Fialova řeč ve Štrasburku: Moc předvídatelná, chtělo to větší razanci, většina europoslanců nepřišla
Jen mluvte, my vás i tak neposloucháme. I tak by se dalo zhodnotit středeční vystoupení Petra Fialy na zasedání Evropského parlamentu ve Štrasburku. Premiér při představování priorit českého předsednictví Rady EU hovořil rozvážně, ale v ničem nenadchl a v ničem nezklamal. V jiné době by to byl projev „normální“, ale situace není „normální“. Na okraji Evropy řádí válka, v zemích EU pak inflace, vysoké ceny energií a Green Deal. Fiala měl být daleko naléhavější. Problémem navíc bylo, že většina europoslanců do sálu nepřišla. Je jim snad české předsednictví fuk? Vypadalo to tak.
To, co už vláda i samotný předseda vlády Fiala několikrát představil doma a co nastínil 1. července v Litomyšli zástupcům Evropské komise, zopakoval také při svém projevu v Evropském parlamentu. Bylo to důstojné a věcné vystoupení (jen projevy „skryté lásky“ k šéfce komise Ursule von der Leyenové si mohl odpustit). Jistě můžeme u toho diskutovat, zda to vše ale není jen pozlátko navlečené na samotné české předsednictví. Záměr, aby si jeho slova vyslechlo plné auditorium Evropského parlamentu, ovšem selhalo. Většina míst byla prázdná. Byla to řeč jen k těm, kteří už naše priority dobře znají.
Podpora jádra
Premiéra Fialu musíme přesto ocenit za to, že apeloval na europoslance, aby podpořili v následném hlasování zařazení jaderné energetiky a plynu jako přechodných zdrojů na seznam zelených investic. To byla skutečná obhajoba českých národních zájmů a podpora na záchranu naší ekonomiky. Část poslanců byla totiž odhodlána proti tomu hlasovat a tvrdí, aby se „jádro nelakovalo na zeleno“.
„Tím hlavním úkolem v následujícím období bude nalézt jednotnou a silnou shodu na takových opatřeních, která negativní dopady současných krizí na naše občany co nejvíce zmírní,“ prohlásil také Fiala. Jenže žádná jednota členských zemí při řešení současných ekonomických trablů neexistuje. Přesný opak je pravdou.
Předseda české vlády rovněž hovořil o válce na Ukrajině a budoucí rekonstrukci válkou poničené země. Připomněl výsledky konference v Luganu (uskutečnila se 5. července), která ale přišla s naprosto bizarním návrhem, že Česko, Švédsko a Finsko mají přednostně rekonstruovat Luhanskou oblast na východě Ukrajiny. To je naprostý nesmysl – Luhansko je už celé obsazené Ruskem a místními proruskými separatistickými silami. Jak by rekonstrukce v takovém regionu mohla probíhat si nikdo neumí představit. Je to zcela nerealistické. Nebo v tom budeme spolupracovat s Putinem? To snad ne.
Zajímavé pak bylo, že hned po Fialovi vystoupila s projevem šéfka Evropské komise Ursula von der Leyenové (také zjevně našla ve Fialovi zalíbení). V některých věcech s ní nemusíme souhlasit, ale byl to na rozdíl od českého premiéra přece jenom proslov živější, osobnější, politicky naléhavější.
Češi v europarlamentu
Fialovo vystoupení nebyl první projev významného českého představitele v Evropském parlamentu v posledních více než dvaceti letech. Můžeme tedy srovnávat, i když je jasné, že jednotlivá vystoupení zazněla při zcela jiných příležitostech a za zcela jiné situace. Přesto…
Václav Havel hovořil v europarlamentu několikrát, vždy se ale spíše vzletně věnoval „duchu Evropy“, což pro něj bylo typické. Miloš Zeman v únoru 2014 zase horoval pro přijetí eura v Česku. Od té doby se v tomto směru nestalo nic. Za nejzajímavější se tak dá označit projev Václava Klause v únoru 2009. Ten také vyvolal nejbouřlivější reakce. Klaus kromě jiného poslancům a poslankyním připomněl, že „dnešní systém rozhodování v Evropské unii je něčím jiným než historií prověřenou a v historii osvědčenou klasickou parlamentní demokracií“, že je potřeba „odstraňovat zbytečné a pro lidskou svobodu a prosperitu kontraproduktivní bariéry“ a že „ekonomický systém EU je systémem potlačovaného trhu a nepřetržitého posilování centrálního řízení ekonomiky“. Od Klausova vystoupení uplynulo už 13 let. Změnilo se něco z toho, co kritizoval? Bohužel nikoli.
Z tohoto pohledu středeční projev Petra Fialy do historie nijak nevstoupí. Za několik dní bude zapomenut. Uvidíme, zda to samé se řekne i o samotném českém předsednictví Rady EU. Třeba nakonec ne, ale start byl hodně profesorský. Jenže to u premiéra Fialy nepřekvapuje.
