Nizozemci se bouří proti likvidaci farem, vláda se kvůli emisím uhlíku rozhodla omezit chov skotu
Ačkoliv si média moc nevšímají mezinárodního dění mimo války na Ukrajině, nedávné dění v Nizozemsku přesto stojí za pozornost. Napříč celou zemí v posledních dnech doslova vzplanula rolnická povstání. Supermarkety jsou zatarasené velkými traktory, které tam navezli naštvaní „búrové“ (ne ti z Jižní Afriky, termín znamená farmář v nizozemštině), další zemědělci na videu zaútočili na policejní auta obrovskými kladivy. Tunami hnoje blokují dálnice nebo ho kydají rovnou před domovy ministrů nizozemské vlády. Dokonce i rybáři blokují přístavy ze solidarity s protestujícími. Jak je možné, že v rozvinuté a mírumilovné zemi mohou probíhat tak intenzivní protesty?
Hladovíme pro planetu
Jelikož jsem v Nizozemsku žil skoro tři roky, aktuální dění mě nepřekvapuje. Začalo to ještě v roce 2019, kdy jsem z oken svého univerzitního kampusu v Haagu sledoval, jak traktory přejíždí přes pěší zónu za radnicí a postupně obsazují celou vládní čtvrť. Důvodem byl vládou chystaný zákon, který měl omezit emise oxidů dusíku do atmosféry. Opatření se mělo týkat všech sektorů hospodářství, ale převážně farmářů. Nadměrné množství tohoto skleníkového plynu do atmosféry vypouštějí právě krávy - když prostě prdí nebo kadí. V rámci nizozemských zákonů a mezinárodních smluv se tedy vláda cítila povinna tyto emise omezit, a to až o 70 procent do roku 2030.
Pro Nizozemsko, které je po Číně největším vývozcem potravin na světě, znamená toto rozhodnutí de facto konec potravinové soběstačnosti. Jelikož poptávka po hovězím nejspíš zůstane stejná, bude se teď do Nizozemí dopravovat z dalekých končin, což naopak zvýší emise oxidu uhličitého. Navíc je skoro jisté, že žádná jiná země nebude mít zdaleka tak efektivní a ekologické zemědělství, jako Nizozemsko. Vše tedy naznačuje, že toto opatření naopak planetě přitíží. Absurditu návrhu však zastiňuje naprostá zlomyslnost vůči farmářům, pro které je návrh likvidační. Dle oficiálních odhadů přijde až třetina z nich o celé své živobytí. „Ne všichni farmáři budou moct pokračovat ve svém podnikání,“ zaznělo dokonce v oficiálním prohlášení vlády z 10.6. Ačkoliv se to vláda neodvažuje veřejně říct, očekává se, že stát bude nakonec farmy zavírat nebo přímo vyvlastňovat.
Pryč s kulaky!
Ve jménu udržitelnosti se tedy nizozemská vláda rozhodla zničit celý sektor svého hospodářství velkou část lidí, kteří v něm pracují. Vzhledem k donedávna klíčovému postavení nizozemských zemědělců ve společnosti jde v nadsázce vlastně o jakousi třídní genocidu, která má precedent převážně v postkomunistických zemích. Stejně jako dodneška v Nizozemí byli v tuzemsku před začátkem druhé světové prosperující stav agrárníků. Systém menších soukromnických statkářů zajišťoval naší zemi neustálý příjem kvalitních a místních potravin. Venkov byl živý, kulturní a tradiční. Ovšem čtyřicet let po násilné kolektivizaci a odsunu venkovanů do měst nebo do družstev následovala zpackaná privatizace, která nechala většinu půdy na pospas agrobaronům. Nizozemský venkov, doteď plný malých vesniček s prosperujícími statky, teď zažije něco podobného. Naneštěstí pro ně se ovšem místní soudruzi rozhodli, že dle nové eko-pětiletky nebudou ani ta družstva, jen drahý dovoz. Uprostřed nynější potravinové krize tak bude jídla ještě méně a nezaměstnaných daleko více.
Bojuje se o přežití
Možná je klišé opakovat jak „se ten socialismus valí ze západu.“ Jenže tato stereotypní hláška se nyní opravdu proměňuje v realitu. Nejedná se tady o banální kulturní válku. Jde o tvrdý, nesmyslný a naprosto neobhajitelný zátah proti soukromému vlastnictví a podnikání. Pokud vám hrozí naprostá likvidace celého vašeho živobytí, násilný odpor se stává poslední metodou sebeobrany. Pro budoucnost Evropy a jejího přežití v době tvrdého nedostatku jídla a paliva je proto klíčové, aby nizozemští farmáři uspěli. Pokud naopak vyhraje nomenklatura eko-svazáků a vládních technokratů, je jen otázkou času, než si došlápnou i na nás.
Autor je publicista
