Marek Stoniš: Kupředu, zpátky ni krok
Zase bude náš život o něco šťastnějším. Evropská unie, nechť slunce nad ní nezapadá, odhlasovala změny, které se pozitivně odrazí na našem dosavadním životním (ne)komfortu.
Od doby, kdy si spotřebitelé v Evropě kupují chytré telefony, tablety, čtečky, foťáky a další elektronické harampádí, potýkají se s problémem, který už způsobil rozvrat mnoha, do té doby šťastných evropských rodin, infarkty i sebevraždy: každý výrobce si od počátku drze vyvinul vlastní typ nabíječky, logicky naschvál nekompatibilní s konkurenčním. Těch zbytečných drátů doma, toho chaosu a vyhozených peněz! A tak se chytré hlavy z Evropské komise (tam jiné vlastně ani nejsou) a Evropského parlamentu daly dohromady a odhlasovaly, že od roku 2024 budou muset být nabíječky na všechny elektronické přístroje jednotné. Těšíte se? Já rozhodně ano, přestože si uvědomuji, že rozhodnutím Bruselu dostali ránu, téměř elektrickou, všichni ti kverulanti a posměváčci, kteří stále a poťouchle připomínají slova našeho prvního eurokomisaře Vladimíra Špidly z roku 2004, jenž věštil, že i největší pesimisté vědí, že Češi doženou životní úroveň Německa nejpozději do sedmi let. Cha, německou mzdu sice nemáme, ale jednotná nabíječka dá všem sociálním strastem, drahotě a chudobě zapomenout.
A další skvělé eurorozhodnutí: evropské firmy obchodovatelné na burze budou muset mít od roku 2026 ve svém vedení alespoň 40 procent žen. To samozřejmě povede k výraznému urychlení pokroku a dynamickému rozvoji soukromých firem. Konečně EU naplní svou Lisabonskou strategii, která v roce 2000 slibovala učinit do roku 2010 z Evropské unie „nejkonkurenčnější“ ekonomiku na světě. Jenomže to byly soukromé firmy v rukou zabedněných chlapů. Máme zatím dvanáct let „lisabonského“ zpoždění, ale každá strategie se dá opravit, upravit a sladit s realitou. Tak nějak „žensky, něžně, mírumilovně“.
A když už jsme u té nejkonkurenceschopnější ekonomiky na světě: s ní souvisí třetí verdikt Evropského parlamentu, tentokrát o zákazu aut se spalovacími motory od roku 2035. O tomto dalekosáhlém rozhodnutí si můžete přečíst skvělý a zasvěcený komentář kolegy Martina Vaculíka ze Světa motorů, který v souvislosti s představou lídrů Evropy o budoucí podobě naší dávné chlouby, tedy autoprůmyslu, vyjadřuje vážné pochybnosti o další udržitelnosti sociálního smíru na starém kontinentě. Osobně bych to neviděl tak černě. Evropa je v současné době obrovským politickým prostorem plným výzev, jak a proč musíme omezit svou osobní spotřebu. Zelený úděl: Omezte maso, uhlí, dřevo, plyn, cestování. Válka na Ukrajině: Zvykněte si na vyšší ceny všeho. A v zimě si doma oblečte svetr, aby vám nebyla zima. Kvůli vysokým cenám benzínu a nafty jezděte pomaleji na dálnici. Povinné elektroauto: Nemáte na jeho pořízení? Choďte pěšky a omezte závist. Bohatí, kteří potřebují dotace na pořízení skvělých elektrobouráků, vaše daně potřebují. To je přece pokrok.
A ten co? Nezastavíš.
