Protikorupční tažení požírá své děti. Kromě Babišova spolku, který naopak větří novou kořist
Politické dopady, které má na hnutí STAN zátah v pražském Dopravním podniku a na zdejší radnici, jsou v množství větším než malém, řečeno policejně-drogovou hantýrkou. A opět je na scéně ten druhý z osvědčených strašáků používaných s oblibou některými politiky: korupce. (Tím prvním je myšlena kriminalita.)
Je dost pravděpodobné, že se kolem dopravního podniku dělaspoustua špíny a že politické linky od toho všeho vedly k některým politikům STANu anebo přinejmenším k jednomu. Byť poslední slovo musí říct soud a úsudek by neměly kalit ani pikantní odposlechy a další uniklé detaily z vyšetřovacích spisů. Tedy mor českého politicko-vyšetřovacího prostředí. Každopádně přízrak jménem korupce je zpět.
A s tím i obecné zdání, že „všichni kradou“. Či přesněji, „všetci kradú“. Do světa tuto mantru vypouštělo a opět vypouští hlavně hnutí ANO Andreje Babiše, nebylo v tom ale samo. Stačí připomenout pirátské „Pusťte nás na ně“ z kampaně v předminulých sněmovních volbách. Anebo „balíček protikorupčních opatření“, kterými Piráti lákali voliče před kláním uplynulým ruku v ruce s hnutím STAN.
Můžeme tomu říkat zlomyslnost, ironie osudu či prostě další důkaz historické zkušenosti, že revoluce požírá své děti. I ta protikorupční. A nejde jen o STAN, v čele pražské radnice stojí právě pirátský primátor Zdeněk Hřib. Ten se sice nejspíš do ničeho nezapletl, ale ze své pozice měl vědět, co se na lince radnice-DP děje. Dříve se tomu říkalo politická zodpovědnost.
Ani o to ale na tomhle místě nejde. Cílem je spíš ukázat, jak ošidné je zahrávat si s politickým démonem korupce a hrou na ultra čistého. A jak se to může nevyplatit. Samozřejmě až na některé výjimky včetně té nejvýjimečnější, tedy Andreje Babiše a jeho politického projektu ANO.
Z opozičního pohledu je to pochopitelné. Využít jakoukoliv slabinu ve vládních řadách, co to jde. A pěkně to rozmáznout. Ovšem pokud by to nebylo ANO, kolem kterého protékaly různé Stoky a další kauzy a jehož šéfa by teď v září nečekal soud kvůli dotačním přeletům nad Čapím hnízdem. Jenže to by nesměl být Andrej Babiš.
V souvislosti s hnutím STAN a jeho předáky na svých sociálních sítích mluví o „tuně másla na hlavě“, „hydře“ a „organizovaném zločinu“. A viní Petra Gazdíka, který dobrovolně oznámil rezignaci, že si nechává poslanecký mandát, protože „by bez státu neměl ani na chleba“. A sám přitom na poslanecké povinnosti dlabe, radši objíždí republiku a chystá si půdu pro případnou prezidentskou kandidaturu, to jen na okraj.
Neboli zjednodušeně řečeno, tažení proti korupci – té skutečné i té démonizované – se obrací proti těm, kteří si na tomto boji zakládali. A naopak se stává klackem v ruce těch, kteří by měli kvůli jiným „tunám másla“ raději mlčet. Tomu se ale pro změnu dá říkat politická obratnost. Anebo také neobratnost a naivita…
