Předsednictví Rady EU je marketingová bublina. Může mít i negativní dopady na domácí politiku
Nad českým předsednictvím Rady EU, které začíná 1. července, se vytvořila marketingová mlha důležitosti, aby se zastřela podstata – naše působení v tomto případě nemůže nic změnit na tom, jak v některých věcech funguje Evropská unie špatně. Letité zkušenosti naopak ukazují, že to někdy odvede pozornost od plnění domácích úkolů (jistě, politici a političky budou tvrdit něco jiného), což může být v době, kdy bojujeme s inflací, obřími cenami energie a na dálku i s Putinem, věc hodně problematická.
Expremiér Mirek Topolánek, který byl za českého předsednictví v roce 2009 předsedou Rady EU, k tomu v rozhovor pro nový Reflex říká: „Úplně mylnou je představa, že bychom během předsednictví mohli něco zásadního prosadit nebo tím přesměrovat evropskou politiku. Můžeme to tvrdit domácímu publiku, ale nepropadněme mýtu, že je to pravda… Shrnuto k předsednictví – vysoké náklady, diskutabilní výnosy a zranitelnost doma.“
Předsednictví Rady EU je návnadou zejména pro menší a střední země, aby si mohly dodat na přechodné důležitosti a aby to vypadalo, že demokratické mechanismy v Evropské unii fungují přesně tak, jak mají. Ve skutečnosti se u toho vždy stále silnější integrační bruselský vlk nažere a koza členských států zůstane celá.
Francouzské blufy
Podívejme se například na to, co se stalo v prvním pololetí letošního roku, kdy Radě EU předsedala Francie v čele se stále méně vlivným prezidentem Emmanuelem Macronem. Evropa je od února zcela zaskočena válkou na Ukrajině a z francouzského předsednictví si proto především pamatujeme desítky telefonů Macrona ruskému prezidentovi Putinovi, které ukázaly, jaký vliv EU má – Moskva nereagovala pozitivně na nic, neustoupila v ničem ani o píď.
Problém je i v tom, že zatímco všichni všude hovoří o Ukrajině, ministři životního prostředí EU za francouzského předsednictví například 29. černa schválili plán známý pod jménem FitFor55, který má do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o 55 procent. Ještě ho musí schválit představitelé jednotlivých členských zemí, ale plán nastoluje takové podmínky, které v konečném důsledku povedou k dalšímu zdražení aut, pohonných hmot, ale i domů a bytů (má se totiž rozšířit systém emisních povolenek i na sektor stavebnictví). To jsou nedobré zprávy nejenom pro méně majetné lidi, ale i pro střední třídu.
Prezident Macron se v době předsednictví (on to ale dělá vždy) na mezinárodním poli zalykal vlastní předstíranou důležitostí, zapomínal u toho ale na domácí úkoly. Výsledek je pro něj více než problematický. Ztratil v červnových volbách většinu v parlamentu a nechal vyrůst v zemi do větší síly levicové i pravicové extrémisty a populisty. Předsednictví mu nepřineslo nic. Někteří západní komentátoři dokonce hovoří o „konci macronismu“.
Nelze se tomu ovšem divit, protože předsednictví Rady EU často nepřináší nic zásadního ani za normálnějšího stavu. Odpovídá to poněkud nesmyslným prioritám skončeného francouzského předsednictví. Jeho mottem (kvůli marketingu potřebujete nějaké heslo) byla „Obnova, síla a pocit sounáležitosti“. Co si pod tím Francouzi představovali? Popsali to takhle: Obnova – aby Evropa mohla podpořit ekologický a digitální přechod. Síla – abychom hájili a prosazovali naše hodnoty a zájmy. Smysl pro sounáležitost – abychom budovali a rozvíjeli společnou evropskou vizi prostřednictvím kultury, našich hodnot a naší společné historie. Zní to všechno hezky, ale jsou to jen fráze postrádající hutnější obsah. Macron v projevu z 9. prosince 2021, v němž představil priority francouzského předsednictví, hovořil o „budování nového evropského modelu růstu“ (co to je netuším a žádný růst nepozorujeme) nebo „vytvoření Evropy, která bude mít větší lidskou velikost“ (to je už na úrovni naprostého blábolu).
Vzhledem k ekonomickým problémům, s kterými se Evropa i Česko budou letos potýkat a které je nutné řešit hned teď, nemusí ani nám předsednictví Rady EU přinést nic pozitivního, protože ministři budou neustále na evropské party a nebudou mít tolik času a energie pracovat na domácích problémech. Navíc se budou konat 23. a 24. září komunální a senátní volby a v lednu příštího roku pak volby prezidentské. Vládní pětikoalice se ale bude muset v té době více „pářit“ s Bruselem. Protože to předsednictví…
Česká nabídka
Premiér Petr Fiala se zatím vyhýbá v případě předsednictví vzletnějším proslovům (ale to ještě může přijít), jenže vládní piáristé za pomoci některých médií postřikují českou veřejnost slogany, které nás mají přesvědčit o tom, že se jedná o něco nesmírně důležitého, až životně zásadního. Není to pravda. Je to probruselská taškařice, nejdůležitější věci se řeší jinde – v zákulisí berlínských a pařížských kanceláří, na Evropské radě (summity prezidentů a premiérů členských států), v Evropské komisi a v Evropském parlamentu. U toho musíme ještě připomenout, že v případě zahraniční politiky, což je vzhledem k válce na Ukrajině a bobtnající moci Číny zvlášť důležité, třímají pevně otěže v rukou jednotlivé národní státy (dohoda je tak někdy složitá nebo nemožná) a slabou evropskou diplomacii vede už potřetí za sebou zástupce evropských socialistů (předtím Britka Ashtonová, pak Italka Mogheriniová a teď Španěl Borrell).
Podívejme se ale, na co se hodlá Česká republika během svého předsednictví zaměřit. Představeno bylo pět priorit. Dají se nějak naplnit? Nebo jsou to opět pouze jenom fráze? Odpovědi nejsou moc pozitivní. Ale třeba nás Fialův kabinet překvapí.
První oznámenou prioritou je zvládnutí uprchlické krize a poválečná obnova Ukrajiny. Je otázkou, zda je první polovina této představy i prioritou západní části Evropy, protože jí se uprchlická krize z Ukrajiny tolik netýká. Tíha dopadla především na Polsko, Česko či Maďarsko. Poválečná obnova Ukrajiny je naopak dobré téma, ale k řešení bude až zavládne mír. A ten je zdá se daleko. Teď potřebují Ukrajinci zbraně, výcvik svých vojáků a finanční, humanitární a hospodářskou pomoc, aby vůbec přežili. Co bude s poválečnou obnovou Ukrajiny, na kterou bude muset jít odhadem až bilion euro (vyčaruje je kouzelník?) se jen uvidí. V nastávajících měsících to bude čistě akademická debata a těžko předpokládat, že dospěje ke konkrétním rozhodnutím.
Energetická bezpečnost. To zní hodně lákavě a aktuálně. Je to správně vybraná priorita a měla být umístěna na prvním místě místo Ukrajiny. Jenže můžeme v tomto věřit vyřčeným slovům? Nikoli. Problém je v tom, že české předsednictví Rady EU v roce 2009 (tedy před 13 lety!) mělo stejnou prioritu. Co se od té doby stalo v části EU? Jsme na ruském plynu ještě závislejší než tehdy. A to je obrovské selhání evropských elit na čele s Německem. Česko v tomto není výjimkou, právě naopak. Postupovali jsme špatně. Dnes se letitá nečinnost, neschopnost či nadbíhání Rusku projevují v nehorázně vysokých cenách, s kterými Putin umně manipuluje.
Posílení evropských obranných kapacit a bezpečnost kybernetického prostoru. Opět to musíme rozdělit na dvě části. O posílení evropských armád se hovoří už minimálně dvě dekády. Když v minulých letech americký prezident Donald Trump několikrát upozornil, že mnoho evropských zemí je v tomto směru málo aktivních, byl často odmítán a někteří evropští vůdci se dokonce urazili. Jenže Trump měl pravdu. Více zbrojily a vojensky posilovaly jen některé evropské země, třeba Polsko či Pobaltí. Zcela selhávalo například Německo. Česko zatím, přes mnohé proklamace, pořád přešlapuje na místě, i když jde na armádu více peněz. Válka na Ukrajině ale probrala všechny z pacifistického deliria. V případě bezpečnosti Evropy hraje ale pořád nejdůležitější roli NATO, ve skutečnosti kapacity, finance a síla Spojených států amerických. Rada EU v tom nic nezmůže a neznamená. Bezpečnost kybernetického prostoru by ale měla být společná záležitost a Evropská unie by v tom měla velmi rychle posílit, protože je to velký problém současnosti i budoucnosti.
Strategická odolnost evropské ekonomiky. Architekti českého předsednictví k tomu píší, že „EU musí zásadně snížit závislost na nepřátelských či nestabilních režimech“. Myslí se tím podle všeho Rusko a také Čína. Ale žádná země není konkrétně jmenována. Rozumné to je, ale musíme připomenout, že do „čínského chomoutu“, který způsobuje určitou závislost na zboží z asijské supervelmoci, si vlezly mnohé evropské země samy a zcela dobrovolně. Dostat se z něj bude dnes těžké, přetěžké, ne-li nemožné. Těžko předpokládat, že Češi vymyslí, jak to udělat. Alespoň, že se o tom přemýšlí.
Odolnost demokratických institucí. Tento bod podle avizovaných nápadů vypadá jako střelba ostrými do vlastní nohy. Česká vláda u této priority totiž předkládá i tyto věci: „České předsednictví se zaměří na posilování odolnosti institucí, které mají zásadní vliv na udržování a rozvoj hodnot demokracie a právního státu v EU. Patří mezi ně například transparentní financování politických stran, nezávislost masových sdělovacích prostředků a otevřený dialog s občany.“ K tomu dvě poznámky. Je to určitý havlovský rozměr, který se do priorit dostal. Budiž. Pokud jde ale o transparentnost financování politických stran – pane premiére, tak se zaměřte více na vládní hnutí STAN. Nezávislost sdělovacích prostředků – tak už nevypínejte weby, i když jsou obskurní a píší hlouposti. Otevřený dialog s občany – měsíce se čekalo na jasné kroky státu při boji s vysokými cenami. A dodnes v tom není jasno. Že by se právě za českého předsednictví v těchto případech něco stalo či změnilo, je iluzorní. Je to priorita k ničemu.
A pak tu máme ještě některé perličky. Na stránce, která české předsednictví Rady EU představuje, se píše, že jej bude doprovázet i přes 400 akcí různého charakteru. Jsou mezi nimi i Barum Czech Rally Zlín, Mezinárodní kongres o mikroskopii v Brně či Letní shakespearovské slavnosti. Jistě někdo hodně chytrý zdůvodní, proč tomu tak je. Já tomu nerozumím.
V rámci letošních Letních shakespearovských slavností je na programu i slavná komedie Mnoho povyku pro nic. To je hodně přiléhavý název i pro české předsednictví Rady EU. Bude to mnoho povyku pro nic.
