalizují i oficiální instituce Ruské federace.
Ekonomický tlak na Moskvu sílí, i když je některými zeměmi zpomalován. Šestý balíček sankcí obsahuje zásadní průlom, jelikož Rusko kvůli embargu přijde do konce roku o devadesát procent příjmů z dovozu ropy do EU. Kreml se sice tváří, že si najde jiné odbytiště, ale tak jednoduché to nebude. Pokud zčásti nahradí vývoz jinými kupci, tak s výraznou slevou.
Pokles vývozu plynu a ropy
Příjmy z ropy jsou přitom pro ruský rozpočet mnohem zásadnější než ze zemního plynu, jehož dovoz chce letos EU snížit o dvě třetiny. Celkově to představuje dramatický zásah do ruské ekonomiky. Už nyní klesl Gazpromu export plynu mimo prostor bývalého Sovětského svazu o 28 procent.
Rusko takový vývoj po invazi nepředpokládalo. Už teď se třetina ruské ropy naložené na tankery neprodává. Tankery musí být pojištěny a světové pojišťovací agentury nechtějí tyto náklady pojišťovat.
Prezident Putin a ministr zahraničí Lavrov přesto bilancují, že se situace stabilizuje, Rusko sankční tlak Západu přestálo a sankce zemi jen prospějí. Lavrov tvrdí, že „vzhledem k úrovni cen, která se vytvořila v důsledku západní politiky, nepociťujeme žádné rozpočtové ztráty“.
Oni nás nenávidí
Upřímnější je bývalý premiér a prezident Dmitrij Medveděv, který obvinil západní země, že nové sankce poškodí hlavně ruský lid.
„Oni nás nenávidí! Základem těchto rozhodnutí je nenávist vůči Rusku, vůči Rusům a všem obyvatelům Ruska. Embargo na nákup ruského plynu a ropy? Totéž: Snížit příjmy do rozpočtu a přinutit stát přestat plnit sociální závazky, jako například zvýšit platby v souladu s inflací,“ přiznal Medveděv.
Přes tato rozporná prohlášení kopírují někteří místní Putinovi vyznavači jeho mantru, ignorují masivní odliv zahraničního kapitálu a tisícovky významných firem z Ruska, zlehčují dopady ekonomických sankcí a prorokují, že na ně doplatí hlavně Západ.
Některé proruské weby zveřejňují bizarní „analýzy“, že Rusko v boji o světovou dominanci se Západem vítězí, a už nyní má o 15 procent výkonnější ekonomiku než Spojené státy.
Přejmenovat řetězec nestačí
„Tito experti nám v podstatě chtějí tvrdit, že fyzikální a tržní zákony byly v Rusku zrušeny Putinovým silovým rozhodnutím. Že k prosperitě nejsou zapotřebí volný obchod, široká konkurence a možnost volby, a že se Rusku určitě podaří to, co se nepovedlo Severní Koreji. Že stačí přejmenovat název řetězce z McDonald's na Strýček Váňa, plnit burgery papírovou směskou s příchutí masa, a ono to vyjde nastejno,“ reagoval na tyto hlasy pro Reflex publicista Jefim Fištejn.
„Lze samozřejmě v rámci nahrazování dovozu patentovat, jak se stalo v Rusku, úžasnou novinku – toaletní papír s přísadou drceného štěrku, leč má to háček – jinak uvědomělí uživatelé si stěžují na odřené zadky,“ dodává Fištejn.
Propad 12 procent HDP?
Problém spočívá i v tom, že statistické údaje ruských úřadů o situaci v ekonomice nevypovídají o ničem, a mnohé z nich jsou tajeny. O to je závažnější, když i oficiální místa přiznávají negativní trendy.
Ministerstvo pro hospodářský rozvoj za duben letošního roku konstatuje propad HDP o tři procenta, což znamená počátek recese. Ještě nikdy v dějinách Ruska nebyla pozorována recese za tak vysokých cen ropy, jako dnes. A to přesto, že hodnota rublu není tržní, není odvozena od kupní síly a jeho kurz je centrální bankou udržovaný uměle.
Oficiální zpráva ministerstva financí uvádí, že státní rozpočet přišel v dubnu o 133 miliard rublů za neprodanou ropu a plyn. Očekává, že ruský HDP za rok 2022 poklesne o 12 procent, což by byl nejhorší výsledek od roku 1994. Tato alarmující čísla se neslučují s Putinovým a Lavrovovým optimismem.
Jen pro porovnání, Evropská komise snížila odhad letošního růstu ekonomiky EU na 2,7 procenta HDP, když před válkou prognózovala čtyři procenta. Česko sužované vysokou inflací letos stále odhaduje růst na 1,2 procenta HDP.
Sankce cítí 87 procent firem
Varovné hlasy se ozývají z řad ruských expertů, a to i těch, kteří neopustili zemi. Mezi ně patří guvernérka ruské centrální banky Elvira Nabiullinová, jež chtěla podle zasvěcených zpráv už dvakrát rezignovat. Prohlásila, že ruská ekonomika nemůže se svými finančními rezervami přežít donekonečna a bude se muset transformovat.
„Za posledních třicet let se ruská ekonomika silně integrovala do světových procesů. Podíl zahraniční přidané hodnoty ve výrobě v těch nejtechnologičtějších odvětvích převyšuje 50 procent. Zmizí-li tato složka, zmizí také nabídka a poptávka po zdrojích, včetně nejdůležitějšího zdroje, jímž je lidský kapitál,“ přidávají se ruští ekonomové Vladimír Gimelson a Rostislav Kapelušnikov.
„Není možné nahradit dovoz bez zahraničních technologií, strojů, dílů, mikročipů a procesorů. Přetržení hospodářských řetězců vede k primitivizaci, archaizaci struktury ruské ekonomiky. Pracovní síla v Rusku je velice vzdělaná. Její zvláštnost je v tom, že je vysoce efektivní ve spojení s moderními technologiemi, a mimořádně neefektivní, když je třeba provádět výkop odsud až do oběda'. Zjednodušení ekonomiky činí nepotřebnými dobré vzdělání a vědu,“ varuje ruský ekonom Ivan Ljubimov.
Ruská agentura Interfax zveřejnila domácí průzkum, jehož se zúčastnilo šest tisíc firem v 85 regionech. Dopad západních sankcí podle něj pociťuje 87 procent ruských podniků. Třetina z tohoto počtu označila svoji situaci za zjevně upadající či kritickou. 11 procent podnikatelů už svoje aktivity ukončilo, nebo výrazně utlumilo.
Úpadek Putinovy říše
Sankce, jakkoli v něčem nedůsledné, se mnohem citelněji projeví s odstupem několika měsíců či jednoho roku. Jejich vliv na ruskou ekonomiku bude dlouhodobější. O tom svědčí aktuální průzkum analytiků Fidelity International. Globální společnosti podle něj nepočítají s obnovením investic do Ruska ani ve vzdálené budoucnosti.
Putinova říše se izoluje a čínské či indické obchody nezastaví její úpadek a pokles životní úrovně. Bude záležet i na jednotě Západu, zda neochabne jeho vůle čelit zločineckému režimu a nepropadne mnichovanství. Před tímto vývojem varuje i Jefim Fištejn:
„Je důležité si vždy připomínat, že sankce nejsou všelékem, jsou jen minimální mírou působení na agresora. Kromě sankcí zbývají už jen válka nebo nicnedělání. Kdo kritizuje sankce a nechce válku, ten v podstatě doporučuje nedělat vůbec nic. Pak nemůže očekávat, že v případě ohrožení jeho vlasti bude zbytek světa volit jiný přístup.“
